Cehnice

Historie nálezu

Na Tiscali.cz (1) byla v úterý 12.8.2003 publikována informace o zcela náhodném objevu archeologů. Na stavbě budoucího rybníka u Cehnic na Strakonicku si strakonický archeolog PhDr. J. Michálek povšiml zvláštně rozestavěných kamenů, a provedl kolem nich průzkum.

Bylo nalezeno množství keramických střepů, náležejících knovízské kultuře, a podle toho bylo i místo interpretováno jako svatyně, stará 3 tisíce let. V článku se psalo o tom, že kromě střepů byly u kamenů nalezeny 2 trojhránky z jadeitu, pocházejících zřejmě až z daleké Číny. 

Členové KPUFO nebyli v době probíhajícího archeologického průzkumu v cehnické lokalitě přítomni. 

Teprve tento článek podnítil členy KPUFO k tomu, aby v sobotu 16.8.2003 místo nálezu navštívili.

V té době byla již lokalita odpáskována a tedy volně přístupná. V době návštěvy již nebyl Dr. Michálek jako vedoucí výzkumu v lokalitě přítomen a proto také nemohl mít ani žádné povědomí o tom, že se vůbec nějaké KPUFO o věc zajímá.

Návštěva se odehrála jen za náhodné přítomnosti jednoho z členů průzkumného archeologického týmu strakonického muzea, provádějícího již jen úklid pracoviště. A to zhruba již deset dnů po nálezu domnělých jadeitových artefaktů. Tenkrát jsme se dozvěděli o okolnostech nálezu, kde byly trojhránky nalezeny, v jaké hloubce, apod. (tento záznam máme k dispozici). Dotyčný pracovník mj. sdělil i to, že na místě byl už i psychotronik P. Kozák z Českých Budějovic.

Bezprostředně po nálezu prošly domnělé jadeitové hranoly rukama dvanácti našich předních odborníků na pravěk, shromážděných v lokalitě při příležitosti hromadné exkurze. Měli jsme možnost hovořit s jedním ze míněných archeologů, zúčastněných při prohlídce cehnického naleziště. Potvrdil, že již při první prohlídce domnělého jadeitu vzbudily artefakty u mnoha zúčastněných odborníků nedůvěru. Podobný nález by v rámci Evropy znamenal senzaci, protože by byl důkazem obchodních styků prehistorické Evropy s Asií, snad přímo s pravěkou Čínou. Světle zelená barva nálezu totiž odpovídala jadeitu čínského typu. A to by v případě Cehnic byla asi přece jen silná káva.

O několik měsíců později se objevila zpráva, že došlo k omylu – trojhránky nebyly z jadeitu, ale z umělé hmoty – akrylátu.

Zpráva byla šokem, a tak není divu, že se objevil názor, že pravé jadeitové trojhránky byly záměrně odcizeny a nahrazeny. Bylo totiž nepochopitelné, že by archeology s mnohaletou praxí bylo možné zmást podstrčením cizorodých artefaktů do nějaké kulturní vrstvy, nebo by nerozeznali umělou hmotu od nerostu. (!)

KPUFO tedy podalo podnět k vyřešení této otázky na Ministerstvo kultury, Národní památkový úřad a další instituce. (2)

Ve zprávě (3) pak dr. Michálek napsal, že vykopávky byly hojně navštěvovány zvědavci a lživě osočil členy KPUFO, že akrylátové trojhránky do výkopu podstrčili.  

Jak bylo již objasněno, členové KPUFO se o nálezu dozvěděli až z internetu. Je také zajímavé, že ani pan Ing. Kozák z Českých Budějovic (ani „jeho lidé“) v době probíhajících prací lokalitu nenavštívili. Po zveřejnění domněnky pana Dr. Michálka o možných strůjcích podvrhu akrylátových hranolů MVDr. Kroupa kontaktoval  telefonicky pana Ing. Kozáka asi o dva měsíce později, tedy na podzim roku 2003. Ing. Kozák nás ujistil, že na místě archeologického průzkumu u Cehnic nikdy nebyl. O nálezu slyšel a rád by se na to místo podíval, ale vůbec nevěděl, kde vlastně vůbec cehnická svatyně je k vidění. Není jasné, jestli to s příchodem zimy ještě ten rok stihl a kamenný kruh navštívil. Také jeho nařčení z jakékoliv manipulace v cehnické lokalitě je tak možno považovat za bezpředmětné.

