Uprostřed září roku 1817 nalezl mladý znalec staroslovanské literatury Václav Hanka ve věži královédvorského kostela rukopis, který obsahoval lyricko-epické básně psané staročeštinou. Po jeho prozkoumání zjistil, že jde o dílo, které popisuje historické události 9. století, jeho vznik však lze datovat mezi 1280 - 1290.

Hankův nález vzbudil značný ohlas jak u českých vlastenců, pro které byl dalším důkazem kulturní vyspělosti našich předků, tak i u zahraničních učenců. Během krátké doby byl Rukopis přeložen do všech slovanských jazyků a o jeho nálezci se psalo ve všech evropských kulturních centrech.

O 14 měsíců později dostal zakladatel Českého muzea hrabě Kolowrat dopis, k němuž byly přiloženy 4 listy rukopisu "Libušin soud". Dárce i místo nálezu však zůstaly v anonymitě. Pisatel to odůvodňoval tím, že jeho pán by spíše český rukopis spálil, než aby jej věnoval muzeu.

V roce 1858 upozornil žinkovský kaplan R. Voříšek historika V.V. Tomka, že v Nepomuku žije poslední svědek - děkan J. Zeman, který může potvrdit okolnosti nálezu "Libušina soudu". Tak se veřejnost dozvěděla, že dílo bylo objeveno na Zelené hoře. Od té doby je dílo označováno jako Rukopis Zelenohorský.

List "Tagesbote aus Böhmen" však začal otiskovat fejetony, jejichž pisatel tvrdil, že nejen Zelenohorský, ale i Královédvorský rukopis jsou padělky Václava Hanky.

Hanka žaloval vydavatele listu Davida Kuha za křivé nařčení z podvodu. Kuh byl nejprve uznán vinným, ale po odvolání byl zproštěn viny.

Rozhodnutím Nejvyššího soudu z 12. dubna 1860 spor o pravost Rukopisů neskončil. Přenesl se až do dnešní doby jako výraz boje mezi českými a německými nacionalisty.

Anonymita Kováře však netrvala dlouho. Už v roce 1819 se obsah dopisu hrabě Mansfeld dozvěděl, a zachoval se podle očekávání - Kováře propustil, a všechny zbylé spisy ze skladiště nechal spálit na zámeckém nádvoří. Kovář živořil jako pokoutní písař v hospůdce Na Vyskočilce do roku 1848, kdy zemřel.

Otázkou je, proč Boubela poradil zaslat Kovářovi spis anonymně, když tak mohl udělat sám, a beztrestně, neboť byl znám jako horlivý vlastenec ? Nebyla za tím jen snaha zůstat v pozadí od tohoto objevu ?

A kdo vlastně prozradil Mansfeldovi obsah dopisu ? Podle jedné z verzí to byl někdo z trojice Boubela, Sláma nebo Zeman, prý proto, aby se pozornost odpoutala od možných padělatelů. Není s podivem, že by se tak zachovali čeští vlastenci a obětovali nelítostnému hraběti ubohého důchodního ? Nemohl to být hrabě Kolowrat, který měl s Mansfeldem rozhodně více příležitostí ke kontaktu?

Podezření za autorství tak spadá na tohoto muže hned z několika důvodů: působil v době nálezu jako zámecký kaplan, byl vzdělaný, literárně činný, přítelem Václava Hanky, Josefa Lindy a dalších vlastenců. Literární styl se však od Rukopisu královédvorského, který je připisován Hankovi a Lindovi, liší - na rozdíl od básní je neumělejší. To vedlo Dobrovského k tomu, aby Rukopis nazval "mazanicí" a z hlediska historického "bídnou slátaninou".