Strýcova chalupa
Když se na mě nedávno obrátil jeden známý, zda bych mu nepomohl s renovací zděděné chalupy, vcelku ochotně jsem souhlasil. Lákala mne vidina pobytu v romantickém kraji daleko od civilizace a rovněž jsem si říkal, že pobyt na čerstvém vzduchu mi prospěje.
Podle plánku jsem bez problému chalupu našel, známý již tam čekal a bezodkladně jsme se pustili do práce. Chalupa je hodně stará, snad přes sto let, a bylo znát, že již dlouho o ní nikdo nepečoval. Ovšem brzy se ozvala civilizace v podobě vyzvánění mobilu. Když si kolega vyřídil telefonát, moc se omlouval, že volal jeho šéf a že musí tak na dva dny odjet. Bylo mi to vcelku jedno, samota mi spíš vyhovuje. V rychlosti jsme se dohodli co a jak a když odjížděl, tak jsem na něj napůl z legrace zavolal, zda na chalupě nestraší. Nevím, zda můj dotaz slyšel, pouze mávl rukou a z okénka zavolal, že jídlo mám v lednicí.
Pozdě odpoledne se začala obloha zatahovat, udělalo se dusno a bylo jasné, že se blíží pořádná bouřka. Než dopadly první kapky, pozavíral jsem okna i Část okenic. Pak jsem odešel do ložnice, která se nachází v prvním patře a do které se jde po rozvrzaných dřevěných schodech. Ulehl jsem, chvíli četl a když přestala jít elektřina, poslouchal jsem bušení lijáku do střechy a dunění hromů. Náhle jsem zaslechl jakési bouchání v přízemí. Domníval jsem se, že se nějaká okenice uvolnila, a šel na kontrolu. Spíše jsem se šoural ve tmě, která byla prosvětlována záblesky hromů a blesků. V duchu jsem si říkal, že je to situace jako ze špatného hororu. Sám v cizí chalupě, bez světla, v silné bouři. V přízemí jsem nalezl zápalky a následně zjistil, že se nic neuvolnilo. Pak se mi zdálo, Že někdo buší na dveře. Když jsem je otevřel, nikdo za nimi nestál, pouze mě pokropila dešťová sprška.
Ráno jsem se probudil do nádherného počasí, elektřina již fungovala a z událostí minulé noci jsem si hlavu nelámal. Den utekl jako voda a já šel unavený hned po setmění na lůžko. Všude se ozývalo praskání dřeva, což je ve starých chalupách běžné při vyrovnávání teplotních rozdílů. Do vcelku příjemného praskotu se náhle ozvaly zvuky, které se taní naprosto nehodily. Bylo to vrzání schodů, jako když po nich pomalu vystupuje stará či nemocná osoba. Vrz - to našlápla jedna noha, vrz - došlápla druhá. Když takto zapraskal osmý schod
(nahoru do ložnice jich je dvanáct), došlo mi, že někdo nebo něco se blíži k ložnici a
že já vůbec nejsem zvědavý, co to je. Tak jsem si v duchu pomyslel: Pokud mne jdeš strašit, hned ráno odjedu a chalupu si oprav sám. V té chvíli kroky ustaly.
Následujícího dne se vrátil známý, při večeři u ohníčku jsem mu celou příhodu vyprávěl a pak se jej zeptal, jaké on má zkušenosti. Neochotně uvedl, že se již dvakrát v noci probudil s pocitem, že jej někdo pozoruje. Ve tmě rozeznal nějakou siluetu, snad svého zesnulého strýce, po kterém chalupu zdědil. Na můj dotaz, zda měl strejda nějaké potíže s chůzí, odpověděl že ano, zejména mu v poslední době dělalo problém vystoupit po schodech. To nejprve našlápl jednou nohou, pak přitáhl druhou nohu a takto pajdavě vystupoval po schodišti.
Byl to prý navíc člověk, který enormně lpěl na majetku. Že by po nocích chodil kontrolovat, co se na chalupě děje?
P. B. ze Sokolova
Médium č. 10/2007, dopis čtenáře
Máte-li podobné zážitky nebo jste o nich slyšeli, napište nám o tom. Anonymitu zaručujeme.