Tetín je považován za místo prolínání pohanským tradic s křesťanstvím - Ludmila, žena českého knížete Bořivoje, který přijal jako první český kníže křest přímo z rukou Metoděje, uctívala prý nejprve pohanské bohy, ale pak se stala vášnivou zastánkyní křesťanské víry, ve které vychovávala i svého vnuka Václava (k nelibosti jeho matky Drahomíry, což se také stalo Ludmile osudným...)

V roce 921 zde došlo k pověstné vraždě kněžny Ludmily, babičky sv. Václava. Její tělo bylo jen volně zahrabáno do země, avšak podle církevní legendy nezetlelo, a nad jejím hrobem se pohybovala tajemná světla. Na místě byla vybudována trojice kostelů. Kněžna Drahomíra nechala postavit nad jejím obydlím baziliku archandělu Michaelovi, který zabíjí podzemního draka. Podle názoru O. Dvořáka jde o symboliku boje křesťanské církve s pohanským kultem v tomto kraji.

V kostele Sv. Ludmily v Tetíně je ve spodní části oltáře umístěná mensa s kamenem, na kterém prý byla podle pověsti usmrcená Svatá Ludmila. Podle jiných pramenů se možná jedná o kámen z jejího hrobu. Kámen by mohl být i mnohem starším, pokřesťanštělým pohanským posvátným artefaktem.

Další zajímavé kameny nalezneme na malém hřbitově na nádvoří sousedního kostela - mělo by se jednat o staroslovanské náhrobní kameny. Podobné křemence nalezneme i v nedalekých Neumětelích na „Šemíkově hrobě“ a schodech místního kostela.

Pod hradištěm bývaly tzv. Turské maštale - jeskyně, které pohltil pozdější lom. Podle Dvořáka prý byly podzemními pohanskými svatyněmi, zasvěcenými kultu býka - tura. Toho měl v erbu i Štěpán z Tetína - zbytky jeho hradu jsou patrné na skále dodnes. Zříceniny hrádku na Tetíně (z knihy Sklenář, K.: Slepé uličky archeologie. Mht, Praha, 1995

Také název není prý odvozen podle bájné Tety, jak praví Kosmas, ale prý podle keltského boha podsvětí Teutatese.

	Podle :
	Poutník:	Tetín skrývá svatá tajemství	http://www.arkontakt.cz/poutník/tetin.html
	Dvořák, O.:	Tetín - svatyně podzemního kultu. FF 10/2000
	Sklenář, K.:	Slepé uličky archeologie. Mht, Praha, 1995
	Erdeová, J.:	Dopis do KPUFO, (foto, 2010)