O klubu
Památky minulosti
Současné záhady
Pozorování UFO
Přírodní anomálie
Pověsti
Psychotronika
Svědectví
Pomozte
Kontakty
 

     Svědectví 

Mlha a kámen zvláštního tvaru  svědectví starého muže - stalo se v Semilech roku 1995

 Tento příběh zaslal ze Semil velmi starý muž. Sdělil, že se musí svěřit s případy, které musel chránit ve své paměti tak dlouhou dobu.  

 "Za jedné procházky lesem s mými psy přišel jsem k mohutnému habru, který tady jako starý, věkovitý veterán, objemný a svalovitý, jediný svého druhu v těchto lesích, až do dneška přežívá. Kousek od jeho kmene našel jsem čedičový kámen zvláštního tvaru, který svým zašpičatěním jako by ztvárňoval ševcovské kopyto nebo i středověký střevíc. Pomýšlel jsem na to, vzít si jej domů na zahrádku. 
 Neudělal jsem to hned. Plynuly dny a týdny, ale ten kámen mi nedopřával klidu. Neustále se mi nějak připomínal. Až jednoho dne koncem léta jsem se pro něj do lesa vypravil. V ten den jsem měl mimořádně šťastný lov, ale v samotném závěru toho dne již nemohlo být o štěstí ani řeči.  
 Vyšel jsem se psy do lomu, nahoru do míst, kde tomu říkávám "Za doubkem". Také tam ten doubek je, vzrostlý, krásný a zelený. Když jsme tam došli, něco se mi tam nezdálo být v pořádku. Nahoře na louce, na luční rovince, vroubené z jedné strany hložím a dlouhou linií ořeší, z druhé strany lomovou strží porostlou stromy, byla nějaká mlha. Té mlhy tam vlastně byla dvě pásma. Vpředu, v menším a sevřenějším prostoru rozšířenějším, s odstupem takových 15 - 20 metrů pásmo druhé. Přemýšlel jsem, jak, odkud a z čeho se tam ta mlha mohla vzít ? Počasí předtím po mnoho dní a možná i po celý měsíc bylo krásné a suché. Po celý ten čas nezapršelo, a najednou zde ta mlha! Z čeho ?! 
 Jezeďáky s traktorem předtím slyšet nebylo. Ti s nějakým jejich umělým práškováním zde nepobyli. Vstoupil jsem na louku a jdu k té mlze. Když jsem do ní hrábl rukou, s údivem jsem pocítil,  že to opravdová mlha není, ačkoliv tak věrným dojmem navenek působila. Byl to jakýsi chemický rozptyl, dokonce velmi teplý a suchý. Po promnutí prsty jsem pocítil, že je to chemický granulát. Chemická látka rozptýlená do mlžné konzistence, tedy mlha umělá, záhadná už tím, že byla mnohem teplejší a sušší jak vzduch v okolním prostoru nezamlženém. Zpovzdálí to až podivuhodně působilo naprosto věrným dojmem mlhy skutečné. Musel jsem s uznáním říci: "Napodobení až neskutečně dokonalé!" Když jsem ponořil levou ruku hlouběji do zamlženého prostoru, pocítil jsem na vteřinu, že jsem se prsty dotkl čehosi pevného a hmotného. Nikomu bych nepřál tak šokující překvapení. V okamžiku tohoto dotyku rukou dostal jsem velkou ránu a celou levou ruku mi to jak bleskem odmrštilo, až se mi prudce mihla před tělem. Lekl jsem se a utrpěl nervový šok. Byla to pořádná lekce za moji zvědavost. Poodstoupil jsem prozatím stranou, moji psi mě z toho místa táhli pryč. Přemýšlel jsem, co za čerta může být v té mlze skryto ? Začalo být stále zřejmější, že je to tam zašité a mlha tomu slouží coby kamuflážní úkryt. Přestože to bylo spojeno s rizikem, nechtěl jsem to vzdát. Rozhodl jsem se přijít věci stůj co stůj na kloub. Nechtěl jsem ale přijít zbytečně k úrazu, to se rozumí. Podle toho, s jakou silou mi to odmrštilo ruku, dávalo to znát, že by to bylo schopno odmrštit nohy nebo tělo. Nutno tedy postupovat co nejopatrněji! 
 Vstoupil jsem opět do té mlhy znovu, a pomalu, pomaloučku ponořoval do ní ruku. A vtom jsem pocítil, že prsty mé ruky jsou čímsi jakoby magneticky odpuzovány, nemohou již volně směřovat dolů. Prsty mé ruky i neviditelný předmět dole pod nimi jako by byly nabity shodnou polaritou a magneticky působily vzájemně rezistentně, neboli se odpuzovaly. Chtěl jsem mermomocí to hmotné, nacházející se níže, spatřit vlastníma očima. Pustil jsem své psy a nechal je zatím odběhnout. Vstoupil jsem opět do té mlhy a pomalu, velmi pomalu, doslova po centimetrech, jsem do ní shýbal hlavu, napínaje zrak. Teprve až docela zblízka jsem to spatřil: 
