|
Představte si, že jedete autem jako pan Václav z
Liberecka před pár lety po ztemnělé silnici a uvidíte
stopaře. Vezmete ho do vozu, budete si spolu povídat a
najednou se vám rozplyne ve vzduchu. Zdá se vám to nemožné?
Jenže zprávy o takzvaných stopujících přízracích přicházejí
ze všech koutů světa. Nikdo z badatelů však dosud tento jev
nevysvětlil.
Podnikatel
ve středních letech se vracel autem z obchodní cesty domů.
Jednání se poněkud protáhlo a krajinu na severu Čech mezitím
zahalila tma. Muž právě projížděl silnicí mezi Novým
Městem pod Smrkem a Frýdlantem, když se to stalo.
„Dojel jsem ke křižovatce,
kde z hlavní komunikace vybíhají odbočky na Raspenavu a
Krásný Les,“ vyprávěl svůj příběh pan Václav autorovi
článku. „V tom okamžiku jsem ve světle reflektorů spatřil
stopaře. Stál na krajnici s velikou taškou v ruce a druhou
paží na mě mával. Normálně cizí lidi neberu, ale tohoto pána
se mi nějak zželelo. Šlápl jsem na brzdu a zastavil těsně u
něho.“ Muž chtěl
svést do Frýdlantu. Když řidič souhlasil, slušně
poděkoval a uvelebil se na sedadle spolujezdce. Svou koženou
brašnu si odložil za sebe.
Příjemný společník
„Už když si sedal, začalo mi
na něm být něco podezřelé,“ rozebíral své pocity pan
Václav. „Teprve po chvilce mi došlo, že ačkoliv byla
teplá letní noc, měl na sobě dlouhý zimní kabát a klobouk.
Navíc vypadal, jako by byl z úplně jiné doby. Podobné
oblečení nosil můj otec před více než třiceti lety. Upřímně
řečeno, začal jsem se trochu bát a litoval jsem, že jsem mu
zastavil.“ Tajemný
neznámý se však ukázal jako docela milý společník. Vyprávěl
podnikateli, že jede za dcerou do Frýdlantu a ujel mu
autobus. Cesta v jeho společnosti pánu Václavovi příjemně
ubíhala. Když se po pár
minutách nenucené konverzace přiblížili k hlavní křižovatce
u nemocnice, chtěl se stopaře zeptat, kam ho má zavést. K
jeho zděšení však bylo sedadlo prázdné. Také taška jako by
se rozplynula ve vzduchu. „Vyděsilo mě to k smrti,“
vyprávěl pán Václav. „Ještě před pár vteřinami jsme se
spolu bavili a najednou zmizel jako duch. Co budu živ, už
žádného stopaře do svého auta nevezmu!“
Stal se muž z Liberecka obětí
nějakého klamu, anebo si vše jen vymyslel pro zábavu jiných? |