Funící přízrak

  Jednoho dne ke konci července 1998 jsem před polednem šla na hřbitov. Měla jsem právě dovolenou. Na hrobech, kde odpočívají naši rodiče, jsem zalévala a vyměňovala květinám vodu. Když jsem už odcházela s prázdnou konví a byla jsem asi tři metry před hřbitovní brankou, uslyšela jsem za sebou výrazné funění. První, co mne napadlo, byla myšlenka, že to je nějaký potulný vlčák, a tak byla ve mně malá dušička. Ale neotočila jsem se a šla dále k brance. Když jsem ji za sebou přibouchla, teprve jsem se obrátila a dívala se skrze mříže, jenže nikdo tam nebyl, nikoho ani nic zvláštního jsem neviděla.

Nevím, zda na tom hřbitově byl ještě někdo, nebo jsem tam byla sama, příliš jsem se nerozhlížela, a také hřbitov je dosti velký.

Za čtrnáct dní po této události mne ono funění "navštívilo" přímo doma u mého lůžka. Bylo to v ranních hodinách, kdy už manžel odešel do práce. Nic jsem -neviděla, jen jsem slyšela přesně stejné funění, jako předtím na hřbitově. Začala jsem se modlit Otčenáš a Zdrávas. Prosila jsem Pána Boha za lehké odpočinutí, klid a mír tomu, kdo mne navštěvuje, aby to mohlo odpočívat v pokoji. Od té doby mne už onen funící přízrak nenavštívil.

Je to skutečná událost a přiznám se, že jsem sama byla dříve tzv. nevěřící Tomáš, ale po určitých událostech, které mne potkaly, už vím, že existuje také NĚCO, co nelze vidět, nahmatat nebo změřit.

Anna z Tachovska

Z časopisu Médium