Tzv.kontaktéři
a jim podobní
UFO a podvody...
Tyto dvě slova k sobě neodmyslitelně patří. Stala se prakticky synonymy. UFO rovná se podvod. Jakákoli zpráva o pozorování neznámého létajícího objektu, a to už vůbec nemluvě o případném pozorování humanoidních postav v blízkosti těchto objektů - ať ji oznámí farmář, domorodec nebo vědec, je v lepším případě považována za omyl, větvinou však za vědomou mystifikaci. Takový je názor většiny lidí.
Každá zpráva o UFO celkem zákonitě takovou myšlenku vyvolá. To bylo, je a bude. S tím se musíme smířit. Ale o těchto problémech bych psát nechtěl. Mě zaujaly jiné podvody.
Jsou to tvrzení takzvaných „kontaktérů“. Vše začíná většinou tím, že byli svědky přistání "létajícího talíře". Obvykle jim toto přistání bylo předem telepaticky oznámeno. Později byli pozváni „na palubu". Seznámili se tam s mnoha mimozemšťany obojího pohlaví. Tito jsou velice přátelští, k nerozeznání podobní lidem. Podnikli v jejich létajících strojích mnoho "cest" nejen nad naší planetou, ale i do vesmírného prostoru, k mateřským planetám „jejich hostitelů". Od té doby jsou s mimozemšťany v neustálém kontaktu. Ti jim předávají v podstatě jakýsi druh "vesmírného náboženství“ tzv. teorii "kosmických bratří". Údajně se neustále jakýmsi způsobem snaží z ochraňovat naši planetu, i nás. Dalo by se říci, že v podstatě přejímají funkci Boha. Starají se o nás a snaží se, aby se nám nepřihodilo nic zlého. Ať mi někdo vysvětlí, proč by to dělali.
Prvním
a pravděpodobně nejznámějším z těchto podvodníků byl Američan polského
původu George Adamski. Adamski
se narodil 17.dubna 1891. Svůj život popisuje on sám takto: Když mu byly dva
roky, emigrovala jeho rodina do USA. Usadili se v městě Dunkirku ve státě
New York. Za několik let jakýsi neznámý muž navštívil jejích rodinu a
navrhl poslat George do školy v Tibetu. Tam strávil dva roky, které jej
uvedly do hluboké filosofie, která rozhodla o jeho dalším životě. Poté
absolvoval vojenskou službu, oženil se a vystřídal několik zaměstnání. V
roce 1930 založil "The Royal Order on Tibet" (Královský
tibetský řád). Během svého působení v Tibetu se totiž dozvěděl, že ve
vesmíru žije mnoho inteligentních bytostí.
Dne 9.října 1946 viděl obrovský doutníkový objekt vznášející se na nebi. Od té doby pozoroval nebe každou noc. Do roku 1952 pořídil několik set snímků, z nich většina zachycovala kosmické lodě mimozemšťanů. V roce 1950 vydal svoji první knihu „Pioneer´s on the Space“ (Průkopníci vesmíru). Později se od mimozemšťanů dozvěděl, že jej k napsání této knihy telepaticky inspirovali. Od té doby začal vystupovat s přednáškami o létajících talířích. V roce 1951 pocítil nutkání spojit se s návštěvníky z „jiného světa“. Telepaticky mu bylo oznámeno datum 20. listopadu 1952. Toho dne se deset mil od Desert Centre v Arizoně setkal s prvním mimozemšťanem, s krásným cizincem se domluvil pomocí telepatie a posunkové řeči. Mimozemšťan mu sdělil, že pochází z Venuše, na Zemi je s přátelskými úmysly, a mnoho dalších nesmírně zajímavých věcí…
Od té doby byl s mimozemšťany v neustálém kontaktu, mnohokrát „byl pozván" na palubu jejich vesmírných plavidel. Procestoval s nimi celou Sluneční soustavu i další části vesmíru a navštívil jejich domovské planety. Získal od nich mnoho cenných předmětů a informací. Z těchto setkání natočil několik filmů, pořídil stovky fotografií. Poté podnikl přednáškové turné a hlavně napsal dvě knihy „Flying Saucers have landed“ (Létající talíře přistály) a „Inside the Spaceships“ (V kosmických lodích). V těchto knihách shrnul vše, co se od svých mimozemských "bratří“ dozvěděl.
