Hvězdy nad Makotřasy

V lokalitě obce Makotřas, ležící na cestě z Prahy do Slaného, odkryli archeologové před několika málo lety množství skupin hrobů, které však hroby v tom pravém slova smyslu nejsou, neboť lidské kosti zde nebyly uloženy v nějaké více či méně obvyklé pohřební poloze, ale jsou rozmístěny či poházeny bez jakéhokoliv pro nás logického řádu. Mimo tyto hroby zde byla nalezena i keramika typicky "nálevkovité kultury" a dokonce i nádoba, která nese stopy po zpracovávání měděné rudy žárem. Přestože v současnosti již zřejmě málokdo pozná, že jde o archeologickou lokalitu, Makotřasy si stále ještě zasluhují pozornost badatelů a „záhadologů“. I přesto, že oficiální archeologický výzkum zde již zřejmě skončil. Neboť právě tady, v Makotřasech, zhruba před pěti a půl tisíci lety existovalo sídliště lidí mladší doby kamenné, které zde fungovalo nejméně sedm set let. Tato osada byla přes sto hektarů rozlehlá, avšak z této rozlohy odkryli archeologové odhadem snad jen jednu padesátinu.

I přes nevelký rozsah vykopávek však tady na nás prý čeká záhada v podobě našimi dávnými předky vytyčeného rovnostranného trojúhelníku, jehož jedna odvěsna míří k západu hvězdy Betelgeuze v souhvězdí Orion a druhá ukazuje na nejsevernější možnou polohu v chodu našeho Měsíce.

 Pravěká observatoř

 Jsou tyto dvě odvěsny pomyslného trojúhelníku jen výsledkem hříčky náhod? V lokalitě starodávného sídliště u Makotřas jsou oba vztyčené ukazováky do vesmíru tvořeny branami v někdejším ohrazení. Jednoduchými geometrickými úkony vycházejícími z těchto pevných bodů navíc prý dojdeme k přesnému určení východu Slunce o 1etním slunovratu a západu Slunce o zimním i o letním slunovratu. Pokud všechny tyto geometrické kroky nejsou jen naší fikcí či snahou o ničím neodůvodněné vybudování dávného matematického systému, který ve skutečnosti mohl, ale také nemusel vůbec existovat, dostaneme tak přesný kalendář, i jenž sjednocuje rok sluneční s rokem měsíčním. Abychom však nějaké spojitosti se slunečním rokem vůbec došli, potřebujeme znát ještě jednu jednotku, kterou je tzv. megalitický yard v naší měrné soustavě odpovídající 82 centimetrům. Tento megalitický yard, je běžnou jednotkou užívanou archeology a astroarcheology při proměřování všech známých i méně známých dávných megalitických staveb (např. ve francouzském Carnaku). Je zajímavé, že v případě Makotřas přepona pomyslného rovnoramenného trojúhelníku vytvořeného průzory v brankách činí rovných 365 megalitických yardů!

Tento vydedukovaný trojúhelník se však nachází v jakémsi čtvercovém objektu o ploše 9,33 hektaru; ohrazeném asi čtyři metry hlubokým příkopem. S největší pravděpodobností se podle vědců jednalo o dávnou svatyni, která byla ze všech stran chráněna hluboko usazenou palisádou.

 Zpochybňující fakta

  Přestože se nabízí myšlenka, že Makotřasy byly možná jednou z nejstarších astronomických observatoří v Evropě, stále ještě existuje několik faktů, které této hypotéze naprosto odporují. Především jediným pevným bodem v pomyslném rovnoramenném trojúhelníku je jeho vrchol v místě, kde byla nalezena keramika i lidské kosterní pozůstatky - všechny další hlavní geometrické body trojúhelníku i čtvercové plochy jinak nesporně velice pozoruhodné lokality v Makotřasech byly zjištěny pouze v rámci měření možných magnetických anomálií a některé z nich jsou jen čistě hypotetické. Měření navíc nemohlo být po takové době, pochopitelně, provedeno naprosto přesně, a proto existuje řada, byť i menších, odchylek.

Navíc délková jednotka megalitického yardu je odborníky stále ještě diskutována - vědci se nedokážou shodnout na jeho přesném určení, a tak je megalitický yard někdy dlouhý devětasedmdesát, jindy jen šestasedmdesát nebo třeba i třiaosmdesát centimetrů.

Proti možnosti astronomického využití této lokality v dávnověku hovoří také skutečnost, že onen čtverec opírající se o některé geometrické body v Makotřasech není dokonale pravidelný, jak by si to matematika a především astronomie jistě žádaly. Dokonce není ani orientován podle světových stran. Tento čtverec také nikterak nesouvisí s již zmíněným myšleným rovnoramenným trojúhelníkem, jehož vrcholy pouze leží na stranách čtverce. A to je opravdu málo pro jakýkoliv vědecký důkaz.

Myšlence na nejstarší astronomickou observatoř ve střední Evropě také neodpovídá terén lokality (i když ten se mohl později z jakýchkoliv příčin podstatně změnit nebo být změněn). Celá lokalita se totiž nachází ve svahu s mírným zvlněním, takže z jednotlivých bodů čtverce i pomyslného trojúhelníku je dnes viditelný obzor pokaždé jinak vysoko.

 Proč právě Orion?  

Připustíme-li však přece jen, že v Makotřasech kdysi opravdu pracovali pravěcí astronomové, narazíme na problém se sestrojením onoho pomyslného trojúhelníku v okamžiku, kdy budeme vycházet pouze z představy, že jedna jeho odvěsna je orientována na Orion. Nikde zde totiž není určeno, ani nijak naznačeno, jak by měl mít onen trojúhelník dlouhé strany. Vycházíme-li totiž z předpokladu, že dvě delší strany měří přesně 365 megalitických yardů, vyjde nám, že třetí strana je dlouhá 14,83 megalitického yardu a z této hodnoty zatím nejsme nijak moudří.

