|
|
U
druhé události, která se přihodila v roce 1989, bylo přítomno dokonce
pět lidí. Byli to zaměstnanci hradu, vesměs průvodci: Alena Macháčková,
Barbora Pánková, Hana Pavlů, Andrea Vilímcová a Vladislav Řezníček.
Podle výpovědí jednotlivých účastníků se událost zběhla takto:
"Byl
konec srpna roku 1989. Přátelé si udělali večerní posezení na lodžii,
která se nachází v prvním patře vpravo na prvním nádvoří (lodžie
"U Himmlera"). Vládla výborná nálada. By1o již něco kolem půlnoci,
když se rozhodli večer ukončit. Alena Macháčková, jedna z účastnic,
si přichystala pro ostatní malé překvapení: oblékla se jako bílá paní,
vzala rozžatou svíčku a zatímco ostatní ji pozorovali z lodžie v prvním
patře, došla po kamenném mostě přes vodní příkop ke třetí hradní
bráně, ke vstupu do vlastního hradu, kde chvíli postála a pak zaklepala
na klepadlo na bráně. Poté se otočila a pomalu se vracela. Ostatní ji
pozorovali; byla zhruba v polovině cesty zpět. Náhle to pozorovatelé na
lodžii spatřili. Za kráčející kolegyní se objevila bílá bytost. Stála
nepohnutě u brány, v místě, kde před chviličkou stála jejich kolegyně.
Vysoká bílá silueta s heninem (vysoký kuželovitý klobouk), do obličeje
ji vidět nebylo, šat vytvářel dojem jakoby vlnění. Byla to vlající
průsvitná bytost. Přitom si svědci pamatují, že byla klidná letní
noc, po vánku ani stopy. Bylo ticho. Někdo z nich navrhl, aby na přicházející
kolegyni nevolali, zbytečně by ji mohli postrašit. Když vešla do domu a
přicházela k nim, jeden ze svědků zavolal: "Aleno, pojď se honem
podívat!"; zvali ji rychle na lodžii. Přišla k nim a dozvěděla
se, co mezitím pozorovali ostatní, zatímco ona netušila nic o tom, co se
děje za jejími zády. Bytost už na mostě neviděla.
Zbytek
večera všichni vzrušeně debatovali o tom, co spatřili. Rozhodně měli
námět k přemýšlení. Dohadovali se, zdali to byla bílá paní nebo ne.
Jelikož byla teplá letní noc, okna byla otevřena. Náhle se ozvala rána.
Jedno otevřené okenní křídlo silně narazilo na okenní rám, jako by
ho někdo z venku přibouchl. Svědkové zdůrazňují, že byla bezvětrná
klidná noc. Okno vede do hradního příkopu, takže je vyloučeno, aby jej
někdo zvenku přirazil. Udivilo je to a dá se říci, že tato rána ukončila
toho dne debatu o celé události.
Tři
svědkové ze čtyř, kteří pozorovali zjevení u brány, jsou přesvědčeni,
že toho večera spatřili Bílou paní, čtvrtý z nich, pan Řezníček, v
tuto možnost nevěří a připouští např. spatření vrženého stínu a
jeho případnou záměnu se zjevením. Událost s okenním křídlem zůstává
pro všechny zúčastněné nevysvětlená.
|