 Byl to povrch diskovité základny mimozemského objektu tvaru létajícího talíře. Když jsem pootočil hlavu do horizontální polohy, uviděl jsem na kus plochy objektu s výsečí jeho diskovitého zaokrouhlení. Samým vzrušením a překvapením to se mnou až zachvělo. Byl jsem jedním z moc mála lidí, kteří si to očichali takhle zblízka. Mlžná chemikálie, mně neznámá jakýsi jemný granulát, byla nad povrchem tohoto UFO magneticky odpuzována do výše cca 15 cm právě tak, jako prsty mé levé ruky. Toto dalo vzniknout vakuové vrstvě, ve které bylo možno z celkového rozměru objektu při horizontálním vyklonění hlavy z bezprostřední blízkosti spatřit alespoň část, tj. výseč toho disku.
 Poodtáhl jsem hlavu, abych si po tom velkém nervovém vypětí trochu odpočinul. Po chvíli, již klidnější, ponořil jsem do té mlhy hlavu opět a přiblížil až nad samý povrch objektu. Nezbývalo, než se znovu podívat a ujistit, že to, co jsem spatřil napoprvé, je pravdou. 
 Při prvním pozorování mne nejvíce udivilo, že při stočení hlavy do vodorovné polohy je možno spatřit mírné zaoblení objektu až do vzdálenosti cca 2 až 2,5 metru. Tímto opakovaným pozorováním jsem nabyl jistoty, že viděný objekt je nade vší pochybnost reálný. Barva objektu, jak se jevila pod příkrovem mlhy, byla tmavší. Z kruhové nástavby, jakou objekty UFO diskovitého tvaru zpravidla mívají a která se i zde dávala tušit, jsem pro velmi obtížný přístup a zamlžení nezahlédl vůbec nic. Po tom všem jsem si teprve uvědomil, že by se to bývalo dalo prověřit docela obyčejně, a to opatrným dotykem dlouhou smrkovou větví. Podle výseče, kterou jsem měl možnost vlastníma očima pozorovat, rozměr celého tohoto objektu bych odhadl v průměru na 5 - 6 metrů.  
 Byl jsem rád a velmi spokojen už tím, co se mi podařilo odhalit a pozorovat. Odešel jsem pak ještě k dalšímu zamlženému pásmu, který jsem ihned prověřil. Mlha zde byla již prořídlá, průhledná, v ní prázdno. Vrátil jsem se tedy zpět na své původní místo u objektu. Moc rád bych býval spatřil někoho z mimozemského letounu přicházet či odcházet. Podvědomě jsem cítil, že tito mimozemšťané jsou rasou lidskou, dobrou a mírumilovnou, že bychom si rozuměli jako bratři. Nevěděl jsem a nemohl také odhadnout, dojde-li ke startu lodi. Nikoho jsem se nemohl dočkat. Moji psi byli již velmi netrpěliví a neklidní, táhli mne pryč. Řekl jsem si, že si na chvíli odskočím do lesa pro ten vyhlédnutý kámen, a co nejrychleji se vrátím. Právě v okamžiku, kdy jsem tam v lese kámen vkládal do batohu, ozvalo se jakési zašumění. Všichni tři moji psi jako na povel otočili tím směrem své hlavy a velmi napjatě a ostražitě naslouchali. A já již tušil, k čemu tam došlo. S těžkým břemenem na zádech pospíchal jsem co nejrychleji zpět. Vrátil jsem se, žel, pozdě. Start UFO jsem propásl. Vzlétli ! "Mlha" byla již rozptýlená zcela průhledná, prostor uvnitř prázdný. Teď už to bylo jasné. Museli být uvnitř ! 
 Domů jsem se vracel s pocity zklamání a smutkem v srdci. V následujícím období jsem si ani nedovedl představit, že bych se o tomto svém případu mohl někomu, třeba jen slovem, zmínit.  Co by si pomysleli? - Blázen, cvok! Ach, kdyby tak moji pejskové, tito 3 moji němí druzi, mohli promluvit ! Zajisté by mi dosvědčili, že tam nahoře, na té mýtině mezi lesy ucítili něco velmi a velmi zvláštního a vzácného … a že v tom zhuštěném čase táta té jejich malé psí smečky prožil jedno z největších dobrodružství svého života.  
Vladimír D.,  Semily (archiv KPUFO) 

(c) Klub psychotroniky a UFO Semily, 2005