Ad: Vesmírní lidé a ti druzí (Regenerace, č.9, roč. 2001)


Do schránek mnoha z nás se dostala objemná obálka s dalšími materiály od „Vesmírných lidí“, s krásným natištěným srdíčkem. Kromě obvyklých výzev k lásce, zrušení peněz, k setkání na Hradě (tentokrát s poznámkou, že Václav Havel nezve), k setkání prezidentů ČR a SR s Vesmírnými lidmi, zde byla i nová výzva – k založení nové politické strany -  Pozitivní strany“. Lze vidět, že sféra činnosti této sekty se rozšiřuje naprosto plánovitě a cílevědomě – co ještě schází ?

Co je za těmito aktivitami ? Na tuto otázku reaguje Vladimír Liška uveřejněním další ze svých statí „Vesmírní lidé a ti druzí“ v časopise Regenerace, č. 9/2001.

Jde vcelku o popisnou práci, stručně se zmiňující o nejznámějších sektách UFO ve světě a plynule přechází do situace v ČR.

Za první veřejný signál existence UFO kultů považuje autor vystoupení I.Bendy a informaci o jeho aktivitách v TV Nova v pořadu „Na vlastní oči“ dne 29.9.1998. Ve skutečnosti tato aktivita trvala již rok, a již v roce 1993 zde existovaly první skupiny kolem různých nadací a činnosti Petra Chobota. O nich se autor také zmiňuje, ale jen letmo.

Nárůst „ufomanských“ aktivit v roce 1993 autor nehledá ve společenských podmínkách, ale pravý důvod vidí ve vydání knihy M. HesemannaUFO – poselství“ vydavatelstvím ETNA, v jejím nekritickém přijetí a k převzetí jejího obsahu do věrouky ufomanských sekt.

I když snadnost a dostupnost informací o tomto druhu činnosti mohla usnadnit uspořádání ideologických struktur vznikajících domácích UFO sekt, zde je zřejmé, že autor poněkud přehnal úlohu, jakou tuto kniha mohla mít. V žádném případě se nestala žádnou „biblí ufománie“, jak píše. Ano, tato kniha je zařazena do „doporučené literatury“ těchto skupin, ale nemá žádné výsadní postavení. Jak se lze i přímým kontaktem s příznivci I.A.Bendy přesvědčit, mnozí z nich ji vůbec neznají a nečetli jí.  

Zdá se však, že v tomto hodnocení se odráží úplně jiné pohnutky autora, které lze vysledovat i v jiných pracích a knihách Vladimíra Lišky. Jakoby zde byla snaha vyrovnat si účty „ex post“ s těmi, kteří se kdysi s ním dostali do sporu.

Vydavatelství ETNA není zmiňována poprvé – ať už je to kvůli „pitvě mimozemšťana“ („Tajné dějiny budoucnosti.“ Bohemia, Praha 1998, kap. „Skutečný nebo údajný mimozemšťan“), nehledě na články v Rodokapsu.   

Autor si tak nejen vyřizuje účty po bitvě dávno prohrané, ale zároveň tak i ospravedlňuje své chování, které bylo vždy neudržitelné ve světle nesporných faktů. 

Tak dnes ve své stati kritizuje „roztříštěnost ufologického hnutí“, přičemž byl sám jeho příčinou, jeho osoba a jednání se stalo nepřekonatelnou překážkou pro jakoukoli spolupráci, kterou od počátku sabotoval a chápal ji jako jednosměrnou silnici, bez nejmenšího přičinění z vlastní strany. Tak se dnes dozvídáme z jeho knihy „Skrytý svět záhad a tajemství“ (Fontána, Praha, 2001), jeho odchod z veřejné scény byl prý zapříčiněn i promarněním možností projektu Záře, ze které se prý stal pouhý diskusní klub, navíc prý se boom informací kolem UFO fenoménů vyčerpal a nepřinášel (zřejmě jen jemu) nic nového. Racionální přístupy, reprezentované tímto projektem se prý vytrácejí a jsou nahrazovány „ufománií“.    

Význam knihy „UFO – kontakty“ Vl. Liška zdůrazňuje ve stati několikrát, a hledá v ní pravého viníka „ufománie“. Ve skutečnosti se zde „ufomanské“ tendence objevovaly již před vydáním této knihy, v podstatě od roku 1990, materiály světových „ufomanských“ sekt např. „Raeliánců“, se zde dostávaly včas a byly překládány a množeny navíc s jakýmsi puncem výjimečnosti a tajuplnosti.

Také Petr Chobot a jeho příznivci vůbec nečerpali z této knihy, ale přinášeli svá poselství z ruských zdrojů. A Ivo Benda začal své působení na podzim 1997, plné 4 roky po vydání knihy. Ke svému učení připojil nejen svá „poselství“, a informace ze známých „ufomanských“ zdrojů, ale i „poselství“ M. Drskové a do zdrojů připojil i fantastickou povídku J. Pavlíka, a to i proti jeho vůli.   

To, že se naši „kontaktéři“ kopírují způsoby jednání a rozvoje UFO sekt v zahraničí, není však vina knihy, kde jsou popsány, jak se autor stále snaží naznačovat. Je to však podobná snaha, jako v případě kolem „Mein Kampf“ – svalit vinu za rozvoj hnutí na vydavatele knihy. 

Další vývody autora jsou opět poněkud přehnané. Snaží se v působení „ufománie“ vidět jakousi skrytou záměrnou sílu, která má za cíl vytvořit věroučný ideový směr, jež by v budoucnu mohl nahradit tradiční náboženství. Za těmito silami vidí i možnost ve skutečné snaze mimozemšťanů ovládnout Zemi, v jejímž scénáři hrají „ufomaniaci“ roli „páté kolony“.

Možnost, proč se ufománie sdružuje do sektářských forem vidí autor v záměrných podvodech, projevech duševních poruch, ale také v cílené snaze diskreditovat racionální ufologické hnutí.

Že k diskreditaci racionální „ufologie“ skutečně tímto dochází, je nesporné, otázkou však je, kdo by mohl takto záměrně působit, komu by tento racionální směr „ufologie“ byl tak nebezpečný, aby podporoval a inicioval vznik a rozvoj „ufománie“.

V duchu svých konspirativních teorií také u telepatických „poselství“ nastoluje Vl. Liška názor, zda nejde o zkoušky nějakých supertajných psychotronických zbraní.  

Z vývodů autora lze v závěru souhlasit s tím, že mimozemská „poselství“ nejen že nepřináší nic nového, ale zároveň vždy reagují na pozemské problémy svým specifickým způsobem.

Autor také správně podotýká, že tento způsob – tedy dosud neškodné vizionářství příznivců UFO sekt zatím nikomu neškodí, ale obsahuje skrytá nebezpečí v možnosti vzniku ufomanského extremismu s tragickými následky.

 L. Šafařík


Z časopisu Klubu psychotroniky a UFO - ZAZ č. 4/2001
Úvod Druhy kontaktů Typy bytostí Kontaktéři Sekty Poselství Články Napište nám