Pověst o nebezpečné bílé paní ze Šelmberku

  Nejčastější a nejromantičtější částí každé české zříceniny je vysoká obranná věž - bergfrit. Hrady s touto věží patří k našim nejstarším. Celé feudální sídlo tvořilo jen několik stavení obehnaných hradbou a bergfritem a namačkaných na velmi omezeném prostoru. Věž sloužila jako poslední útočiště v případě dobytí hradu, proto se v jejích někde až 9 metrů tlustých zdech normálně nežilo, pouze sklepení bývalo používáno jako vězení. Vstup do bergritu byl jen úzkými dveřmi po dřevěné terase nad úrovní nádvoří, která šla samozřejmě lehce strhnout.

Krásně zachovalý vchod do bergfritu je např. ve věži podblanického Šelmberka. K této pěkné zřícenině se váže hrůzyplná pověst o zabijácké bílé paní. Ačkoliv jsou tato stvoření na našich hradech většinou považována za hodná strašidla, šelmberská paní je právě tou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Podle zkazek to byla za svého života nešťastně zamilovaná dcera hradního pána, která si nemohla vzít toho, koho milovala. Po své smrti se v závisti nad štěstím druhých rozhodla, že když jí byla láska odepřena, nedovolí ani nikomu jinému se mít lépe. Proto se na hrad nebo v jeho okolí nedoporučuje chodit milencům, pokud nechtějí ještě tu noc zemřít, nebo osamoceným zamilovaným lidem přijímat od bílé paní jakékoliv věci. Ty se totiž mohou stát příčinou společné smrti obou zamilovaných. Starousedlíci v Kamberku, vzdáleném asi 6 km, se ještě dnes dušují, že od přestavěné kamberské tvrze u rybníka vede do hradu podzemní chodba, kudy se občas vydává šelmberská bílá paní na své výpravy do okolí.