Vyprávění o neobvyklé události, která mne potkala před pěti lety, musím začít, tak říkajíc, od počátku. Před 30 lety jsem byla mladá a zamilovala jsem se do mladíka, kterého téměř všechny dívky obdivovaly. Byl jedináčkem a já jsem si tenkrát vůbec nepřipouštěla, jaké to může mít důsledky pro společný manželský život.

Pavel byl především matčiným mazlíčkem, a jakmile mu matka v té době zemřela, byl z toho velice nešťastný. A protože patrně potřeboval další ženskou péči a útěchu, oženil se se mnou. I když náš vztah nebyl a není ideální, přesto jsme spolu zůstali. Z mé strany k tomu patrně přispěl i přístup jeho otce ke mně.

Můj tchán si mne velice oblíbil a my jsme se stali skutečnými přáteli. Byl galantní a často mi nosil květiny, především růže, které mám moc ráda. O květiny umím pečovat, takže mi obvykle ve váze dosti dlouho vydržely.

Před pěti lety se však stalo něco neobvyklého. Tchán nás navštívil a opět mi přinesl krásnou růži. Za dva dny, když jsem ráno vstala, nevěřila jsem svým očím. Růže byla zcela uvadlá. Hned mne napadlo, že by to mohlo nějak souviset s tchánem, a tak jsem mu telefonovala. Žil v nedalekém městečku, ale telefon nikdo nebral. To mne znepokojilo natolik, že jsem přiměla manžela, abychom se k jeho otci rozjeli. A bylo již pozdě. Od sousedky jsme se dověděli, že večer sám zavolal lékařskou pohotovost, neboť se mu náhle udělalo nevolno. Odjeli jsme do nemocnice, ale tam už nám,byla sdělena smutná zpráva - tchán v noci zemřel na infarkt.

Po návratu jsem šla sama do našeho bytu, neboť manžel spěchal do práce. Vešla jsem do obývacího pokoje a tam na stole, vedle vázy s uvadlou červenou růži, ležela nádherná čerstvá bílá růže. Byla tak svěží, že i na okvětních lístcích byly ještě kapičky rosy. Nikdo, kromě mne a manžela, nemá od našeho bytu klíče. Manžel mne před naším domem vysadil a ujížděl dále, takže nikdo "živý" nemohl do bytu, během naší nepřítomnosti, vstoupit a bílou růži tam položit!

Ta bílá růže vůbec neuvadla, mimořádně dlouho byla stále čerstvá, až najednou uschla, přičemž si ponechala vzhled čerstvé růže, ani lodyha se neprohla. Mám jí nyní uschovanou jako vzácnou památku na hodného člověka, ale také jako vzpomínku na něco nevysvětlitelného, co se ke mně dostalo až z neviditelného světa.

Z dopisu paní K.T., Pardubice

Z časopisu Médium, č. 12/2001