Bylo to znamení?  

Připomínky, názory

Toto je příběh mé neteře. Bylo jí dvacet pět let, když se jí narodil syn. Po roce a půl má neteř vážně onemocněla. Její stav byl kritický, musela zůstat v nemocnici. Rodiče už neměla, zemřeli při dopravní nehodě. Neměla nikoho, kdo by se o malého postaral. Poprosila tedy mne. To jsem jí slíbila a vzala si chlapce k sobě.

 Byl večer, kolem devatenácté hodiny, když jsem jej, tak jako každý den, koupala v malé vaničce. Pojednou začal plakat. Vždy měl večerní koupání velmi rád, ale tentokrát křičel a nebyl k utišení. Zapadl mu jazyk a dusil se. Potom začal pomalu modrat. Viděli jsme s manželem, že je zle, a začali s oživovacími pokusy. Manželovi se po chvíli podařilo malému jazyk z pusinky vyndat a chlapec začal dýchat sám. Pomalu se nám povedlo chlapce uklidnit. Dlouho do noci jsem pak malého chovala a hlídala, aby se záchvat neopakoval.

 Teprve druhý den jsem se dozvěděla, že má neteř, chlapcova matka, v sedm hodin večer, v čase, kdy jsme měli s chlapcem plné ruce práce, v nemocnici zemřela.