Eufemio del Bueno, který spolupracoval s dalšími „kontaktérem“ Dibitontem na knize "Andělé v hvězdných lodích", charakterizoval Adamského takto: „Adamski byl "Henochem" padesátých let, který nám vyprávěl o cestách v mimozemských a pozorovacích lodích. Dodal nám přesné informace o jejich funkci a struktuře. Dále nám vyprávěl o bratřích z kosmu, o jejich zevnějšku, zvyklostech a způsobu oblékání, jakožto i o jejich výživě, o jejich hluboké lásce k celému stvoření i k obyvatelům Země. Přinesl nám obrovské množství do té doby nezveřejněných vědeckých informací i všechna učení vysoké kosmické filosofie, která nabyl během svých mnohých cest s našimi kosmickými bratry.“
Na závěr ještě jedna „perlička“: pražské nakladatelství Star připravovalo na rok 1993 vydání Adamského knihy „V kosmických lodích“. Naštěstí nevyšla. Ale proč se o tom zmiňuji? Nakladatelství uvádělo tuto knihu následujícími slovy: „Autor (rozuměj G.Adamski), průkopník kontaktů s mimozemšťany, líčí celou řadu úchvatných setkání od roku 1952, popisuje konstrukce kosmických lodí a zážitky v nich, z různých planet přivezl vzorky hornin, šperků a rostlin. Nafilmoval řadu záběrů a pořídil fotografie ze svého vesmírného cestování. Setkával se s pozitivními mimozemšťany, kteří velmi ctí Stvořitele vesmíru a uvědomují si, že Boží inteligence se projevuje i ve stéblu trávy.“
Je to otřesné. Nejhorší na tom je, že tyto bláboly berou někteří lidé vážně ještě v dnešní době. Před čtyřiceti, padesáti lety, prosím, v té době byl fenomén UFO něčím zcela novým, něčím, s čím se lidé doposud nesetkali, a tudíž byli ochotni věřit v podstatě všemu, co jim bylo o těchto jevech namluveno. Takže se dá pochopit, že i podvodníci typu Adamského v té době zažívali konjunkturu, ale za krátký čas lidé pochopili, že ať tyto jevy mají jakoukoli příčinu, rozhodně nemají nic společného s báchorkami George Adamského. Je proto neuvěřitelné, že ještě dnes lidé, kteří tyto Adamského nesmysly považují nejen za pravdivé, ale dokonce pro lidstvo nesmírně důležité a přínosné. Mezi „odborníky“ je zcela bezkonkurenčně na prvním miste Michael Hesseman.
Kdo tedy George Adamski ve skutečnosti byl? Velmi stručně: byl to člověk, který svými výmysly ublížil serioznímu ufologickému výzkumu více, než kdokoliv jiný na světě. Nevzdělaný polský emigrant, pracující v jednom hotelu poblíž Mount Palomar v Kalifornii. Brzy si zabezpečil velni pohodlný život z přednášek a knih popisujících jeho fantastické cesty na palubách vesmírných lodí mimozemšťanů. Ještě tak ve Spojených státech našel několik spřátelených duší, ale v Evropě jeho přednáškové turné skončilo vypískáním hned v prvních dvou městech, Londýně a Curychu.
Ale ať už dopadl jakkoli, rozhodně na svých báchorkách neprodělal. Jenom pro zajímavost ukázka, jakým způsobem se vypořádal s kritikou svých teorií. Podle jeho slov jej mimozemšťané, na jedné z mnoha meziplanetárních cest, odvezli na odvracenou stranu Měsíce, kde letěl nad městy, lesy, sněhem pokrytými horami, a dokonce viděl lidi na postranních cestách.
Když v roce 1959 Rusové uveřejnili družicové snímky odvrácené strany Měsíce, a ukázal se na nich naprosto neúrodný a pustý povrch plný kráterů, Adamski měl na to již připraveno vysvětlení: „Sověti zaměnili fotografie, aby podvedli Spojené státy.“
I když názory pana Ing. Gruna rozhodně o velké lásce k ufologii nesvědčí, s jeho výrokem, „že takovéto knihy nemají ani cenu papíru, na kterém byly vytištěny,“ lze vřele souhlasit.
A nyní ještě stručně o několika dalších "kontaktérech".
