Podivné světlo u
kapličky
Na článek
ve Spiritu o kapličkách s ilustrační fotografií
renovované kapličky tzv. Březnické cesty se ozvala
paní Věra R., která prý v oněch místech spatřila
kdysi podivně blikající světlušku.
"Jeli jsme tudy s manželem
autem ze Strakonicka. Je to má oblíbená krajina a dlouhá léta sem dojíždíme
k příbuzenstvu. Vždycky, když musím domů, jsem trochu posmutnělá. Tenkrát
bylo ještě takové krásné počasí, komu by se chtělo do velikého města!
Opatrně jsme jeli tou úzkou silničkou od městečka. Při míjení jedné z
kapliček, tehdy ještě v dost zanedbaném stavu, jsme spatřili těsně u ní
malé světélko. Co to je? Svíčka? To by vyschlá tráva musela dávno
chytnout. Určitě by v plamenech už byly i okolní křoviny. Tak co to je?
Lampička? Zastavili jsme. I to byl docela problém, protože úzká a ne příliš
přehledná cesta nedává moc šancí někam vhodně zaparkovat. Hnáni zvědavostí
jsme došli pár kroků k té kapličce. Světélko blikalo u nejspodnější části.
Svatojánské mušky jsme vyloučili, to by tu musely mít sjezd. A stejně
bychom to světlo nespatřili ze silnice, natož z auta. Toto vypadalo, jako když
se z blízké trávy odráží nějaká svítící chemikálie. Rudé, rubínové
světélko. Připomínalo brzdová světla našeho auta. Ulomili jsme větévku
ze stromu a sáhli do blikajícího trsu. Světélko jakoby lezlo i po klacku až
k manželově ruce.
Nijak prý nepálilo a nic
nepříjemného necítil. Vůbec nic necítil, jen viděl. Protože se pokládáme
za slušné znalce přírody, pokoušeli jsme se najít řešení záhady.
Zaryli jsme klacíkem do tvrdé země - a to jsme asi neměli dělat. Blikání
zesláblo, až ustalo docela. Ještě předtím to světélko nabralo, alespoň
nám to tak připadalo, na tři, čtyři vteřiny jinou barvu, takovou oranžovější.
Ale jak říkám, mohla to být jen naše představivost, klam. Byli jsme příliš
rozrušeni. Začala jsem se na manžela zlobit, proč tam rýpal. On tvrdil, že
jsem já chtěla, aby tak učinil. Protože se neradi přeme, raději jsme
nasedli do auta a pokračovali v cestě.
Jsem
si stoprocentně jistá, že to trošku záhada byla. Celou cestu jsme o tom
hovořili, nakonec se tam příští neděli opět zastavili, hledali, zkoumali,
ale nic. Nejsme žádní příznivci tajemna, ale některé nevysvětlené příhody
nemáme rádi. přátelé nám podávali různá vysvětlení, pro nás většinou
nepřijatelná. A tak už to asi nikdy neobjasníme."
Věra R.
(Spirit)
Podle mínění
senzibilů z článku je téměř u všech kapliček cítit mimořádně
silný proud pozitivní energie, neboť roky sloužily jako zastávky procesí k
modlitbám a odpočinku při putování. Je docela zvláštní, že po jejich
devastaci se na silnici venkovského rázu odehrálo hned několik nehod, jakoby
ztratila tato místa ochranu?
Zachovalo
se i vyprávění řidiče, který ve zdejších místech spatřil stojící
mladou ženu s děckem. Jen tak tak se jim vyhnul a při riskantním manévru u
staré Tatry 111 poškodil zrcátko o protější stromy. Vyskočil, aby se
zeptal, proč tam stojí, ale nikdo tam nebyl. Ani žena, ani dítě. Zůstal tu
přítomen duch místa, otisk tisíců modlících se úst a sepjatých rukou s
růženci?
Uvažuje
se, že pokud dojde k obnovení kapliček, obnoví se i porušená
ochrana.
Podle : Modlitební magistrála, Spirit |
Bělčice
