Stařenka M. Horká vypravuje: U Micku f Podolí měli pazdernu. Má babička, rodilá Kateřina Mičkova, viděla nad Valama u Vobrový světýlka. Přišla do pazderně a povídá to skotákom, keři tam byli. Ti vyšli a křikli na světýlka, a tu najednou strhl se dupot vokolo pazderně, po střeše, a hrozně bylo dupotu; v pazderni žádnej ani nedejchal. — To přej voni ty světýlka sklepaly každýho.

Od Františky Málkové z Dolní Bobrové: Rozkládala sem len za Kříbem na poli u Vobrový, a byly sme tam do jedenácti hodin v noci. Podívala sem se g Bukovímu, bylo tam světýlko. Tak sem se vohlídla ješče jednou a vono to bylo na volešenskejch pólech, půdách. Pomyslila jsem si: e, nechám to bejt, doví, co je to! A na to sme šly dom. A dyš sme přišly do Šibínka na ty bahínka, tak sem se vobrátila, a po mezi běžel chlap z vohnivým věchtem. 

Já sem běžela napřed a hrkla sem mezi ženský, abych byla napřed, že sem se bála. Povídaly si, co pak se kovárnici (Kovárnica: jméno vypravovatelčino „po domě" dle kovárny, po muži kováři.) stalo, co běží napřed? A panímáma, stará Drdlbílka, povídala: »inu viděla jít chlapa z věchtem po mezi. Ale já sem viděla inší, mělo to hlavu velkou a hubu jako měsíc, a já sem se vám to bála říct.« Potom na bahínkách sem se vobrátila, a už nebylo nic. —

Klimšu syn ze dvorů chodil dom a pantáta muj ho vyváděl ke Klimšovýmu křížů. A dyš to přešli (Klimšu kříž), tak mu povídal Klimšu syn: Franc, tak dite dom, já už se nebojím! A von šel a dal si takle ruce dozadu, a chytlo se ho světlo. Tak to světlo šlo s ním furt až k vobrofskýmu rybníku k Sace pod tu vrbu a pak se ztratilo. A pak padla na něj hrůza, pustilo to na něj hrůzu, a utíkal, co moch pryč dom.

To je skutečná pravda, starej dříf nevěřil a vod ty doby uvěřil. — 

Jak bylo po klekání f Šibínku nad Vobrovou, houpaly se světýlka. Hnet bylo pět, hnet šest nebo štyry; lidi potom na to zvykli a tak uš se nebáli. 

Hastrmani teť uš nejsou žádny, ale dříf to bej válo. Teť už na to žádnej nevěří! Ty světýlka, to byla tučnost země, to hnet ty lidi povídali. Vono těch voblud bylo moc, teť nejni nic, teť se lidi nic neleknou. 

Podle : Fr. Trnka : Stařenka M. Horká vypravuje ... Bobrovské nářečí (u Nov. Města na Moravě). Český lid XVI.