- keltsky : men - kámen, hir - dlouhý. V Indii "lingam" - znamení, mužský pohlavní úd, nebo "ohnivý sloup". V křesťanské době spojovaný s čertem nebo obrem. Podle lidových pověr léčí neplodnost. Jejich existence se spojuje jednak se smutečními pomníky na způsob votivních obelisků (některá náboženství připouštěla možnost přenosu vlastností mrtvého do kamene nad jeho hrobem), nebo mohlo jít o hraniční milníky mezi územími kmenů, památníky určité události, smlouvy nebo přísahy.

Mohlo jít také o postavení za účelem zaměření nebo vyvolání určitého vlivu např. na vegetaci (pole, na kterých m. stojí, jsou prý úrodnější), nebo využití tellurického proudu k ovlivnění vegetace. Menhiry údajně usměrňují, neutralizují proudy, které by způsobily fyzikální poruchy ve struktuře půdy. Tellurické proudy jsou ve vztahu ke geoanomálním a geopatogenním zónám (podzemní proudy vod - studánky, geologické zlomy a poruchy. (dračí žíly, ley-lines). Účelem menhiru má být i možný magický účinek na zemi, stejně tak i dalších megalitických stavebních památek (kromlechy, dolmeny, aligments, atd.).

Proutkaři, pracující s virgulí i jiní senzibilové u menhirů zachycují jinak nevnímatelnou energii, probíhající ve šroubovici kolem některých kamenů. Bylo zachyceno mezi 8 - 12 minutou před východem Slunce o letním slunovratu vyšší ultrazvukové vlny a skončily 1 - 2 hodiny po východu Slunce. U některých menhirů byla naměřena také vyšší radiace než průměr i magnetické anomálie.

Na posvátných místech byly nalézány ložiska uranu. U menhirů je vyšší elmg. pole, rychlé kolísání intenzity mg. pole. Výskyt menhirů souvisí s geomagnetickými zvláštnostmi. Dávné pověry spojovaly megality s jejich léčivými účinky, což zřejmě souvisí s vyžitím magnetického pole v léčitelství.