Když zemřela maminka, starala jsem se o tatínka. Vařila mu, uklízela a snažila se, aby byl spokojený. Bohužel, dlouho ji nepřežil. Po odstěhování dcery nyní žijeme s manželem v mém rodném domě sami s naším psíčkem. Dům jsme si postupně zrekonstruovali a jsme tu spokojeni.

Rozhodla jsem se, že si na chodbě zřídím takovou rodinnou vzpomínkovou zeď. Základ už udělali rodiče, dali na stěnu fotografii v rámu mé maminky se mnou coby miminem a další mou fotografii ve věku asi tří let. Já jsem tam pak postupně přidávala další rodinné snímky. Pak jsem si uvědomila, že tam nemáme manželovy rodiče. Abych mu udělala radost, dala jsem na stěnu jejich fotografii.

Asi tři dny se nic nedělo. Ale čtvrtý den mě v noci probudil hluk, jako když se roztříštilo sklo. Hned mi bylo jasné, že to bylo rozbité sklo s obrázkem manželových rodičů. Vstát a jít se podívat, zda tomu tak skutečně je, se mi však hned nechtělo. Až později, když jsem byla nucena vstát, jsem zjistila, že mé tušení bylo správné. Rozpadl se i rámeček obrázku a sklo bylo rozsypané po schodech až dolů k chodbě. Co však bylo velmi zvláštní, hřebík ve zdi zůstal zcela neporušený a rovný a očko na rámečku bylo v pořádku. Jako by ten obrázek někdo z hřebíčku sundal a hodil na schody. Manžel rámeček znovu slepil, fotografii vložil do rámečku, tentokrát bez skla. Dva dny se nedělo nic. 

Třetí den po obědě jsem myla nádobí a manžel odpočíval na gauči v pokoji. Náhle jsme oba uslyšeli ránu a hned nás napadlo - to je obrázek. Běželi jsme se podívat. Na zemi opravdu ležel opět stejný obrázek a zcela rozbitý. A hřebíček ve zdi i očka k zavěšení zámečku byly v pořádku.

Přemýšlela jsem, co by to mohlo být a potom jsem si vzpomněla, jak měl tatínek za svého života starost, abych mu do jeho bytu nenastěhovala manželova otce. Já jsem ho tenkrát ujistila, že nic takového nehrozí, že nemusí mít strach. A mně došlo, že si tatínek nepřeje, aby obrázek manželových rodičů byl na stěně. Proto jsem tam fotografii manželových rodičů už nedala. Od té doby je v domě klid a já vím, že tatínek je spokojený. 

E. Č., severní Čechy