|
Český klub skeptiků v Praze
"Sisyfos" pořádá přednášky pro své členy i pro veřejnost. 18.listopadu 1999 měl v budově Akademie věd ČR přednášku prof. RNDr. Jan Gruntorád, DrSc.:
"Poruchové zóny v zemské kůře a možnosti jejich detekce a percepce." (detekce = zjišťování, percepce = vnímání). Přednášku uvedl MUDr. Jiří Heřt, DrSc. s tím, že druhou polovinu času bude mít on a doc. RNDr. L. Pekárek koreferát na téma
"Kriticky k proutkařskému fenoménu." (koreferát = referát o stejné záležitosti). Čili, jak se dále potvrdí, již předem se připravovalo tažení proti
senzibilní činnosti bez ohledu, zda to s hlavní přednáškou bude souviset. Po tomto představení a úvodu řekl prof. Gruntorád hned na začátku přednášky:
"Jsem překvapen jaksi tím zúžením toho tématu na tu problematiku
proutkaření. Já jsem se s tím v životě nezabýval. Zkušenost s tím mám jaksi
pasivně z toho, co jsem zažil. Takže já bych se spíše trochu omezil na ty povrchové zóny v zemské kůře a na jejich projevy."
Hlavní referát
se skutečně senzibilitou, proutkařením apod. vůbec nezabýval. Jednalo se o typech zemských zlomů velikých i místních, o výronech radonu ve
zlomových zónách, výronech iontů a způsobech zjišťování aj. Přednášející se také zmínil o poruchách v geosféře prostřednictvím magnetosféry, o
elektrických silách mezi zemí a mraky a ionosférou, o některých vlivech na lidský organismus, např. při různých klimatických podmínkách vlivem různého množství kationtů aj. K našemu zklamání se pro nedostatek přiděleného času nemohl zmínit při tak krátké přednášce o dalších zajímavostech, které se v literatuře asi těžko najdou. Řekl např. zajímavý výsledek měření, že nad povrchovými zónami dochází ke zkreslení elektromagnetických polí, že se tam výrazně mění elektrické vlastnosti stacionárního
elektrického pole atmosféry, je tam výrazný výnos kationtů z ionosféry, možná že vynášené prvky mohou i ovlivňovat lidský organismus. To je velmi zajímavý poznatek, ale při tom se přednášející o práci s virgulí apod. vůbec nezmiňoval. Přesto tyto výzkumy mohou být pro bádání vlivu zón velmi užitečné - možná, že v tom vězí vysvětlení, proč nad geozónami dochází podle statistik někdy k většímu výskytu nemocí. Nad takovými zónami reaguje i virgule, takže určování tzv. patogenních zón virgulí má zřejmě spojitost a smysl. Ovšem, toho se již vůbec přednáška netýkala. I když byla dost krátká, byla přínosem a přeplněný sál to ocenil potleskem.
Koreferát dr. Heřta
Na hlavní přednášku ihned navázal tzv. koreferátem prof. Heřt
(koreferátem to sám nazval). Během následujícího koreferátu byly proneseny tak zarážející věty, že je úmyslně cituji doslovně v uvozovkách. Kdybych to popisoval svými slovy, určitě by se zdálo, že přeháním a zkresluji. Již od začátku působil koreferát velmi trapně, protože vůbec nesouvisel s hlavní přednáškou. Bylo rozebíráno, co je to proutkařský fenomén - že je to
"předpokládaná schopnost člověka zjišťovat a detekovat podzemní
struktury, např. podzemní vodní tepny do 1 metru, poklady (…) Naši skeptici, např. doc. Pekárek, a další, na to naprosto shodně řekli, že není důvod, proč předpokládat existenci, že nejsou pro to žádné důvody." Atd. Na důkaz řekl, že prý byly provedeny experimenty, a to
"v nekonečném množství, vždy exaktně přesně." Závěry jsou prý jednoduché a výsledky vždy odpovídají stupni nahodilosti. Prý 86 proutkařů hledalo stříbro bez úspěchu, jinde desítky jiných také tak. V Německu prý byl za milióny marek
proveden výzkum proutkařského fenoménu, vše bez úspěchu : "Neexistuje žádný důkaz pro existenci proutkařského fenoménu. V r. 1989 někdo nabídl 10
tisíc dolarů tomu, kdo v experimentu dokáže proutkem najít vodu. Nikdo nenašel !"
