|
"Teprve nyní, po
přečtení příběhu od paní J. G. z Českobudějovicka
(Spirit č. 8/2004), jsem si dodal odvahu a píši vám svůj
příběh. Obával jsem se, že mi nikdo neuvěří, co se
mi přihodilo v roce 1996. Tenkrát jsem ležel půl roku
v nemocnici. Prodělal jsem dvě závažné operace a měl
jsem dost času zamýšlet se nad uplynulými léty života.
Jako voják z povolání jsem se pětkrát stěhoval. Děti
vojáků z povolání neznají ani svůj rodný kraj, rodný
dům, ztrácejí své kamarády, mění školy apod.
Nemohl jsem se plně věnovat svým dětem, když byly malé.
Proto jsem chtěl všechno vynahradit vnoučatům. Jelikož
děti a vnoučata bydlí 500 km od nás, rozhodl jsem se,
že se vrátíme do místa, kde jsme bydleli přes patnáct
let. Manželka byla zásadně proti. Neodeslala ani dopis
s mým rozhodnutím. Nelíbilo se jí ani, když jsem o
tom telefonicky hovořil s dětmi. Pak to začalo.
Najednou jsem se nemohl telefonicky dovolat synovi do Děčína.
Během několika čtou jsem se 24krát nedovolal. Zkoušel
jsem volat jak odpoledne i večer, nebo brzy ráno. Nikdo
nebral telefon. Zajímavé bylo, že když přišla manželka
na návštěvu do nemocnice, vždy se ihned dovolala, ale
já nikoliv. Když to bylo po čtyřiadvacáté, ozval se
hlas ve sluchátku. Zrovna jak to popisuje ta paní z č.
8 časopisu Spirit. Hlas nepřirozený, jako počítačový
hlas:
„Ta-ko-vé-to-te-le-fon-ní-čís-lo-ne-e-xis-tu-je.
Ta-ko-vé-to-te-le-fon-ní-čís-lo-ne-e-xis-tu-je. Ta-ko-vé-to-te-le-fon-ní-čís-lo-ne-e-xis-tu-je."
Celkem
třikrát po sobě. Znovu jsem začal vše prověřovat.
Říkám to manželce, ona vytočí totéž telefonní číslo
a ihned spojení má. Nešlo mi to na rozum a příhodě
nikdo nechtěl věřit. Nyní alespoň paní J. G. ví, že
nebyla sama, komu se něco podobného přihodilo. Kdy se
to vrátilo do normálních kolejí? Ještě 6x jsem se
nedovolal. Když jsem to zkoušel po třicáté a znovu
nikdo nebral telefon, vycházel z pokoje můj spolupacient.
Požádal jsem jej, aby zavolal on na mé volané číslo.
Spojení se ihned povedlo — mladí byli doma. Od té
doby, až na malé výjimky, mám znovu spojení jako dříve.
Dodnes nedokážu pochopit, proč jsem se tenkrát 30x
nedovolal. To telefonování neproběhlo v jednom dni, ale
v průběhu asi 14 dnů. Nešlo ani o žádné halucinace,
ani že bych byl pod vlivem nějakých opiátů nebo léků.
Nejde ani o žádnou mysliveckou latinu nebo kachnu. Toto
se mi skutečně přihodilo.
Čtenář
M. M., z Frýdku-Místku
|
