U jednoho bohatého sedláka v Libverdě pracovala roku 1810 mladá děvečka Gertruda. Byla prý velmi šikovná, ale také neuvěřitelně zvědavá. Nejvíc ji přitahovala starobylá truhla postavená v komoře, v níž měl hospodář uloženo patrně něco cenného, protože služce nedovolil, aby se k ní přiblížila.

Děvče však zákaz nerespektovalo. Když sedlák nebyl doma, pokusila se dívka alespoň profouknout klíčovou dírku u truhlice, aby se podívala dovnitř. Jak ale otevřela ústa k nádechu, vylétlo prý z truhly něco neviditelného a bzučícího a vlétlo Gertrudě přímo do pusy. V tu chvíli se život děvčete od základu změnil.

Zemřela mladá

Vedle hlavy dívky se objevilo světlo, připomínající žlutě zářící míč. Gertruda se ho chtěla zbavit, nic však nepomáhalo. Světélko se drželo nanejvýš pár kroků od ní a nevzdalovalo se od ní ani ve spánku. Nejenže jí sedlák vyhodil ze služby, ale navíc s ní nechtěli mít nic společného ani chlapci. Ujala se jí až stará Anna Blumrichová, kronikářova prababička.

Hermann Blumrich ve své pamětní knize uvádí, že světélko údajně rozumělo lidské řeči a dovedlo i čarovat. Když se například někdo otázal, kolik lidí stojí venku přede dveřmi, koule prskla přesně tolikrát, kolik osob tu stálo. Pokud si pak někdo ze světla nebo z Gertrudy tropil legraci, ohnivý míč se mu pomstil. Buď ho zfackoval neviditelnou rukou, nebo mu podrazil nohy či mu provedl jinou taškařici. Dobírat si ho prý nebylo radno.

Mladá dívenka žila se světélkem několik let. Potom jí kdosi poradil, aby požádala o pomoc kněze v hejnickém kostele. Po zásahu důstojných otců světlo skutečně zmizelo. Gertruda však od tohoto okamžiku začala rychle scházet a po několika měsících ještě mladá zemřela.