Po tak odvážném tvrzení to v sále zašumělo tlumeným smíchem, protože o dobrých výsledcích s hledáním vody se přece od nepaměti ví všeobecně. Dále bylo dokazováno, že hledání vody virgulí nemá smysl:
"Z 31 vrtů bez rady proutkaře, náhodnými vrty, bylo nalezeno 25 úspěšných vrtů. Je zřejmé, že všechny experimenty byly jednoznačné a nedokázaly, že by proutkařský fenomén existoval. Ovšem, proti tomu stojí názor sedmi dotázaných
geofyziků, kteří říkají, že je tomu naopak. Čili nepřikládají výzkumům žádný význam. To, ovšem, nepředpokládám já." (!!!)
Nyní se prof. Heřt obrátil k vedle sedícímu prof. Gruntorádovi, (který byl následujícími slovy velmi překvapen, stejně jako celým tzv. koreferátem):
"Takže, pane profesore, zřejmě ani vy, ani ostatní tyto experimenty neznají. To lze, samozřejmě, akceptovat a omluvit." Nelze se divit, když po tomto a po projevu doc. Pekárka řekl prof. Gruntorád při diskusi:
"Snad jsem mimo. Kdybych věděl, co se tu dnes bude jednat, tak bych sem nechodil."
To bylo velmi trefné zhodnocení.
(Poznámka: K těm vrtům bez rady proutkaře jsem v diskusi poznamenal, že by to byl drahý nesmysl vrtat jen tak nahodile bez proutkaře, který dokáže hledat i v hloubkách, kam aparatura výzkumníků nedosáhne. V každém případě mají vrtaři zkušenosti, kde vrtat, navíc obvykle umí i
proutkařit. I v nahodilých místech se nahromadí ve vrtu voda, jenže většinou
dotéká tak pomalu, že se s ní nedá např. zalévat.)
Dále prof. Heřt prohlásil, že když není racionální výklad proutkařského fenoménu, že sám bude analyzovat podmínky, na co by mohla virgule
reagovat - např. na odchylky gravitačního pole, magnetického pole, na
elektrostatiku, elektromagnetismus, radioemanaci, ionizaci. Pokud jde o zemní záření a geopatogenní zóny, ty prý nikdo nikdy neprokázal. (!)
(Pozn.: Co pan profesor neumí, prostě neexistuje. Ta i opakovaná různá zjištění tisíců senzibilů jsou zřejmě halucinacemi).
Uvedl, že "se podíváme na ty možnosti lokálního rozptylu těch hlavních faktorů." Provedl to na základě analýzy fyziků "s přihlédnutím k názorům doktora Pekárka." A, mj., suverénně dodává "sama chůze a jiné změny na povrchu vyvolávají řádově větší změny než ty podzemní zóny. Stacionární magnetické pole se těžko může uplatnit, protože voda není magnetická a neindukuje magnetické pole. A navíc - člověk nemá schopnosti. Při vyšet-ření magnetické rezonance na člověka působí pole velikosti 2 až 3 Tesla, což je mnohonásobně, řádově větší hodnota a přesto ji člověk nevnímá. Stacionární pole - těžko. Země ho nemá. Voda nemá žádnou turbulenci, ta se pohybuje pomalu a žádné elektrické proudy nevydá. A pokud jde o ta zemská pole z té magnetosféry, sluneční, magnetické bouře, apod., nad zem proniká záření, které má spíše dlouhou vlnovou délku a nemůže lokalizovat malé předměty (…), může zasahovat pouze do hloubky 40 cm, takže předpokládat nějaké odrazy, reflexy se těžko dá. Pokud jde o infrazvuk, to je v podstatě mikroseismicita, ta má frekvenci pod 20 Hz, a tu člověk nevnímá. A pokud jde o radioaktivitu, tu samozřejmě musíme připustit, že se
objevuje ve vzduchu. Člověk nevnímá ani vysokou smrtelnou dávku ozáření. Čili chybí tu ta možnost percepce, okolo které se stále točíme."
