V neděli 22. února 1682 si mnozí obyvatelé malé vesničky Podůlšany mysleli, že nastává konec světa. Stali se svědky jevu, který mnozí měli za boží znamení. Zpráva o něm se lavinovitě šířila celým krajem a bleskově prosákla i do Prahy.

Ve středu 11. března 1682 pardubický hejtman Jakub Bohuslav Lysander z Ehrenfeldu vyslal spěšného kurýra do Prahy. Za prezidentem královské komory s obsáhlou písemnou zprávou a protokolem, který si prezident vyžádal a který čtyři dny předtím - 7.března - sestavila v pardubickém radním domě podle přísežných výpovědí osmi svědků dvanáctičlenná komise, v které zasedali městští hodnostáři.

Jako první vypovídal před hodnostáři Karel Melcer z Podůlšan, který v onu neděli si asi dvě hodiny před soumrakem vyšel ze vsi do polí. Řekl:

"V dáli jsem viděl mnoho lidu, na mnoho set a do výše asi tří lidí. Všichni byli černí jako v pláštích, pak z toho místa ustoupili a zase se ukázali na koních i pěšky,jako by jich byli tisíce, jako by se bili a jako by jeden kůň přeskakoval druhého. To vše trvalo více než dvě hodiny, přitom někdy obraz zmizel a zase se vynořil...Vzal jsem klisnu a spolu s Janem Vinařem, podůlšanským rychtářem, a Jiříkem Srbem jsme jeli k tomu vidění blíž, abychom vše lépe vyšetřili, až tu, když začala být tma, vše zmizelo a ztratilo se. Že mluvím pravdu, můžu odpřísáhnout..."

Před komisí tak postupně vypovídali Jan Vinař, Jiří Srba, Jan Machač, Matěj Tichý, Daniel Řehoř, Adam Kloz a Jakub Melcer. Všichni de facto viděli totéž a všichni zvedli ruku k přísaze. K čemu došlo onu únorovou neděli na polích u Podůlšan? Nejsnazší je vše vysvětlit fata morgánou. Ale fata morgána, která trvala dvě hodiny? Přitom se tento jev udál v únoru, tedy v podmínkách pro fatu morgánu nepříznivých. Co když šlo o nějaký průlom časové roviny, nebo nějakou chybičku, zkrat v informačním poli? Dodnes to nevíme. Můžeme jen spekulovat a vyslovovat hypotézy.

Karel Kýr