Po určité době Dr. Kroupa hovořil s technikem, provádějícím analýzu domnělého jadeitu. Teprve později prokázal skutečný charakter materiálu hranolů, tedy akrylát. Nijak se nepozastavil nad skutečností, že nebyl akrylát rozpoznán hned po nálezu. Podle něj se jednalo o velmi autenticky vyhlížející nález, imitující minerál jadeit. Pod tímto dojmem se nikdo neodvážil provést jednoduchou zkoušku ožehnutí materiálu plamenem. Akrylát by se přirozeně vlivem otevřeného plamene přiškvařil, což by u jadeitu nenastalo. Vzhledem k malým rozměrům hranolů - kolem 4 cm - se nedala hodnotit na dlani ani hmotnost materiálu. Nález těchto artefaktů tedy mohl snadno mystifikovat i sběhlé odborníky.

Původem domnělého jadeitu a jeho nálezem v jedné z posledních archeologických sond na dně sterilního podloží si celá léta lámalo hlavu spousta lidí. Vyrojila se řada nepodložených teorií. Cehnická archeologická detektivka s akrylátem se stala vydatným soustem pro bujnou fantazii. Přitom řešení se později ukázalo jako velmi prosté.

Záhadu částečně rozluštil teprve začátkem roku 2009 jeden z členů KPUFO, pan Martin Hübner z Rokycan. Zjistil, že tyto akrylátové hranoly jsou běžně používány jako technologické prvky strojírenských provozů vyrábějících kuličková ložiska a slouží k leštění povrchu ocelových kuliček v otáčecích bubnech. Existují v různých velikostech a barvách, zřejmě, aby charakter akrylátového materiálu splňoval konkrétní technologické požadavky podle druhu výroby. Podle publikovaných fotografií byly cehnické hranoly již značně opotřebené. Postrádaly původně ostré hrany a zdály se být celkově zaoblené. Svědčí to o delší době jejich používání. Nebyl by tedy asi problém vystopovat jejich původ a zjistit, ze kterého provozu zřejmě již bývalého strojírenského podniku ve Strakonicích cehnické hranoly pocházejí.

Výskyt akrylátových přípravků v areálu cehnického archeologického průzkumu lze také vysvětlit docela jednoduchým způsobem. Mohlo se jednat jen o někdy v dávné socialistické minulosti vysypaný náklaďák materiálu z nějakého továrního dvora na nelegální skládku. Proláklina v blízkosti potoka a kousek od silnice musela být k těmto účelům často využívána. Kdo ze soudruhů mohl tušit, že zrovna zasvinil unikátní kulturní hodnotu a navíc zadělal pro budoucnost KPUFO na prekérní situaci.

Podvrh a nebo prostě náhodný výskyt akrylátu v průběhu průzkumu knovízské kamenné svatyně u Cehnic byl jen nevýznamnou epizodou na pozadí naprosto unikátního nálezu pravěké kultovní stavby.

Pro podobné situace je typické, že vzbudí zájem především poloinformovaných lidí, oceňujících víc „záhadologické“ senzace, než skutečnou hodnotu a význam archeologického  nálezu. Navíc se případ s akrylátem stal záminkou kampaně na diskreditaci psychotroniků obecně a KPUFO zvlášť. A že to byla kampaň úspěšná, to bohužel dokazuje svými výroky i pan doktor Zemek (4). Na světě je všechno jinak. Fakta jsou však výmluvná, jenom musí být někdo schopen a ochoten si je obstarat. A kdo toho schopen není, nechť se raději k věci nevyjadřuje vůbec.

Jak to dopadlo s celnickým kruhem?

Jak se ukázalo, odborníci z řad archeologů prokázali naprosto nekvalifikované závěry v případě oblastí, dotýkajících se megalitické problematiky, což ukázaly různé články v tisku, ale i osud těchto lokalit je jim naprosto lhostejný.

Zatímco toto naleziště bylo již při objevu označováno jako světový unikát, ponechalo se po vytěžení střepů keramiky svému osudu. Nikoho nenapadlo kameny odvést (což by představovalo náklad jednoho auta) a ustavit je např. ve Strakonicích v muzeu nebo alespoň v Cehnicích na návsi, kde by působil jako silný poutač pro turisty. Ovšem to by si naši archeologové museli vidět dále než na špičku vlastního nosu.

Lokalita byla proto dále ničena při stavbě rybníka. Přes kameny jezdila těžká technika, hlavní kámen byl na jedné straně odštípnut, kameny byly pod koly aut zatlačeny do země.

