Anomální jevy psychotronického charakteru

Poltergeist 

Před časem se v tisku objevil případ jakési paní Krátké z Tábora (jméno bude zajisté pozměněno), která je již několik let různými způsoby napadána poltergeistem tak, že má od úderů různých létajících předmětů podlitiny na rukou i nohou. V takovém případě vždy popadne telefonní sluchátko a vytočí číslo jednoho senzibila, který v případě nutnosti začne okamžitě působit na "poltergeista". 

Po chvilce vyčkávání konečně uslyšela vytoužený hlas. "Pomozte mi, prosím, už zase zuří," vychrlila ze sebe jedním dechem. Přitom nespustila oči z vázy, která se z ničeho nic zvedla do výšky a letěla přímo proti ní. Jakoby onen tajemný duch věděl, že je o něm řeč. Naštěstí včas uskočila. Ovšem vzápětí se i spustil liják kamenů, dopadajících na střechu domku. Zvenku zaslechla psa, který s kňučením zalezl do boudy. "Chudák zvíře, také musí s námi trpět," podotkla paní Krátká. V domku na okraji města byl opět jeden z rušných, ale stále běžnějších dnů.

Z vedlejší místnosti se přišoural tatínek paní Krátké. "Dědečku, rychle tudy," pomáhala mu dcera v jeho pomalejší chůzi do bezpečí. "Ještě že je Mirek ve škole," povzdechla si a vzpomněla si na synka, který se jednoho dne vracel domů o něco dřív než obvykle. Tajemné strašidlo ho napadlo na zahradě. Něco ho povalilo na zem, až chlapci vytryskly slzy.

"Panebože, řekni mi proč? Proč?" opakuje neustále paní Krátká a chvěje se po celém těle. "Nejprve tato neznámá síla napadala jenom mé. Teď však, když se rozzuří, klidně zaútočí i na syna, dědečka, a dokonce i na mého bratra, který s námi nebydlí," vzpomíná žena na bratrovu návštěvu, kdy byl málem zasažen prknem ve sklepě. Letícímu prknu se však naštěstí včas vyhnul. To vyrazilo zasklené okno a přistálo na zahradě.

"Zpočátku jsem si myslela, že bydlí v domku s námi. Ale není to pravda. Je všude tam, kde jsem já," říká paní Krátká a líčí svou dovolenou, kterou strávila u moře. "Podobala se ovšem spíš trestné výpravě. Šla jsem na pláž - létaly oblázky. Vešla jsem do restaurace - padaly talíře. V hotelovém pokoji se shrnoval a vlnil koberec." Z rekreačního pobytu se vrátila domů úplné vyčerpaná. 

V druhé polovině prázdnin odjel syn na dětský tábor. O týden později ho v dobré víře navštívili rodiče. Když rodinka seděla o samotě pod břízkou v naprostém bezvětří, vůkol nikdo, z ničeho nic začaly padat kolem nich kameny. A ne ledajaké. V průměru okolo 5 až 7 centimetrů. Nezbylo jim nic jiného, než se rychle sebrat a odjet. 

"Dlouho jsme si tam nepobyli," říká paní Krátká. "Abych ochránila syna před kamenným deštěm, musela jsem co nejrychleji pryč od něj. Nejhorší je, že ať se hnu, kam se hnu, všude je strašidlo se mnou. Bohužel ani přestěhování tuto svízelnou situaci nevyřešilo. Zajímavé však je, že před "cizími lidmi" se chová duch slušně. Zavolala jsem jednou i policii. Když přijeli, rázem bylo ticho. Jen obrovská spoušť nasvědčovala tomu, že tu "něco" řádilo. Nepomohl nám ani farář," vypráví zničeně paní Krátká.

"Někdy jeho útoky bývají mírnější," pokračuje žena ve svém vyprávění. "Jenže jindy řádí jako tajfun. A dovede věci, nad kterými zůstává rozum stát. Jako onehdy - jdu z nákupu, stojím již před domem a najednou skrz zeď vyletí hrníček. Zasáhl mě, protože tohle jsem opravdu nečekala. Nebo další příklad. Žehlím prádlo a najednou "to" klidně popadne ponožku, která rychle zmizí skrze strop v pokoji neznámo kam."

"Vím, že někomu budu připadat jako blázen," povzdychla si paní Krátká. "Ale já mám pocit, že to někdy nevydržím. Jenže je to tak. Žít s "ním" není lehké, a jak se ho zbavit jednou provždy, zatím nevíme. Chvála bohu, že se našel někdo, kdo ví, jak ho uklidnit," zadívá se vděčné na telefon a myšlenkami je u svého známého senzibila.

"Moje kamarádka sice tvrdí, že když přijde manžel z práce a děti ze školy, vypadá to nich doma "jako by tam řádil Poltergeist". Ovšem s tím skutečným se to nedá vůbec srovnat," rozhlédne se paní Krátká kolem sebe a v nastalém tichu se pustí do úklidu. Jakpak asi dlouho byt vydrží vzorně uklizený?

 Archiv KPU