V turistické chatě u pramene Vltavy z roku 1924 Němci zřídili vězení pro ruské zajatce. Co tam ovšem zajatci dělali, nikdo nevěděl. Odhaduje se, že jich tam bylo na 40, celý prostor byl obehnán ostnatým drátem. Kolem bylo plno dřeva, odhadovalo se, že vyráběli rezonanční dřevo pro hudební nástroje. S podivem bylo, že zajatci byli většinou starší, tedy spíše velitelé než prostí vojáci.

Ukazuje se spíše, že na úbočí Stolové hory vstupovali do jakýchsi chodeb, že tam ústí i jakési větrací šachty. Je možné, že se podíleli na budování úkrytů pro tajné dokumenty. Vypráví o tom tento starý článek: 

Dny před 25 lety - Kvilda

V okolí Kvildy, snad dokonce přímo v obci, existoval přibližně od roku 1943 (údaje se různí, uvidíme proč) nevelký koncentrační tábor, v němž pracovali vězňové nejrůznějších národností. Jejich činnost byla zahalena tajemstvím. Ví se však, že se tu prováděly lesní práce, těžilo dřevo a dělaly také zemní práce. Koncem války byl tábor zlikvidován, část vězňů pravděpodobně masakrována (ještě před časem, se v okolí Kvildy na jednom místě našly ve kmenech stromů kulky), část se jich zachránila.

Jak udávají mnohé prameny a výpovědi, nacházíme zmínku o táboře zajatců u Kvildy, založeném až roku 1944. Žádný živý člověk o tomto druhém táboře nevypovídá. Jedinou stopou po něm jsou dva hroby zajatců v Kvildě. Mrtví z tohoto druhého tábora mizeli beze stopy v močálech. Jen ti dva pohřbeni v Kvildě zemřeli kulkou: výsadu čestné smrti jim zřejmě vynutila časová tíseň, v níž se vrazi ocitli. I tak však všechny doklady jejich i celého tábora zmizely. Byly spáleny.

Pod Stolovou horou, tedy mezi Kvildou a Bučinou, ležící ve výši 1259 metrů, je podzemní prostora poměrně omezeného rozsahu. Připomíná tunel a leží nepříliš daleko od výpadové silnice do Pašova. Rozšířila se zpráva, že se tu usídlilo velitelství luftwaffe, nacistického letectva. Avšak tomuto určení tunel neodpovídá ani prostorností, ani nutným vybavením. Navíc je známo, že v okolí koncem války vysazovali nacisté už vzrostlé stromy. K čemu by to potřebovali letečtí štábní důstojníci?

A konečně: ve zcela posledních dnech, války, když nacistické letectvo prakticky neexistovalo a zae všeho nejméně potřebovalo podzemní velitelské stanoviště, bylo slyšet, jak tady celé noci hučí těžká nákladní auta.

Jak byly zameteny stopy

Dozorčí - muži SS - měli přísně zakázáno se stýkat s kýmkoliv z místních obyvatel. Jediný svědek, z jehož líčení jsou známa některá fakta, byl starý lesní dělník Klostermann z rodiny známého šumavského spisovatele. Ten poskytl také jediné výpovědi, které vrhají jisté světlo do celého tajemství. Klostermann také ví, že vězni v tomto zvláštním táboře byli výlučně vyšší sovětští důstojníci. Ví dokonce ještě víc - tito důstojníci s ním navázali spojení a odevzdali mu napsané motáky se slovy: "Po válce se svět bude divit, tyto písemnosti se nesmějí ztratit!" - Klostermann je dnes mrtev. Jeho domek zničil požár dřív, než mohly být písemnosti odevzdány, a v plamenech - to "šťastná" náhoda! - zůstal i svitek papírů sepsaných zajatci.

Klostermannův domek podle některých výpovědí "zapálil blesk", jiné to popírají; fakt je, že tato stopa byla zničena. Podivnou shodou však už 23. července podle protokolu SNB v Kvildě zničil jiný požár další osamělý dřevěný domek. Stejně podivnou shodou okolností v této době, kdy toto území měly obsazeny americké jednotky, pátraly v těchto místech speciální americké pátrací skupiny.

Co víme i nevíme

Vyšetřování tehdejšího ONV v roce 1946 zaznamenalo všechny tehdy dosažitelné závěry. Konstatuje se v něm, že prostor Stolové hory byl vojenským, přísně uzavřeným pásmem, že tábor, který nás zajímá, nebyl v pravém slova smyslu koncentračním táborem, ale speciální pracovní četou zajatců, že zřejmě v posledních dnech došlo k likvidaci tábora, při níž se sovětští zajatci-důstojníci nějakým způsobem postavili na odpor - odtud ti dva zastřelení. Kdy k likvidaci tábora došlo, nelze zjistit. Ví se dále, že jakýsi Johan Vater vodil vězně do práce, ale byli to výlučně Srbové a Angličané, sám Vater však vypověděl, že v "tajném" táboře byli jen a jedině sovětští důstojníci.

A konečně: jeden z místních velitelů-nacistů jménem Klein, který stačil včas uprchnout přes hranice, navzdory logice i opatrnosti neutekl daleko. Vybral si místo pobytu na protější stráni, ležící už v NSR, a po celá ta léta odtud pečlivě pozoruje prostor plný záhad. Samota pana Kleina okamžitě ožije, jakmile se v tom prostoru se záhadnou minulostí objeví kdokoliv neznámý, pan Klein okamžitě zahájí pozorování a za několik minut se objeví na německé straně hranice ve vzduchu vrtulník.

Zdá se tedy, že pana Kleina i jeho přátelé cosi znepokojuje. Cosi, co stojí za to na jediné heslo vyslat do vzduchu pohotovostní vrtulník. A že tedy ono "cosi" dosud odpočívá neodhaleno v tichých šumavských lesích, tam, kde u podzemních chodeb dosud schnou neuchycené stromy zasazené sem v dubnu roku 1945 posledními věrnými nacisty "tisícileté říše", aby chránily jedno z dosud neodhalených tajemství.

Podaří se ho odhalit nebo alespoň najít nové stopy - a podaří se to právě teď, kdy po takových tajemných stopech systematicky kráčejí oddíly branné hry Signál X-5 v čele s odbornými rádci - vojáky?

Václav ŠÍMA

Z archivu KPUFO