Proto KPUFO o.s. vyvolalo jednání o památkové ochraně tohoto unikátního objektu. U příležitosti zasedání komise zainteresovaných orgánů se poprvé zástupci KPUFO osobně setkali s Dr. Michálkem. Jejich návrh na přestěhování kamenných součástí do areálu muzea Strakonice a vystavení  jako stálé expozice ve formě lapidária nebyl akceptován. Archeologové trvali na zachování nálezové situace přímo v lokalitě a její zakonzervování v hrázi předpokládaného budoucího rybníka. V této rozporuplné náladě se komise rozešla s tím, že vlastník pozemku si stejně bude dělat, co bude chtít. A také dělal. Zakonzervování se nekonalo a tak kultovní unikát českého knovízu podlehl buldozeru. Obec Cehnice si alespoň pořídilo na návsi pár kamenů jako pietní, leč bezcennou repliku.

Lokalitu jsme v průběhu podzimu 2003 a následujících let 2004 a 2007 opakovaně několikrát navštívili, odebrali vzorky k laboratornímu vyšetření, provedli mikrometrická měření, videozáznamy a fotografickou dokumentaci jednotlivých částí i okolí (viz (5) O některých zajímavých zjištěních byl v telefonickém rozhovoru informován Dr. Michálek. Z celkem obsáhlé literatury, týkající se pravěkého Strakonicka byla nakonec nejdůležitější zpráva o výsledku výzkumu knovízské svatyně u Cehnic (viz 3).

Byly ověřeny některé údaje přímo u technika, provádějícího nedestruktivní fázi průzkumu archeologické lokality cehnické svatyně prostřednictvím zemního radaru. Na základě takto získaných poznatků vyplynul logický závěr, že se nejedná o megalitickou lokalitu. Nelze ani prokázat, že by kameny cehnické svatyně mohly být součástí nějaké megalitické stavby v blízkém okolí. Zbytky prehistorických kamenných objektů na Strakonicku, popsaných ve starší literatuře jsou interpretovány vesměs jako pozůstatky kamenných věnců mohyl. Výjimečně jako obětní kameny (viz 6). Názor, že se nejedná o megality, tedy nevychází z čehosi „neuchopitelného a nedatovatelného“, ale z běžně získaných poznatků. Cehnická kamenná stavba nemá mezi „menhiry“ co dělat.

Sekce Megalit při KPUFO za poslední desetiletí ověřila systematickým terénním průzkumem a na základě shromážděných dostupných údajů něco kolem dvacítky zajímavých lokalit. U několika z nich je prokazatelné, že se jedná o lokality s megalitickou minulostí. Zůstává otázkou, do jaké míry budou získané poznatky akceptovány nejen širší veřejností, ale především odborným světem. Pokud však budou zveřejněny, tak vždy jen s jistotou, že se jedná a prokazatelná fakta, nikoliv o nepodložené dohady. Jsme přesvědčen, že tato zásada by měla být respektována i všemi seriozními amatérskými badateli. A především těmi, kteří svá zjištění publikují. Je to jediný způsob, jak se odlišit od tendenčních „internetových romantiků“ a povrchních poloinformovaných „nadšenců“. Pak teprve svitne naděje, že s námi zapřede rozhovor i některý profesionál z kompetentních odborných kruhů. A problém ochrany pozůstatků megalitických lokalit v České republice se pohne kupředu.

A o to nám všem společně přece jde. Nebo ne?

                                                                        MVDr. Pavel Kroupa a kol.  

Odkazy

(1) Objeveno dávné kultovní místo na Strakonicku. Tiscali.Cz, 12.8.2003

(2) Kol. aut.: K objevu megalitické svatyně na Strakonicku. ZaZ, č. 4/2003

(3) Michálek, J.: Kamenný kruhový areál z mladší doby bronzové u Cehnic, okres Strakonice – výzkum v roce 2003 (Předběžná zpráva), Archeologické výzkumy v jižních Čechách – Supplementum 1/2004).

(4) Informační bulletin Sekce Megalit z 10.11.2009, http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/im_20091110.pdf

(5) Kroupa, P.: Záhady pravěkých svatyní II.díl. – připravovaná publikace

(6) Sklenář, K. a kol.: Encyklopedie pravěku, Libri, Praha 2002

Další info: Album megalitických památek. Klub psychotroniky a UFO, sekce Megalit, 2003 http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/mechanika/index.htm, Cehnice, blíže viz: http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mcehnice/mcehnice.htm