Zhrzený Vincek 

Připomínky, názory

Moje babička Alžběta měla dvě malé děti, sedmiletou Elišku a čtyřletého — Luboše, mého budoucího tatínka. Když v létě chodívala na borůvky, brávala s sebou i děcka.

DÍTĚ V OHROŽENÍ

Cestu si zkracovala přes okraj močálu, který sice nebyl hluboký, ovšem dítě by se v něm utopilo. Babička tedy vzala Luboška na záda, Eliška ji následovala, a tak přešli nepříjemné místo po drnech trávy. Potom pokračovali kolem kamenného křížku, kde kdysi stávala výletní restaurace, Jednou se babička vracela s dětmi z lesa a přikazovala: „Až dojdeme k bažině, počkáte na mě." Ale děti neposlechly. Najednou začala Eliška křičet: „Maminko, Lubošek je v močále!" Babička běžela, co jí nohy stačily. Chlapeček šel stále dál, voda mu sahala už po hrudníček - a on jen strnule hleděl dopředu.

„Eliško, podej mi ten klacek, co támhle leží. Lubošku, chytni se, vytáhnu tě!" křičela moje babička a na poslední chvíli ho vytáhla z vody.

Najednou polekaně vydechla: „Panebože, vždyť támhle je Vincek!" Na konci louky totiž spatřila mužskou postavu, kterak kráčí do lesa. „Maminko, ten pán kýval na bratříčka, aby šel k němu. Já ho nemohla zadržet, vůbec jsem se nedokázala hnout z místa," šeptala plačící Eliška.

SMRT PODIVÍNA

Jako mladá dívka se babička Alžběta líbila jistému Vinckovi. To však byl podivín a žádná holka ho nechtěla. Místo něj se Alžběta dala dohromady s jedním švarným mladíkem. Vincek ji ale i tak otravoval, až musel zasáhnout onen úspěšnější nápadník. Mládenci se poprali, Vincek dostal za vyučenou - a už dal mojí babičce pokoj. Pro změnu se začal ucházet o její kamarádku Annu, ale také nepochodil.

Za čas se babička rozhodla, že se provdá. Doneslo se to i Vinckovi. Ten se ze žalu opil a pak se vydal přes les za babičkou, aby znovu usiloval o její přízeň. Byl únor, venku mrzlo, až praštělo. Když došel k výletní restauraci, dal si ještě něco na kuráž. To byla osudná chyba - přebral a druhý den ho našli na kraji močálu umrzlého. Jeho rodina mu na tom místě nechala postavit kamenný křížek...

ZÁLUDNÉ ČEKÁNÍ

Druhý den po hrozivé příhodě s Luboškem se babička potkala s kamarádkou Annou a pochopitelně jí to vyprávěla. „Nebohý Vincek nenašel klidu ani po smrti. Nesmířil se s tím, že jsme ho obě odmítly," říkala Anna a vylíčila podobný zážitek z minulého týdne. Šla s dceruškou z borůvek a děvče jí uteklo k močálu, jako by ho tam něco táhlo. Anna zahlédla, jak Vincek na dítě ukazuje, ať jde přes močál k němu. Naštěstí jeho maminka stihla včas zasáhnout.

Od té doby už ženy své děti do lesa nebraly. Lidé ještě dlouho vídaly Vincka, jak čeká, aby se na dětech pomstil za zhrzenou lásku. A výletní restaurace, kde strávil poslední hodiny života? Ta vyhořela a žháře se nikdy nepodařilo najít.