Vrcholtovice - fakta, pověsti

• původní název vsi byl Rchútovice či Erchtovice

• V původně gotickém kostele je řada náhrobků příslušníků šlechtických rodů, např. Jiřího Štěpána Špulíře z Jiter, který zemřel jako poslední příslušník této jihočeské rytířské rodiny.

• kostel byl v 15. století střediskem pobožného měšťanského řádu podle První církve Páně, který se podle horlivce Jana Koláře z nedalekých Vitanovic nazýval Vitanovskými bratry. Po smrti jejich duchovního vůdce se prý po určitou dobu v kostele sama od sebe rozsvěcovala světla, a to vždy o půlnoci před výročním dnem jeho smrti.

• Podle jedné pověsti zde žily dvě rodiny, které po léta pojilo vzájemné přátelství. V každé z nich vyrůstal synek a dcerka. Léta plynula, děti dospívaly, když na českou zemi udeřil čas válek. Vojenští verbíři po vsích chytali mladé muže a odváděli je na vojnu. Ani Vrcholtovice nebyly ušetřeny jejich vpádu. Chlapci z jedné rodiny se podařilo včas před nimi utéci a dobře se schovat, ale druhého hocha verbíři chytili a násilně odvedli. Netrvalo dlouho a jeho nešťastní rodiče dostali zprávu, že jejich synek v daleké zemi padl. Hrozná bolest nad jeho ztrátou v jeho rodičích vyústila v nenávist ke svým sousedům jen proto, že jejich syn verbířům utekl. Ty to pochopitelně mrzelo, snažili se o narovnání vzájemných vztahů, ale marně. Za nějaký čas se stalo, že zachráněný chlapec se zamiloval do sestry svého kamaráda. Jakmile se to její rodiče dozvěděli, všemožně se snažili zabránit tomuto vztahu a kategoricky prohlásili, že v žádném případě nedají ke sňatku svolení. Milenci se ale své lásky nevzdali a rozhodli se počkat se svatbou tak dlouho, dokud dívčiny rodiče nezmění názor. Čekali dlouhých patnáct let. Zestárlí rodiče se konečně rozhodli jim dát požehnání a obě rodiny se opět sblížily. Na důkaz smíru nechaly společným nákladem postavit křížek, a to za vsí při silnici, po které verbíři odvlekli nešťastného hocha.

• Zanedlouho se začalo šuškat, že o půlnoci se na hřbitově zjevuje tajemná postava ve staré vojenské uniformě. Pomalu projde hřbitovem, jakoby cosi hledala a u východu z něj mizí. Lidé po čase usoudili, že to je duch nešťastného vojáka, který v cizině nemá klid a touží spočinout na hřbitově v rodné vsi. Protože ale nikdo neví, kde v cizině hledat jeho hrob, aby jeho ostatky mohly být pohřbeny ve Vrcholtovicích, je mu prý souzeno dál bloudit po hřbitově a čekat do soudného dne.