Truman Bethurum
Tento šestapadesátiletý asfaltér dal o sobě poprvé vědět v roce 1954, když vydal svoji první knihu, popisující v detailech jeho zkušenosti s mimozemšťany. Byl pozván na palubu létajícího talíře, který přistál v poušti Mojave. Několik mužíčků představilo Bethuruma své velitelce, byla to krásná žena jménem Aura Rhanes, pocházející z planety Clarion, která byla pozemským astronomům neznáma, neboť podle mimozemšťanů „její oběžná dráha je vždy přímo za Sluncem“. Na otázku, proč na naší planetu přiletěli, dostal odpověď, že chtějí obnovit a pozdvihnout hodnoty jako manželství, rodina a věrnost nad „špinavou tvář pohanství“.
Bethurum byl okouzlen jejich vystupováním, shledal, že jsou "velmi zbožní“, chápající, laskaví, přátelští a ... především důvěryhodní." (!)
Poté se se svými "přáteli" setkal ještě jedenáctkrát, než odletěli na svoji domovskou planetu.
George Adamski byl jeden z mála, který uvěřil jeho pohádce a vyvinul značné úsilí, aby se zprávě o Bethurumově setkání dostala do tisku. Bethurum tuto knihu později nazval "Na palubě létajícího talíře".
Giorgio Dibitonto
Knihu, ve které popisuje své kontakty s Mimozemšťany, začíná těmito slovy: „Onoho dne odpoledne jsem byl doma. Když jsem, zcela náhodou, zvedl hlavu, zpozoroval jsem v místnosti světelnou záři, která postupně sílila, až se nakonec stala daleko intenzivnější než denní světlo. Uprostřed této záře se zjevila postava mladíka neobyčejné krásy. Užasle jsem jej pozoroval a při tom jsem si všiml, že jeho nohy se nedotýkají podlahy. Byl bosý, oblečen byl v jiskřivě zářící tuniku a měl dvě křídla, která jako by byla utkána ze světel."
Bez komentáře.
A tak dále, a tak dále. Nemá smysl popisovat všechna setkání těchto "kontaktérů". Málokterému se podařilo přijít s nějakou „originální“ lží.
Přesto bych se rád na závěr zmínil ještě o jednom z kontaktérů.
Je to Švýcar Eduard „Billy“ Meier. V současné době patrně nejznámější "pohádkář". I u nás je velice dobře znám díky knize "...a přece létají", kterou napsal Quido Moosbrugger.
Meier vypráví, že od roku 1970 udržuje kontakty s bytostmi z Plejád, zcela ve stylu Adamského. Telepatický kontakt, přistání, první fyzický kontakt, pak již návštěvy zcela pravidelné, dokonce mimozemské přítelkyně Semjase, filmy, fotografie, cestování atd., atd. Kontaktérům zřejmě dochází fantazie.
Měl jsem možnost jeden z jeho filmů vidět. Meier sedící, vyprávějící svoje zážitky, občas pohled na oblohu, prázdnou, ovšem na místa, kde toho dne "zpozoroval vesmírné lodě“. Strašně rád bych poznal člověka, kterého by tento "dokument“ dokázal přesvědčit, i když vlastně jsem takového poznal. Jmenuje se Michael Hesemann a měl jsem možnost poslouchat jeho více než tříhodinovou přednášku 18.4.1993 v Praze ÚKDŽ. (Samozřejmě znám jeho u nás vydané knihy: UFO-důkazy, UFO-kontakty a Poselství z vesmíru.) Když řeknu, že jeho přednáška ve mně zanechala značně rozporuplné pocity, bude to velmi mírný výraz. Jeho představa o laskavých, dobrotivých, šlechetných, lidstvo nesmírně milujících a ochraňujících mimozemšťanech je, ať mi promine tento výraz, ale výstižnější mne nenapadá, trapná. Rozhodně nevěřím, a jak bylo při přednášce vidět asi nikdo, v "božskou dobrotivost" mimozemšťanů (spíše si myslím, že se nám budou, tak dlouho, jak jen to bude trochu možné, vyhýbat - to v lepším případě), a pokud by skutečně k těmto kontaktům došlo, pak nepochopím, proč by si k nim vybrali právě lidi typu Adamského a spol.
"Ufomani" představují pro seriozní bádání obrovské nebezpečí. Jejich představy o laskavých mimozemšťanech, s nimiž je kontakt možný prakticky kdykoliv, jsou velice scestné, a těmito svými šílenými výmysly mohou negativně zapůsobit na mnoho lidí. Je proto nutné stále důrazněji rozlišovat mezi ufologií a ufománií. Zatímco ta první se snaží o seriozní bádání ve spolupráci s vědci mnoha dalších oborů, ta druhá představuje pro výzkum nesmírné nebezpečí.
Antonín Vašák
Stať z časopisu Delta, 2004