Především nevíme, proč by měl být základ stavby orientován na jednu poměrně nezajímavou hvězdu v souhvězdí Orion. Toto souhvězdí je navíc pozorovatelné takřka jen v zimě. Jistě, nabízí se vysvětlení: že Betelgeuze mohla sloužit jen jako jakýsi orientační bod. A skutečně - mezi Makotřasy a místem, kde Betalgeuze na obzoru zapadá, je vzdálenost přesně 365 megalitických yardů - a z tohoto faktu je už poměrně jednoduché zjistit analogicky i nejsevernější polohu východu Měsíce. Nadšení nad tímto zjištěním je ale opět ochlazeno fakty. Měsíc se do této nejsevernější polohy při svém východu nad obzor dostane pouze jednou za 18,6 roku! K čemu by tedy tento údaj (pro nás astronomicky, ba dokonce i astrologicky dost dobře nevyužitelný) stavitelům údajné observatoře v Makotřasech byl?

Celý problém je ještě navíc komplikován faktem, že během roku, jak souhvězdí Orion prochází oblohou, neexistuje nějaký optimální okamžik, kdy by mohla být hvězda souhvězdí Orionu Betelgeuze v Makotřasech zaměřena. Ovšem je docela možné, že z této dávné lokality či, chcete-li, observatoře byla sledována nějaká úplně jiná hvězda v souhvězdí Orionu.

Vraťme se však ještě k onomu pomyslnému trojúhelníku v makotřaské »svatyni«. Připusťme, že známe délku dvou stran a úhel, jejž svírají. To by neměl být problém - tento úhel činí 32°. S jistou dávkou tolerance jej můžeme zaokrouhlit na 30°. Tento úhel již pak snadno - dostaneme naprosto jednoduchou metodou - rozdělením prostorového úhlu 360° na 12 dílů, avšak to je stále jen jakési technické řešení, které nám ani přibližné neobjasňuje žádný důvod existence této »observatoře«.  

Nepraktická observatoř

 Záhadná stavba odkrytá archeology prostě nedává žádný smysl! Dokonce ani pro potřeby zemědělství nelze znalostí západu hvězdy Betelgeuze v souhvězdí Orion a nejsevernějšího východu Měsíce nijak využít. Dávným zemědělcům by posloužila spíše znalost přesného východu a západu Slunce ve dnech rovnodennosti a o slunovratech, avšak v Makotřasech dostaneme s bídou tyto údaje jen velmi částečně - východu Slunce o zimním slunovratu se odtud prostě nedopídíme. Jednodušší by zde bylo zaměřit východy a západy Slunce o rovnodennosti.

Žádné orientační body vedoucí k těmto zjištěním tu však nalezeny také nebyly. Veliké rozpaky budí i již zmíněný fakt, že domnělá svatyně v Makotřasech není ani orientována podle světových stran. Dokonce ani půdorys této stavby nesvědčí o nějakém astronomickém účelu. »Observatoř« v Makotřasech má totiž na rozdíl od tvaru oválného či kruhového (jako např. v britském Stonehenge) půdorys čtvercový.

 Za zmínku však jistě ale stojí fakt, že podobně jako »svatyně« v Makotřasech je na Orion orientována i slavná Cheopsova pyramida v Egyptě. I v tomto případě se však jedná jen o jednu šachtu pyramidy, která je orientována přímo na hvězdu Alnitak v souhvězdí Orion. Všechny ostatní šachty či chodby směřují jednotlivě na Sirius, do souhvězdí Draka, Býka, ale i na jednu hvězdu z Malého vozu - na Kochab. Zdá se tedy, že možná souvislost mezi Makotřasy a Cheopsovou pyramidou je jen čistě náhodná - všechny pyramidy v Gíze symbolizovaly svým rozložením hvězdy v Orionu a Nil jaksi představoval Mléčnou dráhu. V kosmologii starého Egypta hrál Orion vždycky významnou úlohu. Pokusíme-li se aplikovat mytologické a astronomické souvislosti egyptských pyramid na případ českých Makotřas, vyjdeme zřejmě naprázdno. S trochou dobré vůle v Makotřasech nalezneme nanejvýš tak linie orientované na Siria a kamsi do Plejád.

 Shromaždiště, nebo stáj?

Jak to tedy je - představovala dávná stavba v lokalitě dnešních Makotřas nějakou astronomickou observatoř, či je celá tato záhada jen dílem »hledačů tajemna«? K jakému účelu vůbec tento objekt kdysi opravdu sloužil? Z archeologického hlediska je prý jisté, že zde nebylo ani pohřebiště, ani osídlení v klasickém slova smyslu. Nabízí se tedy ještě další prozaické vysvětlení - mohlo jít buď o jakési slavnostní shromaždiště bez většího mystického a astronomického významu. Také může jít o velkokapacitní stáj pro hospodářská zvířata. Jisté zatím není vůbec nic. Tím větší pozornost záhadologů ovšem lokalita u Makotřas vyvolává. Jejich úsilí dokázat, že se na našem území kdysi nacházela nejstarší astronomická observatoř ve střední Evropě, je jistě veliké, ale zatím známá fakta archeologického průzkumu lokality mu spíše odporují.

Jindřich Bělehrádek

In : HaNo 19.4.2002

Obr. 1-3 Archiv KPUFO

Klub psychotroniky a UFO (Kladno) 2004