(Pozn. : Skutečně člověk nic nevnímá? Nezachycují-li něco naše hlavní smysly, neznamená to, že nemohou vnímat jednotlivé tělesné orgány, buňky apod. ?)
Jiné možnosti zřejmě již nesmí existovat, takže : "Čili žádný z těchto faktorů, alespoň podle názorů fyziků, nepřipadá v úvahu, že by mohly být příčinou toho, že by proutkař vnímal nějaký předmět nebo vodu v rozměrech decimetrů, metrů."
A v následujícím se dozvíme další jednoznačné, suverénní závěry: "Bio-logická schopnost percepce není. (…) Všichni senzibilové, kteří se
angažovali v psychotronice, byli časem odhaleni jako podvodníci, neboť se hrubě mýlili."
Pozn. : Všimněme si té jednoznačnosti znalostí, zdůrazněné slovy "všichni", "byli odhaleni jako podvodníci", "se hrubě mýlili". Kde vzal pan profesor podklady k takovým zásadním tvrzením? Všeobecně se ví, že proutkařský fenomén, podle různých dokladů, využívala asi všechna lidská společenství. Povedeně pak znějí slova pana profesora, že i kdyby byli senzibilové, pak bychom museli uvažovat, jak se ta senzibilita v evoluci vytvoří. Nelze si prý představit, že je to mutace vzniklá v moderní době, ta by prý musela být dávno před milióny let,
"čili, proutkařský fenomén by musel existovat již dávno, a já si nedovedu představit, k čemu by byl tento proutkařský fenomén - schopnost zjištění proudu vody, např.
neandertálci. Evoluční logika zde chybí."
Skeptikům není zřejmě nic známo o tom, že prakticky asi všichni živočichové, také rostliny, reagují na geozóny. V diskusi jsem připomenul jen např. prokázaný vliv zón na hnízdění ptáků, na růst hub, rostlin - viz mohutné nebo naopak nemocné stromy apod. Při znalosti takových poznatků by nebylo třeba se zdržovat "evoluční logikou".
Zatím co se stále jen uvažuje o různých možnostech, jak a čím se vir-gule pohybuje, pan profesor to zná. Tak suverénně tvrdí, že je ovlivňována reflexy, je v
"nestabilním stavu, kdy proutkař vědomě či nevědomě ví, že dojde k ohybu proutku. Výklad je naprosto jasný, logický, není třeba spekulovat. Čili, já jsem se snažil vyvrátit možnost existence proutkařů. Nehledě k tomu, že experimenty k tomu jsou, podle mne, naprosto jasně přesvědčivé, nemusíme pátrat po nějakých logických argumentech!"
(To má být příklad přísně vědecké logiky?)
Prof. Heřt se vícekrát pozastavoval nad tím, že technici, geofyzici, i vysokoškolští profesoři tvrdí, že proutkařský fenomén existuje. A tak si zoufá:
"Co s tím, prosím, uděláme ? A jak se na tu věc budeme dívat ? Toto tvrzení geofyziků jsem bral jako příklad, který může vést k matení
veřejnosti. (...) Lze připustit, že tento fenomén existovat může. Ale
dovoluji si poznamenat, že může existovat s takovou pravděpodobností, jako obluda Lochness, klekánice nebo trpaslíci."
