|
Záhady okresu
Tajemná minulost
Zajímavé události
Podivné schopnosti
Zážitky a pověsti
|
O
bludičkách a světýlkách na Ústeckoorlicku
Na močálovitých lukách oldřichovských rojívalo se před lety světýlek či
bludiček. Z okna jich bývalo vídati, jak sem tam se míhají, mizí a zas
vyskakuji. Jednoho Oldřichovského světýlko zle vytrestalo. Jde v noci z Ústí
domů a tu asi 20 kroků před ním zjevilo se světélko. Domnívaje se, že to je ve
stavení, šel rovnou ? němu. A světélko pořád přeď ním, až se dostal do mokřiny,
do močálu. Teď teprv mu přišlo na mysl, to že bude jistě asi nějaká bludička. Ze
zlosti dal se do klení. A to si teprve dal! Jako očarován motal se stále sem tam
za světýlkem a konečně spadl do s vodnice. Cítil, jak bludička po něm dupe. Ve
smrtelných úzkostech začal se modliti. Světélko zmizelo.
Nedaleko kapličky, po pravé straně silnice, jdeme-li nahoru, stojí černý železný
kříž v pískovcovém podstavci. Před stavbou silnice stál u chalupy cp. 18. Při
stavbě silnice jej přenesli na nynější místo. Druhdy tam býval dřevěný kříž s
žesťovým Kristem. O jeho původu se vypravuje toto: Jakýsi občan šel večer z
Hnátnice na Lanšperk. Dole u Hnátnického mlýna, kde jest nyní továrna
Hernychova, počaly jej obskakovati bludičky. Jedno světýlko mu vskočilo na záda
a nesmírně ho tížilo — víc a více, takže chudák strachy a tíží zpocen sotva
vylezl po baště vzhůru. Když došel v ta místa, kde původně kříž stál, náhle prý
bludička z něho seskočila a bylo po tíži; už necítil ničeho1. Z vděčnosti dal
tam postaviti dřevěný kříž.
Jednou pozdě večer šlo několik říčských občanů z Ústí domů. Vkročivše z lesa do
Hájů, spatřili v nevelké dálce světýlka. Hned je napadl strach. Ani nedutali. V
duchu nábožně se modlíce došli až na Skřipka. Když viděli, že světélka jsou už
hodně daleko za nimi a oni blízko domova, spadl z nich. strach a opět nabyli
statečného ducha. Počali si z toho tropit veselé žerty a druh druhu se smál, jak
nábožně kráčel. V tom jeden z nich se ohlédne a světýlka za nimi! Co honem
dělati Na útěk nebylo ani pomyšlení. Rychle padli obličejem na zemi. Všichni
byli na zádech plni světélek, která podupavše ztrnulé, po chvíli zmizela.
Na návrší nedaleko Varty v Jansově oboře u Jansovy kapličky jsou tři lípy:
říkají, že jsou asi 600 let staré. Jednou byla v Petrovicích muzika.
Hráli tam muzikanti z Horní Čermné i z Výprachtic. Po půlnoci, po
muzice, šli hudebníci domů. Všichni šli po cestě k Blahotinci, jen ten,
co hrál na basu, šel k Jansově kapličce, aby prý si nadešel. Tenkrát byly na
místě nynějších polí rozsáhlé močály. Muzikant jde se svou basou cestičkou
úzkou, a tu náhle před ním vyrojilo se mnoho bludiček kolem něho a tancovaly a
skákaly, ani pokročit pro ně nemohl. Napadl jej takový strach, že se mu vlasy na
hlavě ježily. Ze zoufalství nevědomky začal jim hrát na basu. A to bylo jeho
štěstí! Bezměsíčnou nocí bylo slyšet hlas: »Kdybys nehrál, zle by se ti
vedlo.«
Z časopisu : Český lid XXX.
|
.
|
