Za časného jitra 24. března 1262 pan Oldřich Zajíc ležel na lůžku ve své komnatě a probouzel se. V tomto stavu mezi spánkem a bděním přemýšlel nad slibem, který učinil před dvěma roky Panně Marii před bitvou s Maďary po boku krále Přemysla Otakara II. V něm se zavázal postavit své ochránkyni kostel, pokud zvítězí. Stalo se, on dokončil rodové sídlo a v něm kapli Panny Ochránkyně. Kaple však není kostel a Panna by mohla být dotčena.

Kronikář o tom píše :

„Z trapných myšlenek ho vyrušil šum lehkého pohybu, a když ještě leže na lůžku se rozhlédal, aby zjistil, co to je, tu uviděl stát vedle svého lůžka dva muže ctihodných tváří a postav.

Starší z nich řekl : „Pán ví, o čem v duchu uvažuješ a po čem toužíš. Stane se tak.. Vstaň rychle, oblec se a pojď s námi!“

Oldřich poslechl, starci vyšli napřed, on je následoval.

Jakmile překročili práh ložnice, uchvátil je mírný vánek. Pan Oldřich měl pocit závratě, zdálo se mu, že někam dlouze padá, a když se konečně přidržel pevné země, zjistil, že stojí na louce mezi dvěma potoky, v širokém údolí na úpatí lesů. Ještě stále bylo pološero.

A tam Oldřich stoje mezi dvěma starci, kteří ho stále doprovázeli, spatřil před sebou paní podivuhodné krásy, oděnou světlem. Když s obdivem hleděl na její spanilost, oslovil ho starší z průvodců: „Oldřichu, vidíš tuto pannu?“ „Vidím,“ odpověděl, „ale nevím, kdo a odkud je, nikdy jsem neviděl nic, co by se mohlo přirovnat k této kráse.“

Starší z průvodců řekl: „Je to matka Páně, kterou často vzýváš.“

Oldřich padl na kolena a tu ona řekla: „Oldřichu, to je vůle mého Syna i moje, nás obou, abys na tomto místě, kde mne vidíš stát, co nejdříve postavil kostel a pro moje služebníky vystavěl klášter.“

Po těch slovech zároveň s oběma muži zmizela…“ Aniž se Oldřichovi oba muži představili, ten je později označuje za svatého Petra a Pavla.

Oldřich setrval chvíli pohroužen do modlitby, pak místo rychle označil větvemi. Uvědomil si, že je na pozemcích, které nedávno získal s věnem své manželky, nedaleko vesnice Ostrov. K hradu Valdek je to asi hodinu cesty a zpět se musel vrátit pěšky. Když k němu došel, udivení strážní nemohli pochopit, jak se dostal z uzavřeného hradu, aniž mu někdo otevřel či si někdo všiml jeho odchodu. Oldřich odpověděl: „Byla to vůle Boží.“

Na lučním ostrově mezi dvěma potoky  nechal Oldřich pro posvátný rodový idol, sošku Panny Ochránkyně,  zbudovat nevelký kostelík Zvěstování Panny Marie. Stával v místech dnešní klášterní věže. Roku 1262 povolal stavitele a dal vybudovat klášter, který se jmenoval nejprve "na Ostrově", později až dodnes "u sv. Dobrotivé".

Skeptici tvrdí, že celá zmíněná legenda byla vymyšlena, neboť se slušelo, aby založení kláštera bylo podloženo nějakým zázrakem.

Název "sv. Dobrotivé" dostalo místo od sv. Benigny. Oldřich z Valdeka, kanovník na hradě Pražském, jenž byl pravnukem zakladatele kláštera, byl toho času v Říme. Vyžádal si tělo světice sv. Dobrotivé /Benygně/, anglické jeptišky umučené pohanskými Huny), které ještě s jinými ostatky přivezl do Čech. Před svou smrtí r. 1326 odkázal tělo sv. Dobrotivé klášteru na Ostrově, následujícího roku bylo převezeno do kláštera o svátku Nanebevstoupení Páně, a následující neděli se drží pouť.Protože Benigna se Čechům obtížně vyslovovalo, začal se používat její překlad – Dobrotivá. Její ostatky byly v ozdobné skříňce vloženy do otvoru v hrudi dřevěné sošky, které se začalo říkat, stejně jako celému klášteru, Svatá Dobrotivá. Soška dívky v bílých šatech, s rozpuštěnými vlasy sepjatýma čelenkou, je uložena v Plzni.

V roce 1421 Žižka vydrancoval klášter a zapálil. Roku 1496 byl obnoven a roku 1552 byl opět zpustošen. Roku 1641 na hřbitově byl kostelík Všech svatých zbořen, roku 1792 hřbitov nalézal se u kostela klášterního.

Hrad Valdek přišel později v držení pánů Zajíců. Když se páni ze Zajíců odstěhovali na Mšeno, chtěli odvézt z kostela sochy aj. věci a také tělo sv. Dobrotivé. Podle pověsti však když přijeli na místo, tělo sv.Dobrotivé neměli. Hledali cestou, kudy jeli a nalezli vše zpět na svém místě. Po druhé chtěli jí převézti, naložili na vůz, ale musely býti zapřaženy 3 páry koní, aby jí utáhly. Odvezli jí na Budín, do rána však zmizela a nalezena byla opět na starém místě. /Vše bylo prý úředně ověřeno notářem a svědky/. Když byla shledána v tom vyšší moc, byla nechána Sv. Dobrotivá na místě. 

Klášter byl císařem Josefem II. zrušen v letech 1780 - 1790, potom opět znovu obnoven.

Podle : Dvořák, O.: Záhada Bílé Paní. Magazín záhad, 2001