Slivice, pověsti a skutečnosti 

Slivice, bývalá osada s farou a kostelem na kopci, byla někdejším kultovním pohanským místem. Bývaly zde prý vidět světélka, neklamné znamení přítomnosti bludiček. O svatém Janu vyráželi na Slivici hledači kouzelného kapradí a bylinek. Při hloubení kostelních základů v zemi objevili ukrytou sochu svatého Petra. Chyběl hlavní atribut, klíče. Světec vypadal obyčejně, spíše jako poutník. Místní nález pokládali přímo za boží znamení a kostel měl zelenou. Dohled převzal údajně sám pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic.

Socha svatého Petra (jemuž byl kostel i zasvěcen) obdržela čestné místo. Toto unikátní gotické opukové dílo neznámého umělce (označovaného jako Mistr Krumlovské madony) procestovalo celý svět, na výstavách a přehlídkách sklízelo velký obdiv. Kostel prošel několika proměnami, nejvýrazněji se na něm podepsala doba barokní. Říkalo se, že dokázal hravě pojmout jakékoliv množství lidí, jelikož měl schopnost se rozpínat a zase smršťovat. Farníci jej jednou omotali dokola spojenými řetězy, které praskly. Svatý Petr se také dovedl měnit, jednou byl těžší, jindy lehčí, někdy ho sotva mohli unést čtyři dospělí muži.

Až prý bude kostel pobořen, nastane konec Slivice, Milína i celého světa.

Podle článku: Městečko na cestě, Spirit, 2003