Pláč ve tmě
Jaké strašné tajemství se ukrývalo v útrobách staré vily? Pravdu se sourozenci Hela s Pavlem dozvěděli až po dlouhých dvaceti letech.
Dvojčata Hela a Pavlem se po dvaceti letech rozjeli do svého rodného města na třídní sraz. Náhoda tomu chtěla, že se setkali s bývalou sousedkou, starou paní Dvořákovou. Společně kdysi žili ve velké vile v kaštanové aleji. Rodina dvojčat obývala celé horní patro, paní Dvořáková byt v přízemí. Dnes už ale žila v nedalekém penzionu pro seniory. Pozvala sourozence k sobě domů, a protože těm ještě do začátku srazu zbývalo něco přes hodinu, rádi pozvání přijali.
Nad kávou začali vzpomínat na časy, kdy společně žili ve staré vile. „Bylo to docela nóbl bydlení," spustil Pavel, „ale pamatuješ, Helčo, jak jsme se tam občas v noci báli?" „Aby ne!" vyhrkla jeho sestra. „Ještě dnes ten pláč slyším v uších, až mě z toho mrazí."
Sourozenci pak začali vyprávět, jak se někdy v noci budili, protože slýchávali ženský pláč, zoufalý, tichý, ale dostatečně zřetelný pro jejich dětské uši. Když zaslechli nářek prvně, lekli se, že je to jejich maminka. Pavlík šel potají na výzvědy, ale oba rodiče pokojně seděli v obýváku u televize.
Pláč mezitím ustal. Děti si nakonec pomyslely, že to asi byla pani Dvořáková, a spaly dál.
Týden byl klid a pak se vše opakovalo — naléhavý pláč doprovázený zoufalým kvílením. To už dvojčata nevydržela a šla vzbudit rodiče. Jenomže ti nic neslyšeli. Když se děti ohradily, že to možná pláče paní Dvořáková, dozvěděly se, že ta už je tři dny v lázních.
Děti si na občasný ženský pláč časem zvykly, ale bát se nepřestaly. Zvědavost navíc podnítily zamčené dveře místnosti vedle sklepa, od které nikdo z nájemníků neměl klič. Dospělí je ale odbyli, že je v nich určitě jen harampádí po původním majiteli vily.
Paní Dvořáková dvojčatům prozradila, že vila původně patřila jednomu gynekologovi. Měl v ní do padesátých let ordinaci a údajně tajně prováděl potraty. Říkalo se, že tam dokonce dvě ženy zemřely. Když mu dům znárodnili, utekl na Západ. Po revoluci získal vilu v restituci nějaký jeho vzdálený příbuzný. V té zamčené místnosti při rekonstrukci našli gynekologické lehátko a skříňku s nástroji.
Helena se úplně otřásla, když si uvědomila, kolik zoufalství a bolesti se v domě odehrálo. Jako by duše těch nešťastnic nenašly klidu ani po desetiletích. Kdo ví, jestli se za zdmi vily ještě dnes neozývá smutný pláč?
• Podle Magdy B. z Kraslic napsala J. Buršíková. Chvilka pro tebe č. 46/2008
Máte-li podobné zážitky nebo jste o nich slyšeli, napište nám o tom. Anonymitu zaručujeme.