Varování ve spánku

Je tomu již asi tři nebo čtyři roky, co jsem dostala zvláštní příkaz v průběhu spánku. Měla jsem v ložnici obraz velký asi metr na metr od A. Muchy. Visel mi přímo nad hlavou a byl samozřejmě zasklený. U zdi stojí skříňka na peřiny, s níž také sousedí moje válenda. (Je to podstatné, pro představu o rozestavění nábytku.)

Obraz visel na svém místě snad de­set let a nikdy se nic nedělo. Až jednou mě v noci (spala jsem) probudil nějaký mužský hlas. Zcela jasně jsem slyšela větu: „Běž se podívat na obraz!" Vzala jsem tedy židli, vylezla na ni a šla obraz zkontrolovat. V tu chvíli, byly to snad setiny vteřiny, obraz ze zdi spadl a rozbil se o hranu peřiňáku. Kdybych bývala ležela na posteli, určitě by mě sklo pořezalo. Hřebík, na kterém obraz visel, byl celý ohnutý a chyběl snad milimetr a vypadl by.

Nevím, jak je to možné, že mě někdo varoval před vážným úrazem, ale tatínek je dvacet let po smrti a možná to byl on.

Helena H., Moravské Budějovice