Během svého koreferátu se prof. Heřt zmínil o známém Jiřím Agricolovi, badateli v oblasti mineralogie, hornictví apod., který žil v 16. stol., autoru dvanácti odborných, stále čtených knih, a prohlásil o něm, že si také prý dělal z proutkařského fenoménu legraci. V diskusi se pak k této poznámce vrátil prof. Gruntorád, pro kterého jsou Agricolovy spisy stále cennými a známými podklady: "Já se, pane profesore, omlouvám, ale toho Agricolu jste snad nepřečetl. On ve své důkladnosti naopak naznačuje, jak se řeže proutek, jak se dělá. Nedělá si z virgule legraci, jenom říká, že ji nepotřebuje." Na to ihned prof. Heřt cosi německy přečetl a suverénně pana profesora Gruntoráda poučil :
"Pane profesore, je třeba literaturu znát dokonale!"
Nutně jsme si položili otázku : Kdo asi zná tuto literaturu lépe - příslušný odborník nebo lékař ?
Druhý koreferát
Na prof. Heřta navázal doc. Pekárek. Také ten se vracel k tvrzení, že při různých měřeních a pokusech "ani jeden z nich nepřekročil náhodu." Při tom si prý proutkaři sami vybírají jev, který se měl zkoumat, sami si předtím odzkoušeli, že na ten jev reagují. Pravděpodobnost při slepých pokusech prý byla malá - 10, 20, 50 %.
A nyní došlo k velmi trapné blamáži. Pan docent šířeji vykládal o
experimentu s jedním senzibilem, který měl předvést hledání zahrabaných
kovových tyčí v písku. Prý tvrdil, že mu virgule bezpečně reaguje, sám si prý vybral 6 míst, kde nebude rušen patogenními zónami. Když byly tři
tyče zahrabány, senzibil prý mnohokrát přecházel a byl přesvědčen, že se "strefil". Dopadl prý zcela špatně a potom se vymlouval, že to nebylo ideální místo atp.
Při tom poměrně obšírném popisu pan docent ještě nevěděl, že dotyčný senzibil je v sále a při diskusi se rozhořčeně přihlásí :
"To je nehorázné zkreslení, co jste tady podal ! Jako geolog a
hydrogeolog jsem byl zděšen místem, které oni vybrali ! Nebyli jsme předem
konzultováni, kde se bude experiment dělat. Dovedete si představit : na pláži Máchova jezera ! S hladinou podzemní vody pár decimetrů pod povrchem ! (…) To měřící pole byla navíc pláž, lidé si sedali do toho pole, museli jsme je vyhánět (…) My jsme námitky vznesli před zahájením toho pokusu a na závěr jsme se dohodli, že najdeme lokalitu my. S tímto jsme se roze-šli. Neudělali jsme zápis a za čas nám bylo oznámeno, že to bylo vydáno za perfektní vědecký pokus. My jsme nevěděli, kam na zkoušku jdeme, byli jsme tam poprvé, prostě je to nehorázná lež ! (…) Neměl jsem v životě
takovou zlost, že mezi kolegy se udělá takový podraz!"
To bylo skutečně nečekané vystoupení, blamáž. Ještě prozradil, že výsledky vydané doc. Pekárkem a jeho skupinou byly zkreslené. Tak jaká asi byla skutečnost? Je zřejmé, že byl pokus v podstatě vyspekulovaný - z Prahy se jelo provádět pokus na podmáčený písek u obsazeného Máchova
jezera, kde přihlížející patřičně znervózní senzibila atd. Vše tedy byly zřejmé neregulérní podmínky. Jako by nějaké pískoviště v klidném místě u Prahy bylo velkou raritou. Navíc je známo, že takové zkoušky na pokusných polích nikdy dobře nevycházejí. Lze je dělat, ale pouze za speciálních podmínek, aby se nemohly vytvářet tzv. ingerenční stopy. Ony zkoušky v Německu, o kterých často mluví prof. Heřt, podobně jiné v Austrálii,
Rakousku a jinde byly vždy neregulérní, právě z důvodu existence ingerenčních stop, o kterých zřejmě organizátoři i účastníci těchto experimentů nic nevěděli (tuto problematiku vysvětluji ve spise "Fenomény ingerence a prestace.) (*)
Při koreferátu doc. Pekárek tvrdil, že i jiné pokusy dopadly naprosto jen jako náhoda.
