Spisovatel a záhadolog Erich von Däniken: „Starým civilizacím ještě hodně dlužíme"

Podle autora více než třiceti knih vedou do egyptských pyramid spodem tajné chodby, o nichž dodnes vědci nemají tušení

Ústi nad Labem / Erich von Däniken v Ústí nad Labem, jeho publikace a knihy Ludvíka Součka. Tak se jmenuje expozice, kterou připravila do vitrín foyeru Palácové vily Hanse Weinmanna Severočeská vědecká knihovna (SVKU).

Knihovna se výstavou ohlédla za ústeckou návštěvou muže, jehož kniha Vzpomínky na budoucnost patřila k bestsellerům i v Československu 70. a 80. let. Däniken (72) v ní spekuluje, zda Zemi navštívily mimozemské civilizace a zda je nehostily africké kmeny či jihoameričtí indiáni.

Na knize o záležitosti, o níž jsem psal už před 35 lety. Tehdy mě kritika zcela ztrhala.
Psal jsem, že v Ekvádoru leží pod zemí knihovna z kovu. To se zdálo všem naprosto neuvěřitelné. Teď se ale zase ta záležitost dostala do povědomí, protože se objevili další očití svědkové, kteří j i také viděli.

To se nedá vyloučit - viz například občasné zprávy o spatření UFO. Osobně jsem ho ale nikdy neviděl. Kde se objeví Erich von Däniken, odtud ulítnou, jak nejrychleji mohou. Já na to setkání připravuji lidstvo. A nejen já. To samé dělají i filmoví režiséři a spisovatelé sci-fi knih.

Určitě jezdím víc do míst, kde se nacházejí záhady. Ale přednášky musím také dělat, bez práce s veřejností by to nešlo. Člověk nemůže provozovat osvětu a sedět při tom doma u krbu. A považuji za svou povinnost postavit se tváří v tvář novinářům i politikům a odpovídat jim na otázky.

Dvakrát jsem se s ním setkal, udělal na mě dobrý dojem. Ale ani nevím, že zemřel. A o jaké záhadě mluvíte?

To mi připomíná případ brazilského spisovatele Carla Bruckercabe, který psal podobnou literaturu a byl zastřelen na ulici. Mysleli si, že to bylo loupežné přepadení, ale když přišli k němu domů, zjistili, že veškerá jeho díla chybí.

Já také dostávám výhrůžky, ale nepřikládám jim velký význam. Většinou jsou to nějaké sekty, které mé tímto způsobem obtěžují.

Jedu tam za mytologií, v Indii celou historii vyprávějí kameny - sochy a stavby. Ve staroindických textech se například hovoří o vimana - což byla letadla v té době. Ty chrámy, ať už jsou restaurovány či ne, obsahují i vimana.

Nejvíc mě ohrozili malí neviditelní živočichové, jednou jsem málem dostal tyfus. Nejsem ale Indiána Jones, který by bojoval s krokodýly.

Nic takového, jen lidmi.

Ti byli naopak přátelští, milí. Jak se k nim přistupuje, tak to člověku vrací. S úsměvem to u nich vždy vyhrajete.

U jednoho brazilského kmenu byli při mé návštěvě i jejich kněží. A když mí překladatelé tlumočili, na co se ptám, co mě zajímá i co jsem zjistil, kněží jen s úsměvem přikyvovali. Už to vše ze své mytologie znají.

Obzvlášť rád je ale nechávám mluvit a pak radostně zjišťuji, že máme stejné názory.

I kdybychom tu kdy měli nějakou vysoce vyspělou kulturu, přesto nás mimozemšťané navštívili. V legendách se vždy lidé cizinců ptali: Odkud pocházíte? A oni nikdy neřekli, že z jiného kontinentu, třeba z Lemurie či Atlantidy. Vždy tvrdili: Přicházíme z hvězd!

Navíc archeologie a podobné vědy jsou striktně proti myšlence, že by zde kdysi byla nějaká vysoce vyspělá kultura. Tyto úvahy vědci odmítají stejně jako moje myšlenky.

Máte - záhad je u známých kultur dost. Třeba u té egyptské. Pod Velkou pyramidou, kam sice veřejnost může, ale ne všude, jsem zjistil zajímavost. Zaplatil jsem poměrně velké úplatky, abych se dolů dostal. Slezl jsem tam šachtou až k podzemním vodám, úplně průhledným, čistým. Asi 40 centimetrů pod hladinou tam ležel žulový sarkofág. Měl trochu odsunuté víko, nevím ale, zda to udělali teď, nebo kdysi dávno vykradači hrobů. Změřili jsme sarkofág a zjistili, že je větší, než aby se tam dostal šachtou jako my. Všude kolem je vápenec, ale on je ze žuly. Nemohl vzniknout na místě, musí tam tedy být ještě příčná chodba, kterou se tam dostal.

Ti, kteří věří, že nám Správa památek v Káhiře říká pravdu, určitě věří i na velikonočního zajíčka. (smích)

Určitě. Historikové před více než 2 tisíci lety, třeba Herodot či Plutarcheus, nám zanechali zprávy, ale my jsme moc arogantní na to, abychom jim uvěřili. Všichni „hovoří o bozích", kteří tenkrát učili lidstvo. A uvádí jiné údaje, než jaké jsme při současné archeologii schopni akceptovat.

Z pravdy našich předků jsme udělali mýty a pohádky.

Na konci Nového zákona Bible je Apokalypsa, v níž se lidstvu hrozí neuvěřitelnými věcmi. Například, že jeden z andělů vyleje svůj šálek na zem a třetina vody bude nepitná. Nebo že kobylky sežerou veškerou úrodu.

Radek Strnad, Severočeský deník, pátek 1. února 2008