Pozůstatky vápencových lomů - Malá a Velká Amerika, Mexiko a další v okolí hradu Karlštejn přitahuje řadu trampů.

Váže se k nim několik záhadných pověstí, především o Hagenovi. 

Hagen, nebo muž podobného jména, byl prý německý voják, který se ke konci druhé světové války jaksi zapomněl při ústupu své armády a musel se schovat před přicházejícími spojeneckými vojsky v komplexu štol České Ameriky. Situace se vyvinula tak, že byl nucen stále se skrývat v podzemním labyrintu, až se tu usadil natrvalo. O život se bojící, od světa odříznutý, bez informací, v cizí zemi, ponořil se do temnot chodeb, vykutaných do vápencových skal Českého krasu. Štoly spojující kamenolomy z nichž se bral kámen už pro hradby a věže Karlštejna, staly se jeho domovem i vězením skrývajícím jeho plíživé šílenství.

Z chodby spojující menší lom zvaný Malý Pusťák a Malou Ameriku vede po levé straně odbočka. Po ní dojdeme na jakousi zčásti zatopenou křižovatku, z níž štola vedoucí rovně je nazývána Hagenovou štolou. Tady, ve tmě, chladu a vlhku, v nejvzdálenějších částech chodby žil voják svůj nedobrovolný poustevnický život. Roky ubíhali a do Hagenova vědomí se pomalu vkrádala okolní tíseň, samota a ticho. Přestal pro něj existovat čas i okolní svět. Stal se součástí temnoty.

Na zatopené křižovatce chodeb visel z dávných časů kovový gong. Začalo se vyprávět, že kdo gong u Hagenovy štoly rozezněl, ve zdraví se z podzemí nevrátil. Jako strašný démon stal se Hagen postrachem starých štol. Se zuřivostí divokého raněného zvířete prý útočil na každého, kdo narušil klid jeho samoty pronikavým hlasem železného gongu. Opravdu byly časy, kdy se jen málokdo odvážil gong rozeznít. Pak náhle kus železa visící ze stěny chodby přestal mít takový respekt a potom už zvonil každý. Hagenovy kroky se už neozvaly. Jak a kdy skončil tento šílený přízrak? To autor této verze legendy o německém vojákovi nikdy neslyšel. Slyšel však o tom, že se někteří odvážili vstoupit až do hlubin samotné Hagenovy štoly a opravdu zde našli zbytky Hagenova ležení, včetně jeho lůžka.

Slyšel jsem i zvěsti o tom, že někteří lidé z okolních vsí Hagena znali a dokonce mu prý občas nosili jídlo a pár drobností, které jim doma přebývaly a pro poustevníka měli cenu zlata. Tomu by asi dali za pravdu i Ti, kteří našli jeho doupě a v něm i několik kusů plechového nádobí.

Podle jiné teorie byl Hagen kolaborant, po kterém šli na konci války místní obyvatelé a on aby jim unikl, vběhl do jedné ze štol v kamenolomu Paraple poblíž Sv. Jána. Granátem za sebou odstřelil vstup a pozdě zjistil, že je štola slepá. Dlouho zůstala chodba zasypaná a když ji nakonec po letech přeci jen otevřeli, našli už jen Hagenovu kostru.

Zůstala po něm jen pověra, že každý kdo zazvoní na gong ve štole lomu a třikrát zavolá nešťastníkovo jméno, do roka špatně skončí. Podle průvodce zdejšího skanzenu dolování kamene, nikdo pověře nevěří, ale jen málokdo se odváží na gong zazvonit.

Pověst o německém vojáku Hagenovi se prý také odvozuje podle nálezu německého bajonetu s tímto jménem u studánky. Po celá léta byla prý v chodbě jeho lebka s patrným průstřelem u studánky umístěna.

V 60. letech šla jedna z návštěvnic, Hanka do jedné z chodeb na záchod. Když se dlouho nevracela, šel ji hledat její přítel, Našel pouze místo, kde upadla do bláta, baterku a žádné další stopy. Ačkoli prošel celou chodbu, Hanku nenašel.

Na jednom místě, kde chodba od studánky vedoucí na severozápad končí v místě označeném křížkem, je prý vstup do jiného světa. Stane se tak po trojím zaklepání.

Jak je to s Hagenem ?

Jak nám napsal jeden čtenář, který se seznámil s prezentovanými pověstmi o Hagenovi na internetu, tyto pověsti se nezakládají na žádné prokazatelné skutečnosti.

Vznikly před několika lety jako pověsti o Amerikách. Tento čtenář byl prý u zrodu těchto pověstí, které nemají kořeny ve válečných létech, ale u skupiny lidí, věnující se  montanistice a speleologii. Podnětem ke vzniku pověstí byla touha dodat romantickému prostředí vápencových lomů u Mořiny i nádech tajemné historie, která nepůjde zpětně ověřit.

Postupem času se pověsti, které se rozšiřovaly jen mezi kolegy, dostaly i mezi trampy a ostatní návštěvníky těchto míst. Dlouhou dobu se legenda udržovala v místě, bez velkého přikrašlování. Samozřejmě si sem tam někdo něco přihodil, ztajemnil či zdrsnil, ale vše bylo v únosné mezi.

Časem došlo k rozšíření a zbytnění této pověsti a jejich prezentaci jako skutečného příběhu.  

Tak například gong, který visel na křižovatce hlavní chodby třetího patra a odbočky pod svážnou jámu druhého patra byl skutečně na místě, kde podle pověstí byla Hagenova studánka.

Gong zde nevisí nikoli proto, že by ho něco pohltilo do jiného prostoru, ale proto, že pokud někdo stále něco ničí, přestane bavit  to stále obnovovat. Originální a původní gong (jeho historie je prostá, šlo o běžně používaný důlní signalizační prostředek) a je proto umístěn v bezpečí v muzeu v Solvayových lomech.

Pisatel dopisu toto muzeum s kolegy zakládal a zná tedy i dopravní štolu, která nevede do hlubin, ale protíná vrchol kopce. Není tedy slepá a Hagen pokud ji na jednom konci odstřelil tunelem, mohl druhým koncem utéci.

Také vyprávění o lebce s průstřelem, neodpovídá skutečnosti, těžko by unikla pozornosti bývalé VB, která v tomto území prováděla časté razie. Příběhy si však vzájemně odporují, neboť jak by mohla být Hagenova, když ten zahynul za závalem? Možnost prokopání a donesení na místo někým jiným je nesmysl, jílovohlinité závaly jsou i pro dnešní techniky velmi nepoddajné.  
Poptávka po tajemných příbězích a snaha zviditelnit se za každou cenu tedy dala vznik záhadě  populárních lomů.

	Foto :
		Foto záhadného světelného útvaru z jedné z chodeb (z TV pořadu "Záhady a mystéria" TV Prima, 1999
		Lom Mořina - "Velká Amerika" (KPUFO BE, 2003)
	Podle :
	Jansová, A.:	Causa Amerika. Česká speleologická společnost.	http://www.speleo.cz
	Lok Ardpen	Hagen.	http://www.moskyt.net/
	Zajíc, V.:	Tajemství štol. Fantastická fakta, č. 6/1998
	P.K.:	dopis do KPUFO, archiv KPUFO, 2001