Senzibil pátrá v Kovářské po tajemství Palouku mrtvých

Kovářská leží na hřbetu Krušných hor, nedaleko Klínovce. Za třicetileté války se tu strhly četné boje mezi císařskými a švédskými vojáky. Vysoká poloha dává přírodě a všemu, co je s ní spojeno, zvláštní ráz - chladné podnebí, chudé louky, jehličnaté lesy s nižšími silnějšími stromy a jeřabiny, které tu nahrazují stromy ovocné. Na některých místech se tvoří mokřiny i nebezpečné bažiny. V minulosti tu byla velká výroba kujného železa, kraj měl tedy strategický význam. Na území se nachází jedna zvláštnost - Palouk mrtvých. Podle pověsti totiž právě v době třicetileté války jeden ze švédských oddílů v březnu 1641 u Kovářské zabloudil a vesničan, kterého vojáci požádali, aby jim ukázal cestu, je dovedl na nedaleké rašeliniště. Všichni, i s koňmi, tu byli beznadějně pohřbeni. Zachránil se prý pouze jediný člověk - právě onen vesničan. Od té doby se tomuto místu říkalo Rašeliniště smrti - Toten-heide a také - Palouk mrtvých.

• Je možné, aby se utopil celý oddíl vojáků, vjíždějící na rašeliniště postupně? Je pověst pravdivá či vymyšlená?

V roce 1924, kdy se v těchto místech začala těžit rašelina, byly nalezeny pozůstatky vojáků, koní i nejrůznějších zbraní. Pověst tedy pravdivá byla. Na základě toho, v roce 1932, byl těsně vedle silnice, která vede z Kovářské kolem nádraží, západně od obce, postaven kamenný památník s měděnou deskou, na níž je zobrazena hlava vojáka s výrazem hrůzy, a hlava smrti. U toho jsou nápisy "Památce Švédů - Schwedengrab - 1641- Totenheide".
Rašeliniště a hlavně to, co v něm bylo skryto zrakům obyvatel a návštěvníků Krušných hor, nedalo spát našemu karlovarskému spolupracovníku - senzibilovi ing. Vlastimilu Baumgatlovi. Pomocí virgule si začal ověřovat, zda jsou na rašeliništi ještě nějaké stopy po utonulém vojsku.

• A co jste zjistil?

Bažiny jsou po těžbě rašeliny již odvodněné. Navíc na celém území byly provedeny drenáže, které odvádějí dost velké množství vody. Celý terén je již suchý, rozoraný hlubokými brázdami a nedávno zalesněný. Přesto jsem po delším hledání s virgulí a se zaměřením na kosti a železo místo, kde švédské vojsko utonulo, nakonec našel. Určil jsem 65 bodů, kde se ještě projevuje ingerence (ovlivnění) půdy jak kostmi, tak železem. Je možné, že se v zemi ještě nacházejí nějaké pozůstatky.

• Opravdu reagovala virgule na tyto "podzemní doklady" případu tak přesvědčivě?

O přesném nálezu místa zkázy Švédů nemůže být pochyb. Virgule reagovala s velkou intenzitou a neomylností. Mimochodem, tolik nálezů kostí na jednom malém prostoru není jinak běžné, respektive těžko by existoval jiný způsob zkázy, než právě utonutím. Prostor není nijak ohrazen ani vyznačen, zřejmě přesná znalost místa smrti Švédů již dnes chybí.

• Objevil jste něco výjimečného, co jste se svým nálezem "podnikl"? Myslíte si, že po více než tři sta padesáti letech by tato záležitost mohla ještě někoho zajímat?

Berme tento zvláštní a ověřený tragický případ hromadné smrti většího počtu osob jako událost, na kterou by se nemělo zapomínat, a proto by se místo mělo ctít. Na ploše, kde virgule určila místo zkázy, by se měl ještě co nejdříve provést výzkum a výkopy. Zatím je tu půda stále poměrně měkká, neprorostlá kořeny vysázených stromů. Za několik let by kořeny mohly průzkum velmi ztížit, ne-li znemožnit. O svém nálezu jsem informoval švédské velvyslanectví, které mi s údivem sdělilo, že mu není o Palouku mrtvých nic známo.

• Našemu spolupracovníkovi jsme poděkovali za informace a slíbili, že se prostřednictvím Spiritu obrátíme na kompetentní instituce, ale i čtenáře, s žádostí o pomoc při dalším pátrání.
  Jim tedy adresujeme následující otázky: Najde se způsob a prostředky, jak provést archeologický výzkum pozůstatků a úpravy terénu tak, aby vřesoviště mrtvých dostalo pietě odpovídající stav? Odhalí se po staletí skrytá tajemství Palouku mrtvých?

(bau)

Z časopisu Spirit č. 29/1994