Od raného dětství se mi plní sny. Před pár lety, kdy manžel pracoval v Tonu ve Frenštátě pod Radhoštěm, se mi zdál sen o obrovském požáru. Za 14 dní před ukončením směny začalo v Tonu hořet, požár se rychle rozšířil a zničil celé patro i s výrobky. Přesně za rok se mi zdál týž sen. Asi po týdnu projíždělo naší obcí hodně hasičských aut s pronikavou sirénou. Intuitivně jsem věděla, že v Tonu opět hoří, a bylo to tak. Požár vypukl přesně za rok v přibližně stejnou hodinu a měl zhruba stejný scénář. Sen se opakoval ještě jednou, nebyl ale už tak intenzivní. S manželem jsme o tom diskutovali už s humorem. Bylo to neskutečné, ale hořelo potřetí! Tentokrát se hasičům a zaměstnancům podařilo oheň uhasit dříve, než stačil napáchat větší škody.

Půl roku před povodněmi jsem viděla přesné obrazy naší zatopené obce. Několik dnů dopředu jsem ve snech zřetelně viděla autonehody svých známých, úrazy i nemocí. Úmrtí blízkých se někdy shodovala snad na minuty. Noc před začátkem války v Kosovu jsem „strávila" v sutinách rozstříleného domu a na kolenou jsem prosila o život. Byl to strašlivý a živý sen. V práci se mi hrůzou zježily vlasy, když jsem ve zprávách slyšela o začátku války v Kosovu. Mé zděšení pokračovalo při pohledu na dům z mého snu v televizních novinách.

Létám na jiné planety, setkávám se s UFO, vidím naši zemi zpustošenou jadernými výbuchy. Mám jasné sny a sny, které musím dešifrovat. Naučila jsem se své sny vyprávět jen vyvoleným anebo o nich mlčet. Od mnoha lidí jsem totiž už sklidila posměch.