Před časem vyšla ve vyd. Včelka vzpomínka na psychotronika Oldřicha Hradila. (Paneš F.: Můj přítel, senzibil a proutkař O. Hradil. Včelka, Plzeň 1995).

Směry působení tohoto citlivce, který zemřel v roce 1989, se neomezovaly pouze na oblast léčitelství. Společně s různými zájmovými spolky působil i na různých archeologických lokalitách, společně s tehdejším Kosmickým klubem v Rokycanech pomáhal při průzkumu kounovských řad a pomocí virgule rekonstruoval keltské hradiště Žďár (blíže viz : Paneš, F.: Žďárské oppidum. Včelka, Plzeň 1995.)

Zapomenutou nezůstalo ani pátrání po rozličných podzemních chodbách a skrýších. (Paneš, F.: Jaká tajemství skrývají kapličky a boží muka? Včelka, Plzeň 1997). Bohužel, tato jeho činnost je dodnes ukryta, neboť jeho hlavní působení spadalo na území Moravy.

Se spolkem "Březina" mapoval v 70. a 80. letech O. Hradil chodbový systém, který svou rozsáhlostí činil dojem systému jakési "civilní obrany" před vojenskými nájezdy, zřejmě Turků. Existují však názory, že rozsáhlé podzemní prostory nejsou jen moravskou doménou. I když odborníci se staví k řadě zpráv a pověstí o existenci delších chodem (mezi kláštery, městy, hrady apod.) odmítavě, jsou známy zprávy i faktické důkazy, které by mohly svědčit o jejich existenci (propadlá místa, apod.) včetně už zmíněných ukazatelích na božích mukách a kaplích. Ověření takových údajů si však vyžádá určitou spolupráci řady odborníků a nadšenců.

Podle vzpomínek F. Paneše tehdejší spolek Březina takové důkazy a ověřování prováděl, a byla vytvořena rozsáhlá dokumentace. Kde však zmizela ?  Obrátili jsme se na řadu občanů i místních spolků, a postupně se obraz působení odhaluje.

Jedna z posledních zpráv o působení O. Hradila pochází z obce Bošovice. Z dopisu vyjímáme: 

"Oldřich Hradil také v Bošovicích pomáhal nemocným přikládáním své ruky na bolavá místa, také tady určoval místa hrobů a podzemní chodby. Ne vždy se mu vše podařilo určit přesně. O tom je krátký článek v našem sborníku z roku 1995. O panu Hradilovi pojednává stať nazvaná "I proutkaři pomáhali".

Pan Hradil byl v Bošovicích poprvé soukromě, někdy kolem roku 1987. Potom ještě několikrát, někdy zase soukromě, více však na naše pozvání. To právě probíhala nákladná rekonstrukce naší památky a dominanty obce - tvrze. Sklepy se obnovovaly jen ručně a tak bylo dost času na hledání důkazů na minulé generace. Tvrz bylo chudobné sídlo a tak i nálezy byly velmi chudobné, většinou jen střepy z keramiky, zbytky kachlí, ojediněle něco kovového. Snad největším nálezem bylo právě několik stříbrných grošů, o kterých se píše ve sborníku.

Mě zůstal O. Hradil v paměti pro svoji optimistickou povahu, vlídné a příjemné jednání a nenásilné přesvědčování o nevšedních schopnostech jeho i mnoha dalších. Ještě dnes se mi vybavuje jeho těžká chůze o berlích, zavěšená kožená kabela na dlouhém řemínku na krku a jeho "náčiníčko" v té kabeli.

Nechtěl věřit, že jím určené místo nevydalo předpovězenou podzemní chodbu a slíbil ještě jednu návštěvu a upřesnění. Už se tak nestalo. Nic to však nemění na našem názoru o něm. Musí zůstat přece také ještě něco  příštím generacím skryto v zemi, aby oni měli radost z objeveného.

Z dopisu J. Šimandla, Bošovice   

Z článku "I proutkaři pomáhali" :  

Při jedné návštěvě brněnského senzibila a proutkaře pana Hradila naše chuť do práce ještě vzrostla. Sdělil, že tam někde vzadu u zdi by mělo být "pár drobásků", ale zlato to prý nebude. Trochu blíže ještě nějaké kosti, snad zakopané zvíře.

Kopalo se dál, ke konci zbývalo ještě hodně dní práce. Občas si na pana Hradila někdo vzpomněl, ale ostatní vždy reagovali slovy : "Jen kopej, tam vzadu u stěny je poklad."

Časem se na předpověď téměř zapomnělo. Ale jednoho dne se objevily kosti - snad z nějakého zvířete. A překvapení za dva dny nato. Z horní vrstvy popela a spáleniště se začaly dolů sypat drobné zelené plíšky. 42 krejcarových mincí z let 1590 - 1620. Nález svým obsahem téměř bezcenný, pro nás však pravý poklad. Potvrdila se tím ... předpověď pana Hradila. Mnozí z nás začali více přemýšlet o věcech, přesahujících rámec našeho myšlení.

Pan Hradil nám ještě ukázal místa, kde by měla být podzemní chodba. Jednu část určil přesně. I já pamatuji na dětská léta, kdy jsme ve staré kočárně vstupovali v rohu se svíčkami a pro jistotu i s klubkem nití do černého otvoru sklepa a vydávali se do tajemna. Tato část je dnes zazděna, prostory v podzemí však zůstaly.

Nebylo tedy proč nevěřit, že chodby jsou i jinde. Tentokrát mu však předpověď nevyšla. Kopali jsme sondy do hloubky asi 7 metrů, hlouběji jsme ještě vrtali zahradními vrtáky, ale bez výsledku. Nevadí, i tak jsme se dozvěděli mnoho z minulosti obce. Chodby tady asi budou, pověsti to také říkají, vedou snad až do Skřipova. Snad je najdou příští generace, i jim musíme přece nechat nějakou motivaci...