|
|
Mnohdy
jsou příběhy postaveny na fantastických základech, ale předtuchy jsou, byly
a budou, ač mají základy na čemkoliv.
Varující
sny jsem měla i já a mnohdy z nich prkno běhal mráz po zádech. Když se mi
narodil syn, byl právě začátek léta. Tehdy ještě neexistovalo žádné
ultrazvukové vyšetření, přesto jsem s naprostou jistotou věděla, že budu mít
syna a všechny nachystané věci měly modrou barvu. Totéž se odehrálo o dva
roky později, když jsem čekala dceru, jen s tím rozdílem, že věci byly
růžové. Moje děti byly naštěstí zdravé, jen jednou měl syn vážný úraz, o
kterém jsem ale dopředu věděla.
Noc před
nehodou jsem měla varovný sen, ve kterém jsem syna viděla s rozseknutou
hlavou a spoustu krve. Přesné jsem také znala hodinu, kdy k události dojde,
ale nemohla jsem s tím nic dělat. Syn byl právě v ten čas ve škole, jednalo
se o jedenáctou hodinu dopoledne. Deset minut po jedenácté jsem měla ze
školy telefonát, že si syn na hodině tělesné výchovy rozsekl hlavu a museli
ho převézt do nemocnice, kde mu ránu sešili.
Od té
doby se nic podobného nepřihodilo, i když za ten čas utekla spousta vody.
Jen teď, když dcera přišla s tím, že je v devátém týdnu těhotenství, začínám
chystat výbavičku. S naprostou jistotou vím, že to bude výbavička růžová. |
