.

... ÚSTÍ NAD ORLICÍ  

Záhady okresu

Tajemná minulost

Zajímavé události

Podivné schopnosti

Zážitky a pověsti

Neklidný duch

Je tomu 42 let, když se rušily živnosti a já šel pracovat do Chronoru v Žamberku. Potřebovali jsme tam posilu. Doporučil jsem kamaráda Jardu. Jednou na směně se mi svěřil, že u nich straší. Já se tomu jen smál.

Ale když jsem přijel k nim do Letohradu na návštěvu a mluvil s jeho maminkou, tak ta mi existenci strašidla potvrdila. Jednou začas, vždy v noci, když Jarda usnul, jako by mu někdo ohmatával tělo od nohou až k hlavě. Nakonec ta neznámá síla vždy začala mého přítele škrtit. Jarda sípal, chroptěl, ale promluvit nemohl. Teprve, když jeho matka vstala a rozsvítila, sevření povolilo.

To se opakovalo téměř každý měsíc. A důvod neznámý. Pokoj by! pěkný, nad postelí visel obrázek papeže s požehnáním a celá místnost byla vykropena svěcenou vodou. Ale nic naplat, podivný útočník v ní kraloval i nadále.

Jednou v létě hráli letohradští ochotníci na zámku Noc na Karlštejně. Byl jsem se podívat, představení se protáhlo a mně ujel poslední vlak. Jelikož Jarda nebyl doma, dostal jsem nabídku, ať přespím v jeho posteli, což jsem s povděkem přijal.
Nevím, kolik času uplynulo od půlnoci, ale do kuropění bylo ještě daleko. Ve sladkém spánku jsem najednou dostal švihanec, jako by mě někdo silně udeřil přes hlavu kloboukem nebo kšiltovkou. Vyjekl Jsem a posadil se. Jardova maminka mě slyšela ve vedlejším pokoji a volala: „Ani vám ta potvora nedá pokoj?"

Tato příhoda mě přiměla k pátrání po souvislostech. Za pár dnů jsem se dozvěděl, že budova je postavena na starém hřbitově. Z původního většího místa posledního odpočinku zbyl jen blízký malý pietní hřbitůvek, na němž u kostelní zdi odpočívá F. L. Hek - podle Jiráskova románu F. L. Věk. Zbytek pozemku byl zastavěn malými domky a to se zřejmě některému z pohřbených nelíbilo.

Později, když jsem se odstěhoval do Beskyd, mi Jardova sestra napsala, že u maminky opět strašilo. Za dveřmi slyšela nějaké šustění a škrábání. Když rozsvítila, závěs za kamny ve výklenku za postelí se zavlnil a ozval se vzdech,, asi na rozloučenou.

Potom všem se totiž Jardova maminka z bytu vystěhovala.

ARNOŠT ŠTĚPÁNEK, Frýdlant nad Ostravicí

Z časopisu Květy, 1995

.