Když jsem známým neprozřetelně prozradil příští cíl našeho pátrání, kroutili nevěřícně hlavou. Snad žádný jiný vrch nebo hora ve středních Čechách neoplývá tolika pověstmi, duchy, zjeveními a nadpřirozenými bytostmi. Navíc zde nalezneme jedno z nejrozsáhlejších prehistorických hradišť této oblasti. Bylo tedy možné jej vynechat? Určitě ne.

Plešivec je už svým vzezřením poněkud neobvyklý. Má dva rozeklané vrcholky, je vysunut do hostomické kotliny a zdaleka viditelný od Hořovic i Berouna. Jeho název pochází ze staročeského výrazu plechý, označujícího zpravidla protáhlý horský masiv.

Putovali jsme překrásnými končinami tohoto vrchu. Zvláštní mrazivá atmosféra snad potvrzovala tisícileté působení samotného ďábla, který prý proměnil zdejší historické sídliště ve skály a haldy kamení. Romantická Čertova kazatelna zřetelně vykazuje stopy negativní energie. Údajný pekelníkův otisk zde zůstal na památku.

Bývalé hradiště je kouzelné, jezírko v jeho blízkosti přímo pohádkové. Člověk čeká, že se někde poblíž objeví loupeživá horda, skrývající se kdysi v jeskyních. Na jihovýchodním úpatí hory prý existovalo staré pohřebiště, i když specialisté tvrdí pravý opak. My jsme v těchto místech pociťovali velmi nepříjemné vibrace a zvláštní praskání nám rozhodně na optimismu nepřidalo.

Zajímavé je i tvrzení, podle něhož byl Plešivec významným okultním střediskem Keltů. Tím by se snad daly vysvětlit nejrůznější paranormální jevy, častokrát tady pozorované. Od nich už je jen krůček k pověstem o obrech nebo o ukrytém pokladu. Zajímavé je i jakési nepřirozené chvění některých skal, pokud přiložíte dlaň na jejich stěny a setrváte dostatečný čas, aby se chvění mělo šanci projevit. Pohodu může narušit (zvláště u citlivých jedinců) i občasné sesouvání kamenů na skalnaté suti, jednou před námi, podruhé zas několik kroků za našimi zády.

Přívětivá a hovorná prodavačka v jedné z okolních obcí nám vyprávěla, že její matka šla kdysi s nimi na vrch. Byli překvapeni náhlou letní bouřkou, intenzivním deštěm a zvláštně zbarvenými blesky. Současně prý byli svědky neobvyklého jevu: dešťové pramínky tekly do kopce, zcela proti pravidlům přírodních zákonů. Proč, to už nám neobjasnila. 

A my jen přemýšleli, zda šlo o pouhý výmysl či jakousi anomálii způsobenou mocnými magickými silami, jimiž je tento vrch doslova nabit. Podobná lokalita je i na území Polska. Nadšení návštěvníci zde sledují jízdu aut do kopce bez zapnutého motoru, a tak se přikláníme k podobnému vysvětleni díky působení zvýšeného magnetismu.

K častým vyprávěním se řadí i pověsti o zjevováni zdejšího ducha hor, lesního vládce Fabiana, snad obdoby Krakonoše. Stejně jako on má i Fabian svou zahrádku, kde údajně pěstuje neviditelné byliny. Lidé mohli dobrého ducha spatřit jen výjimečně jako obyčejného myslivce.

V těsném sousedství se můžeme setkat ještě s mystickou hadi královnou, černým psem nebo bezhlavým koněm. Možná proto jsem i pochopil údiv přátel nad naší malou výpravou. Sami prý by sem nešli ani za nic na světě. Proč? Všechny tyto nadpřirozené bytosti trestají hříšníky již při prvním setkáni. Lidé mají strach, že to budou právě oni...

Plánek hradiště - Legenda

1) Stará vrata, 2) Malá vrata, 3) Nová vrata, 4) poloha viklanu

a) zahrada, p) předhradí, v) vnitřní hradiště

Podle. Sklenář, K. a kol.: Archeologické památky. Optys Opava, 1993, s. 188