(c) Klub psychotroniky a UFO - Teplice, 2002 

Pomsta hrdlořezů nebo sugesce ? 

V článku (*) vypráví Jiří Krejčí svoji příhodu :

"Ctím zásadu, že pokud chci opravdu poznat některé konkrétní místo, musím se seznámit i s místními obyvateli. V jednom překrásném koutě Českého středohoří jsem se setkal s letitým starousedlíkem, který mi vyprávěl mordýřský příběh vztahující se ke zdejšímu lesu. Prý se tam lapkové velice pohádali o svůj lup a nakonec se mezi nimi strhla rvačka. Kdo vyhrál, už se nikdo nedozvěděl, protože při té vřavě se utrhl svah a všechny loupežníky zasypalo kamení a hlína. Duchové lesa je údajně potrestali za jejich hříchy.

Rozhodl jsem se, že do těch míst, kterým se místní vyhýbají dodnes, zavítám. Poprvé jsem tam šel sám. Kopec s kameny jsem našel lehce, ale nepobyl jsem tam příliš dlouho, protože se mi udělalo nějak nevolno a měl jsem nepříjemný pocit. Mé druhé setkání s tímto místem dopadlo ještě hůře. Spolu s dvěma kamarády jsme tudy procházeli asi o rok později a jeden z nich ztratil můj dalekohled, když se chtěl podívat po krajině. Já jsem se rozzlobil a vykřikoval něco o tom, že mi to byl čert dlužen a tak podobně. To jsem ovšem netušil, že má poslední návštěva předčí ty ostatní,“ řekl Jiří Krejčí.

 Autor článku zašel do oněch míst sám, neboť pana Jiřího už tam nikdo nedostane ani za nic.  

"Naposledy jsem lesem procházel sám zcela záměrně, abych se podíval po ztraceném triedru. Nadával jsem jako špaček celému světu a na les také. Najednou jsem zaslechl typický zvuk padajícího kamení a dal bych krk za to, že jsem slyšel nějaký smích. Překvapilo mě to, ale neztratil jsem duchapřítomnost a dal jsem se na úprk. Když v lese nastalo opět ticho, vrátil jsem se zpět. Na místo, kde jsem stál, dopadlo několik velkých kamenů. Nejdříve jsem myslel, že někdo balvany shodil úmyslně, také vzhledem k těm hlasům, ale nikde nebylo ani živáčka. Všude kolem nastalo až strašidelné ticho. Takové, jaké v lese neznám. Naskočila mi husí kůže po celém těle, a tak jsem vzal nohy na ramena. Od té doby jsem tímto místem neprocházel a už nikdy neprojdu," uzavírá vyprávění pan Jiří.

 Cesta na místo je náročná. Na místě proutkař zjistil, že nemůže najít pružinu, kterou určitě bral sebou, přestože své pomůcky dvakrát kontroloval. Kyvadlo se kupodivu téměř nehnulo, a když přece, neodpovídá navyklým způsobem, ale točí se dokola. Poté, co si biotronik udělal z kusu větvičky proutek, cítí brnění v rukou až po ramena a není mu příliš dobře. Místo proto kvapně opouštíme a máme skutečný pocit, že se nám někdo směje. Na cestě pod lesem vítá průzkumníky s úlevou pan Jiří a jen dodává, aby nic neříkali, že je na nich vidět, jak průzkum místa dopadl...

 Ví někdo, o kterém místě pověst vypráví ? Rádi bychom průzkum zopakovali s proutkařem, kdo nebude příliš ovlivněn sugescí…

 Podle : (*) -luv-: "Pomsta mrtvých hrdlořezů" - na jednom místě v Českém středohoří se prý dějí podivné věci.  (Spirit)