Prázdniny jsem vždy trávila u babičky a měla ji moc ráda. A to i s její pověrčivostí, které jsem se smála.

VZTEKLÉ ŘÁDĚNÍ

K největším babiččiným podivnostem patřila její plechová miska, do které sypala drobnůstky od snídaně. To pro skřítka, který prý v chalupě bydlí.

Když babička před pár lety zemřela, usedlost jsem zdědila já, jediná vnučka. S podmínkou, že musím zajistit krmení pro skřítka!

Navzdory smutku mě to rozesmálo. Maminka mě ale varovala: „Olinko, babička to myslela vážně!" Brala jsem to na lehkou váhu a nechala dům pár měsíců svému osudu. Až v létě jsem se rozhodla strávit tady dovolenou. Uvnitř mě však přivítal hrozný nepořádek. Že by zloději? Ale nic se neztratilo, jen bylo všechno rozházené, jako by někdo hodně vzteklý řádil po celém stavení.

DĚSIVÁ NOC

Dala jsem se tedy do úklidu a večer padla do postele jako zabitá. V noci se mi zdálo, že z kuchyně slyším nějaké zvuky. Prskání, funění a bouchání. Popadl mě strach, a tak jsem v polospánku raději věřila tomu, že je to sen. Jenže ráno byl v kuchyni zase velký nepořádek. Pustila jsem se do uklízení a co se mi nehodilo, putovalo do pytlů, které jsem hodlala vyvézt na skládku. Za své vzala i ta stará plechová miska.

Po večeři jsem si sedla na zápraží a se sklenicí vína se kochala letní nocí. Najednou mě něco ťuklo do hlavy a potom štíplo do nohy. Celá vystrašená jsem zamkla dveře na tři západy.

Pak ale přímo přede mnou spadl z okna květináč a vzápětí se ozvalo podivné bouchání z pokoje. Zachvátila mě panická hrůza, vždyť jsem v celém stavení byla sama ženská.

"Ach, babičko, kdybys tu jen byla se mnou!" zašeptala jsem prosebně. Vtom ale zvuky ustaly a já si všimla v rohu plechové misky. Té, kterou jsem hodila do pytle s odpadem! A tak jsem do ní pokorně nadrobila slaďoučké sušenky. Na usmířenou se skřítkem od té chvíle je v domě klid. Misku nechávál plnou drobečků a ještě vedle na talířek přikládám nášup. To kdybych nestihla přijet dřív, nedostane skřítek hlad.