Anglické zážitky s duchem  

Připomínky, názory

Před pěti lety jsme trávili rok v Anglii. Navázali jsme tam mnoho přátelství a setkali jsme se s mnoha zajímavými příběhy lidí z různých končin světa.

Byly zimní prázdniny a naši australští přátelé se rozhodli dobu vánoční strávit v zemi svých předků — ve Skotsku. Já jsem měla za úkol starat se o jejich domácí zeleň a poštu. Už při své první návštěvě jsem poznala, že v domě nejsem sama. Ten „někdo" byl velmi zvědavý a já cítila, že mě vidí rád. Stále byl v mé blízkosti a ať jsem se pohnula kamkoliv, byl se mnou. Začala jsem si s „ním" povídat a bylo nám spolu hezky. Nevadilo, že to nebyl člověk z masa a kostí, ale duch.

Můj tehdy čtrnáctiletý syn vypracovával projekt do školy a potřeboval vytisknout několik stránek své práce. Od našich přátel měl už předem povoleno pracovat na jejich počítači. Proto si vzal klíč a odešel. Avšak za několik málo minut byl zpátky a krve by se v něm nedořezal. Sotva lapal po dechu, teprve až po delší chvíli byl schopen mi vyprávět, co se mu přihodilo. Po svém příchodu uslyšel nějaké lomození v přízemí. Když se šel podívat, co je toho příčinou, začal po něm „někdo" házet pantofle (do té doby uložené na posledním horním schodě). V celém domě se ozývalo praskání a syn z domu vyběhl málem bos. Od té doby do této místnosti nevkročil.

Za několik dní vyprávěl svůj příběh švagrové, která nás s mým bratrem přijela navštívit. Švagrová byla odjakživa „nevěřícím Tomášem" a se slovy: „To je hloupost, dokud neuvidím, tak tomu neuvěřím," šla se mnou zalít kytky. Zatímco já jsem byla obklopena příjemném a opět jsem cítila, že jsem vítána, švagrovou prudce rozbolela hlava, cítila chlad po celém těle a velkou tíhu, která se jí usadila za krkem. Prchla po několika krátkých minutách. Mezitím co jsem řadila poštu a faxy našich přátel a povídala si se zvědavým, ale příjemným společníkem, ona už doma s hrůzou vyprávěla své story a polykala tablety proti bolestem hlavy. Ze svého zážitku se vzpamatovávala do druhého dne. Po tom, co zažila, konečně uvěřila.