Vážená redakce,

Přečetl jsem si v Magazínu 2000 rubriku, v níž Vám čtenáři líčí svá setkání s neobvyklými jevy. Rozhodl jsem se vám proto popsat příhodu své dcery, která se stala před dvěma lety. (1992)

Bylo listopadové pondělí okolo sedmé hodiny ráno. Dcera měla vyučování až později, proto zůstala doma déle. Seděla v kuchyni, četla si noviny a měla připravený magnetofon na nahrávání písniček. Když začali v rádiu hrát, zvedla se, aby zapnula nahrávání. V té chvíli dopadla na místo, kde předtím seděla, skleněná koule z lustru. Nejdříve jsme si mysleli, že je to jen náhoda způsobená vadou skla, avšak brzy došlo k další podobné příhodě.

Přesně o týden později, také v pondělí, byla dcera opět sama doma. Seděla v obývacím pokoji na křesle a vedle ní na pohovce byl náš pes. Hladila ho a v té chvíli uviděla padat od stropu kovovou kuličku velkou asi jako tenisový míček. Dopadla těsně vedle psa, vydala hlasitou ránu, ale pes se ani nepohnul. Sáhla na místo, kam podivný předmět dopadl, ale nebylo tam nic.

Hned na to spatřila v zrcadle dvě postavy, které přeběhly z jednoho kouta místnosti do druhého. Měly na sobě bílé obleky a bylo je vidět pouze od kolen nahoru. Dcera vstala, aby se podívala, co se děje, ale postavy se ztratily. Celá vystrašená se zavřela v pokojíku a čekala na náš příchod. Když nám pak své příhody vyprávěla, mysleli jsme, že má halucinace. Po přečtení zážitků vašich čtenářů jsme se však rozhodli vám napsat.

S pozdravem Ladislav P. Litoměřice