(c) Klub psychotroniky a UFO - Teplice, 2011

Duchova almara

Někdo má starožitnosti rád, jiný je shání třeba jako dobrou investici. Jenže důvod nákupu může být i zcela jiný.

Můj nejstarší syn Zdeněk a jeho žena Květa se rozhodli pořídit si větší bydlení, aby dětem, pětileté Simonce a o rok starší Natálce, mohli poskytnout vlastní pokojíčky. Koupili třípokojový byt, kde tu největší místnost rozdělili na dvě části tak, aby každé děcko mělo své soukromí.

KROKY VE TMĚ

Přes den tu holčičky pobývaly rády, ale v noci se s pláčem budily strachy - prý se na ně dívá nějaký divný člověk. Rodiče předpokládali, že si dcery vymýšlejí a mají bujnou fantazii, ale děvčátka pořád tvrdila totéž: „Mami, opravdu tady v noci někdo je. Nejdřív slyšíme pomalé kroky a pak se na nás ze tmy dívá nějaký starý pán!"

Můj syn a snacha se proto rozhodli, že v pokoji několikrát přespí, aby zjistili, co se to děje. „Asi je tam nějaká špatná energie," prohlásila Květa, „děti to vnímají daleko silněji než dospělí."

A hned první noc se Zdeněk v dětském pokoji náhle polekaně probudil. „Květuš, slyším nějaké šouravé kroky," zašeptal. „Já taky," chytla ho vystrašená Květa za ruku. Ve tmě se jim nejprve zjevil obrys postavy a potom bílá, skoro průzračná tvář starého muže. „Kdo jste? A co chcete?" hlesl Zdeněk. Přízrak ale okamžitě zmizel.

HAMIŽNÝ SYN

Květa se s tím svěřila kamarádce: „Je to příšerné, vůbec nevím, co budeme dělat." Přítelkyně jí doporučila, ať zjistí, kdo v tom bytě dříve žil. Snacha se pak od sousedů dozvěděla, že tam bydlel starý pán, který před pár měsíci zemřel. Měl prý hamižného syna, který chtěl, aby byt prodal, odešel do domova důchodců a utržené peníze mu přenechal. Poté, co to odmítl, alespoň odvezl do starožitnictví jeho cennou, vyřezávanou almaru, kterou kdysi dostal od své babičky, když se ženil. Manželka mu už zemřela a krásná skříň byla památkou na jejich šťastné manželství...

Snacha to hned řekla Zdeňkovi, jenž na nic nečekal: „Jedeme do toho obchodu! Jestli tam almara ještě je, koupíme ji. Snad to pomůže a náš duch bude mít klid. Jinak v tom bytě nevydržíme."

Ve starožitnictví krásná skříň dosud stála. Nebyla totiž zrovna levná. Zdeňkovi i Květě se zalíbila natolik, že nelitovali peněz a cenný kus nábytku ihned koupili. Ještě ten den si přivezli starou skříň do bytu.

„Taková věc se sem nádherně hodí," pochvalovala si Květa a Zdeněk přikyvoval: „Nedivím se, že se ten člověk nesmířil s tím, že už tu- almara není."

Noc pak očekávali s mrazením v zádech. Dcery dali spát do manželské ložnice a sami se vystrašeně uložili do dětského pokojíčku. Byla v nich malá dušička, ale nic se nedělo - žádné kroky, žádné zjevení.

SVATEBNÍ FOTO

„Tak už je klid, duch tu nebyl," usmíval se ráno Zdeněk, jemuž se hodně ulevilo. V tom prvním měl pravdu - starý pán se už nikdy neobjevil. Ovšem v tom druhém se mýlil. „Podívej!" zvolala Květa, „někdo tu přece jen byl!" Uvnitř skříně na poličce našla starý rámeček se zažloutlou svatební fotkou. Jestli byl ten ženich oním tajemným starým pánem, to si Květa tvrdit netroufá. Je ale ochoten odpřísáhnout, že když almaru ve starožitnictví kupovali, žádný obrázek v ní určitě nebyl.

 Podle : dopisu Anny S. z Teplic zpracoval D.Pacek, Chvilka pro tebe č. 38/2009