|
Podivná lampa
Paní Alena Valterová vzpomínala kdysi na svou
úžasnou prababičku z Nymburka. Pracovala poměrně dlouhý čas
jako hospodyně u bohaté pražské rodiny. Svéráznou postavou
byl starý pán, žijící s nimi. Šlo o blízkého příbuzného,
ale přesné podrobnosti si paní Alena z vyprávění už
nepamatuje. Prababička jen vyprávěla, že tento tichý podivín
vlastnil doma petrolejovou lampu. Opatroval ji pečlivě ve svém
pokojíku a nikomu nedovolil se jí dotknout. Nikomu z rodiny,
natož cizí osobě! Občas sedával po večerech, sledoval upřeně
mihotavé světlo, zabořen do mohutného polstrovaného křesla.
Tehdy, během svého rozjímání, si nepřál být rušen.
Hospodyně na jeho příkaz donesla šálek čaje, stařík hleděl
do lampy. Jen jednou se odvážila zeptat mladé slečinky, proč
takto sedává. Přísný pohled jí byl dostatečně výmluvnou
odpovědí. Bála se výpovědi z dobře placeného místa,
proto raději mlčela, jen poprosila o odpuštění.
Asi za měsíc ji znovu přepadla zvědavost. Tentokrát oslovila
kuchařku Alžbětu. "Přijď večer do zahrady," sykla na
užaslou dívku. Tam ji Alžběta sdělila rodinné tajemství. Starý
pán čítá ve světle lampy budoucnost! Někdy se mu něco podaří
rozluštit, a to je pak veselý a vstřícný, jindy je zklamán,
potom běda personálu! Kdo cokoliv prozradí, je propuštěn,
zpravidla pod nějakou jinou záminkou. Na dotaz, odkud ona zná
tajemství, jen Alžběta pokývala hlavou. Od mladého pána, co je
teď v cizině. Prababička se dovtípila, že kuchařka a on možná
kdysi spolu něco měli. Neopatrní muži v intimních chvílích
vyzradí i přísně střežená tajemství. Snad i on, nezkušený
mladíček, prozradil, co neměl. Musíme si uvědomit, že v oněch
časech se velmi dbalo o dobrou pověst, bylo by velmi nepříjemné,
kdyby se posměšné klepy o starci roznesly po sousedech a přátelích.
Senilní patriarcha by nebyl dobrou reklamou.
Paní Valterová poodhalila ještě kousek z prababiččina vyprávění.
Když starý pán zemřel (to u rodiny již nepracovala), řekla jí
na trhu kuchařka Alžběta malou pikantérii. Paní domu uviděla
večer velkou záři ve starcově pokoji. Polekala se, že dům hoří
(což by při neopatrném zacházení s lampou nebylo nic divného),
vešla dovnitř, ale světlo mezitím zhaslo. Když rozsvítila
lustr, uviděla staříka mrtvého na lůžku. Lampa byla ještě
horká, ačkoliv v ní nebyl žádný petrolej, tudíž nemohla ani
svítit. Brzy nato odešla kuchařka ze služby, vrátila se na
venkov. Mladý pán se vrátil z ciziny zpět do Prahy a zemřel přesně
rok po staříkovi. Byla to seslaná odplata osudu za vyzrazené
tajemství údajně magické petrolejky?
Podle
článku:
Podivín
s petrolejkou. Spirit, 2002
|
