|
V časopise ZAZ 1/2002 se vyjádřil Ing. S. Laurenc k mým bádáním nad ingerenčními stopami článkem "Poznámky ke knize Vlastimila Baumgärtla Fenomény ingerence a prestace". Jsem nucen reagovat, aby chybami kritiky nebyli čtenáři nesprávně ovlivňováni. Kritika je velmi užitečná vždy, pokud je zasvěcená a nezkresluje problémy. Bohužel, pisatel zřejmě nečetl knihu dost pozorně a přesto dělá jednoznačné závěry, navíc skreslené. Tak např. uvádí, že
"autor kdesi správně zachytil kruhovou stopu po něčem, co nebyl schopen určit a další nálezy jsou už pouze sugestivně rozvíjejícími závěry. Vzhledem k tomu, že autor nepoužívá metodu mentálního dotazu a tedy není schopen se vnitřně zaměřit na hledaný charakter nálezů ještě před vlastním měřením, lze předpokládat, že teorie karlovarských kruhů je postavená na sugesci a omylu. Z toho vyplývá, že i datování stop a z toho vyplývající závěry pro empirické vzorce jsou postaveny na chybném základě. ... Publikace může inspirovat ... ovšem s lepší metodikou."
Připouštím, že kritika může mít pravdu. V tom případě očekávám důkazy, kde jsem chyboval a čím je metodika špatná. Je samozřejmé, že při všem je sugesce a autosugesce vždy přítomná. Uvědomuji si to a vždy se snažím tyto vlivy vyloučit opakováním zkoušek apod. Z knihy plyne, že ty tisíce zkoušek na stejném problému, které musely být během řady let provedeny, aby mohly být vytvořeny desítky grafů (z nich je jen 20 v knize), je asi dostatečným počtem opakování, abych výsledkům věřil. Přesto nikde netvrdím, že mé výsledky jsou jasnou záležitostí, naopak velmi často používám slova "pravděpodobně" apod., a také upozorňuji, kolik je toho v otázce ingerence nejasného, věda o tom neví nic. Tím víc mne zaráží to bohorovné vyjadřování pražskoskeptickým (heřtovským) způsobem, jímž se něco jednoznačně, resolutně konstatuje, např. slovy
"jsou pouze sugestivně...", "není schopen", "jsou postaveny na mylném základě" aj. (tedy kritika neříká trochu skromněji "jsou asi...", domnívám se
..."). Překvapuje mne ta jistota závěrů. To, co jsem zkoumal přes deset let, předkládám se slovy "pravděpodobně" a stále pokládám jen za hypotézu, jiný i po nepečlivém přečtení spisu hned pozná, že se jedná o teorii, při tom o pouhou sugesci a omyl!
Hned v úvodu knihy vysvětluji, že ještě než jsem začal s výzkumem ingerenčních stop (ve tvaru kruhů, obdélníků, linií aj.), objevil jsem stovky kruhů, které jsem si neuměl vysvětlit. Navštívil jsem archeology, fyziky, psychotroniky aj., ale vysvětlení jsem nikde nedostal. Proč ta sugesce, která je mi vnucována, neobjevila již tehdy také např. ovály? (Ty se totiž nikde nevyskytují. Jen k několika nálezům vejčitého tvaru jsem dospěl až mnohem později, někde jsem objevil i obdélníky). A jak jsem již různě publikoval, těch kruhů jsem již objevil tisíce, a to v Čechách, ale i v Německu a v Polsku. I když nerada, pomáhá mi někdy pro urychlení průzkumu i manželka, a přesto, že se proutkařením nezabývá, kruhy nalézá také, já si to pak ověřuji. Logika říká, že to vše asi nebude jen pouhá sugesce a omyl.
Ale zaměřme se detailněji na nepřesnosti (nesprávnosti) kritiky. V knize uvádím velmi jednoduchý základní tzv. prestační vzorec, ze kterého jasně vyplývá, že ve vzorci figurují tři základní veličiny: doba prestace, doba ingerence a ingerenční výška materiálu. Není tedy pravda, jak kritik uvádí, že "lze shrnout do závěru, že stopa je závislá" kromě doby působení tělesa na podkladový materiál a kromě
"jiných neznámých vlivů" i na tlaku, kterým těleso působilo na podkladový materiál. Zcela přitom opomíjí jeden z těch tří základních faktorů - ingerenční výšku, což je redukovaná skutečná výška, jejíž účinky jsou nelineární. Faktoru, který má nejsložitější vliv při vytváření ingerenčního ovlivnění, vytvářel mi největší problémy při vyhodnocování výsledků a jehož výzkum mi vytvářel velké obtíže při jeho objasnění . Proč se kritika o tomto tak důležitém základním faktoru vůbec nezmiňuje? Zřejmě má lepší výsledky bez tohoto faktoru, založené na tlaku. Je-li tomu tak, proč své argumenty nedokladuje? V knize se o vlivu tlaku zmiňuji jen okrajově, pro úplnost jsem provedl jeden druh zkoušek při různě velkém měrném tlaku. Podle mých poznatků je totiž problematika závislosti vytváření ingerenčních stop na tlaku tak složitá, že jsem ji šířeji neprováděl a omezil jsem se jen na konstatování jejího pravděpodobného vlivu, i když mé nepublikované poznatky tlakem vytvářených stop jsou velmi zajímavé.
Všechny mnou objevené kruhy (tisíce) vyhovují možnosti, že to jsou stopy po bývalých obydlích - posuzováno s ohledem na umístění, rozmístění soukruží, na vyrovnanost a náklon terénu aj. V knize zdůrazňuji, že obydlími byly pravděpodobně dlouhodobě (řadu let) postavené chýše, tedy ne stany, ale kritika naopak mluví o stanech přes to, že to jsou lehce přemístitelná, obvykle krátkodobá obydlí. Po takových se sice také vytvoří ingerenční stopy, ty však nemají dlouhého trvání a podle mých poznatků brzo vymizí. Dalším zajímavým tvrzením kritika je prohlášení, že nejsem schopen se "vnitřně zaměřit na hledaný charakter nálezu" a z toho jednoznačně vyvozuje, že "teorie karlovarských kruhů je postavena na sugesci a omylu". .K tomu musím dodat, že samozřejmě způsoby mentálních dotazů znám, reakce pendlu či virgule mi také fungují, ale úmyslně se těmto způsobům vyhýbám, protože se jim nedá plně věřit, silně mohou být ovlivňovány sugescí, autosugescí. Např. při určování hloubky vodního podzemního toku silně spolupůsobí vlastní uvažování o možné hloubce. Podobně podvědomí může určovat místa možného výskytu karlovarských kruhů. Z toho důvodu si kruhy ověřuji různým způsobem, např. tak, že se snažím myslet na něco jiného, přitom virgule na místě výskytu musí stále reagovat. (Podobně mi reaguje i řadu hodin bez soustřeďování se, např. při hledání hub).
Při této příležitosti musím také upozornit na nesprávnosti v knize Burachovič S.: Záhady a mysteria Karlovarska, kde je uvedeno, že
"jsou i úvahy, že karlovarské kruhy mohou být morfologickou pamětí terénu na kruhové stany dávného římského
vojska". Upozorňuji, že toto není můj názor. Podle mých poznatků je to totiž vyloučené, jak jsem již v předchozím uvedl, protože po krátkodobém působení stanů římského vojska by se nemohly ingerenční stopy dochovat do dnešních dnů.
Ing. Vlastimil Baumgartl
|