|
Setkání s ďáblem
Byl to můj nejděsivější sen v životě. Šla jsem v zástupu postav oděných do černých dlouhých šatů s kapucemi na hlavách. Také jsem měla toto oblečení, jen kapuci jsem si nechtěla nasadit. Táhlo nás to k nedaleké záři, k místu, které připomínalo oltář. Když se tam přišlo, osoby se rozestoupily koleni. Nechtěla jsem jít blíž, necítila jsem se tam dobře. Oni vzývali svého pána a přesvědčovali mě, abych dělala totéž, že jedině ON mě dokáže dát, cokoliv budu chtít. Peníze, majetek, moc, slávu, lásku. Obrazy se mi promítaly jako na plátně v kině. Na chvíli jsem se nechala unést. Jenže bych musela obětovat alespoň svého milovaného křečka. Rázně jsem odmítla! Jsem bytost citlivá, tohle bych nedokázala. Černé bytosti se na mě začaly čím dál víc tlačit, skoro jsem se dusila. Začala jsem na obranu odříkávat svoji ochrannou formuli. Opakovala jsem jen jednu větu a na další jsem si nemohla vzpomenout. Ani jsem nemohla sepnout ruce, držela jsem se za krkem, aby mi nemohli nasadit kapuci na hlavu. Kdyby se to stalo, zastřela by se mi mysl a nepamatovala bych si vůbec nic. Prosila jsem Boha a pak se mi slova vybavila. Stále dokola jsem odříkávala modlitbu. Černá zjevení se ode mě odvracela a postupně odcházela. Zůstala jsem tam sama s jejich pánem. Nabídl mi, abych obětovala své jméno. Připomnělo mi to Fausta, který zaprodal svou duši. Hrdě jsem odmítla, zvedla hlavu a podívala se mu do tváře. Pohled to byl neskutečně děsivý. Nedá se ani popsat, nejstrašnější zrůda s krvelačnýma očima. Natahoval na mě své pařáty, ale já před sebou udělala levou rukou křiž a znovu řekla ochrannou formuli. Dodala jsem, že to přijmu jedině od Boha. V tu chvíli odletěl s děsivým řevem někam do prázdnoty. Cítila jsem obrovskou únavu a ve velké bublině jsem se vrátila zpět do reality. Vzbudila jsem se zpocená a vysílená jak po velkém boji. Pochopila jsem, že na mě působily negativní síly. Zajímavé bylo, že večer před touto událostí musel křeček něco tušit. Byl nezvykle klidný, stál na zadních nožkách, s očima upřenýma na mě, jakoby mě o něco prosil. Možná věděl o hře s jeho životem. Každému se může stát, že se bude muset rozhodovat tímto způsobem podle duchovních zákonů, a to v souvislosti s blížícími se změnami na zemi. Jestliže se lidé budou odkazovat jen na hmotu, tak nebudou schopni chápat duchovní věci a projeví se to destruktivně na jejich fyzické i psychické rovině. Je to něco jako novodobý mor, proti kterému se nedá bojovat světskými prostředky a materialistickými postupy, pouze silou víry a ducha. Je třeba si udělat ochranou mantru, znamení kříže do prostoru a toto odříkat - dávám znamení kříže Šestého rozměru, spalující všechny negativní myšlenky, energie, duchy, bytosti a mimozemské inteligence nebeským ohněm do okruhu deseti tisíc kilometrů, na nebi, na zemi i pod zemí. Do všech světových stran. Bohu díky Amen. Toto je třeba provádět častěji, pokud se človék cítí nějak ohrožen. Nelze to podceňovat, neboť boj mezi dobrem a zlem bude zesilovat. Každý bude konfrontován realitou života a smrti. Renata
Šťastná, Hostákov |