Pověsti
O založení hradu se vyprávěla pověst,
že rytíř Petr si vystavěl na Zámeckém vrchu pevný hrad, který byl po
zakladateli nazván Petrohrad, staročesky Petršpurk. Petr se dal do služeb
míšenského markraběte. Tam se seznámil s jeho dcerou. Když požádal o
její ruku, byl markrabětem odmítnut, neboť ten chtěl svoji dceru
provdat za mocného knížete. Petr s dcerou markraběte uprchl na svůj
hrad, oženil se s ní a později spolu měli dva chlapce. Markrabě marně
pátral po úkrytu své dcery. Ale stalo se, že Petr byl nucen
propustit nehodného sluhu ze služby. Ten se ze msty odebral do Míšně a
markraběti prozradil, kde se jeho dcera ukrývá. Markrabě přitáhl s
vojskem k Petršpurku s úmyslem dceru osvobodit, Petra potrestat a hrad
srovnat se zemí. Když se chystali vojáci k útoku, vyšla z hradní brány
dcera markraběte a nesla v náručí oba synky. Padla před otcem na kolena
a prosila o milost. Otec neodolal a usmířil se s ní i s Petrem. Na hradě
se potom oslavoval smír. Pověst připomíná jinou českou pověst o únosu
Jitky knížetem Břetislavem.
Další pověst o hradním pokladu má jisté
historické jádro. Po Janovicích (1360-1483) byli pány Petrohradského
panství Gutštejnové (1484-1545). Roku 1545 zemřel Volf z Gutštejna bez
mužského potomka. Zanechal po sobě čtyři dcery, které se o panství
rozdělily. Jedna z nich se provdala za Jaroslava Libštejnského z
Kolovrat, který panství opět sjednotil. Pověst vypráví o
tom, že rod petrohradských pánů zanikal a nakonec tu zůstaly tři
dcery, z nichž nejmladší Marie oslepla. Toho využily její sestry a při
dělení majetku jí ošidily. Za trest však předčasně zemřely. Marie zůstala
neprovdána a dožila se vysokého stáří. Před smrtí dala uzamknout všechny
pokladnice a sklepení a svazek klíčů předala své nejvěrnější služebnici
s rozkazem vhodit je do studánky u rybníka. Služebná přislíbila ale
dvakrát se od studánky vrátila, neboť jí bylo líto bohatství uloženého
v pokladnicích. Paní však nepovolila a dívka klíče do studánky
vhodila. Klíče se prý objevují na Velký pátek při hladině ale může
se jich zmocnit jen ctnostný a zbožný člověk.
Poklad Slepé královny
Za
dávných časů byl hrad s velkými poklady majetkem tří sester, z nichž
nejmladší byla slepá. Starší sestry se nechtěly o bohatství dělit,
zemřely však náhlou smrtí - odnesl je ďábel. Nejmladší sestra se
potom stala majitelkou všech pokladů a celého panství. Po letech zavřela
všechny poklady do podzemních slují a zlaté klíče od nich i se zlatým
křížkem dala vhodit do studánky pod kopcem, která se od té doby nazývá
Křížová. Jakmile klíče zmizely ve studánce, hradní paní skonala. Od
té doby sedí Slepá královna ve vrchu u svých pokladů. Jen v době jitřní
mše o vánocích obchází napůl bíle a napůl černě oděná kolem pustého
hradu.
Klíče
dodnes leží v Křížové studánce a jen o pašijovém týdnu vyplavou k
povrchu. Poklady získat a Slepou královnu může vysvobodit jen neposkvrněný
mládenec. Hradní vrch se na Velký pátek otvírá a s ním i přístup k
pokladům.
Poklad ve skále
Českou
národní pověst o pokladu na Zámeckém vrchu převzali Němci od Čechů
a zachovala se až do dnešní doby.
Na
Velký pátek šla chudá žena s dítětem lesem přes Zámecký vrch. Tu
najednou spatřila otevřenou podzemní chodbu. Ze zvědavosti vešla dovnitř
až se ocitla ve skalní síni, naplněné zlatem a stříbrem. V tom uslyšela
hlas: "Vezmi si, ale nezapomeň na nejdražší!". Žena posadila
dítě stranou a začala si plnit zástěru zlatem. Zapomněla na dítě a
utíkala s bohatstvím domů. Hned se zase vrátila pro novou dávku, ale skála
byla již zavřená a vchod do ní zmizel. Tu si teprve nešťastná žena
uvědomila, že uvnitř zanechala své dítě. S pláčem se vracela po celý
rok ke skále a marně hledala vchod do podzemí. Uplynul rok a na Velký pátek
se skála opět otevřela. Když dovnitř skály žena vběhla, dítě si
klidně hrálo s klenoty. Žena si však nevšímala bohatství a šťastná
se vrátila se svým dítětem domů.
Zlatý hřeb
Jeden
chudý tesař se šel podívat na Zámecký vrch na zříceniny hradu. Našel
tam nádobu se starými rezavými hřebíky. Vysypal je a začal je přebírat.
Žádný se mu nehodil, až na jeden, který si dal do kapsy. Doma ke svému
úžasu zjistil, že hřeb je z ryzího zlata. Běžel znovu na Zámecký
vrch, ale nic tam již nenašel.