"Podle mne je to tady fenomén psychologický, je to otázka víry (...), zatím se nic nedokázalo." Někdy se prý může náhoda překročit, když se proutkař podle něčeho orientuje. Podobně, jako prof. Heřt, se také obrátil k prof. Gruntorádovi :
"Žádný z těch vlivů, které jste tady, pane profesore, zmiňoval, nemůže sloužit k tomu, že by vysvětlil proutkařskou praxi." Oslovený byl opět ohromen, protože v jeho přednášce se o ničem takovém nejednalo.
Diskuse
Při následující diskusi se přihlásila řada posluchačů. Všichni - a by-li to zřejmě odborní pracovníci, argumentovali proti prof. Heřtovi a doc. Pekárkovi. Uváděli různé prokazatelné úspěchy, kdy se vědecká geofyzikál-ní měření účelně doplňovala senzibilním průzkumem, s dobrými výsledky. Jeden diskutující např. dával příklad, kdy jejich podnik měl výborné vý-sledky v cizině při vyhledávání ložisek cínu, právě, když začali využívat virguli, což se vždy ověřovalo vrty. Jiný diskutující označil tvrzení obou koreferentů za vyslovené demagogie, překrucování.
Opět jiný diskutující prohlásil k doc. Pekárkovi : "Podle vašich slov to znamená, že tomu, pane docente, nerozumíte. Musím protestovat. A to, co je od vás slyšet, je jen uhýbání."
Diskuse byla brzo prof. Heřtem přerušena a ukončena pod záminkou potřeby vyklizení sálu.
Co vlastně akce přinesla a ukázala ?
Celkově byla akce velmi zajímavá z více hledisek. Pro nás, kteří jsme přijeli kvůli hlavní přednášce, byla trochu zklamáním, protože bylo pro ní přiděleno velmi málo času, přednášející litoval, že nemůže uvést
zamýšlený rozsah. Ale i tak jsme se dozvěděli cenné informace a nové
poznatky. Mne osobně zaujalo zajímavé zjištění, že ionty mají směr proudění v podstatě radiální vůči zemi. Bylo vysvětleno, čím tento efekt vzniká. Domnívám se, že to má význam i pro vysvětlení jednoho z dosud neznámých vlastností projevů geozón, zjistitelných virgulí.
Zajímavá a poučná byla i diskuse, která se točila prakticky jen kolem tzv. koreferátů a proti tvrzením v nich. Škoda, že organizátoři nenechali diskusi pokračovat.
Způsoby jednání "skeptiků"
Akce byla užitečná i v jiném směru. Předvedla způsoby jednání pražských skeptiků: ke kvalitní přednášce se připojují zcela zcestné tzv. koreferáty, vůbec nesouvisející s hlavním tématem, využívající příležitosti k prosazování osobních averzí. O tom, jak "hodnotné" koreferáty by-ly, svědčí uvedené citace a celá diskuse. Akce takto nedopadla jen náhodou, nějakou shodou nešťastných okolností. Prakticky stejné koreferáty i se stejnými koreferenty, také nesouvisející s hlavní přednáškou, byly
totiž předneseny i před rokem, kdy jsem přijel do Prahy kvůli vyslechnutí přednášky o energii, vlnění a poli ve fyzice. I tehdy hned v úvodu odmítl přednášející požadavek prof. Heřta mluvit o bioenergii apod., a přesto, že se o tom, ani o virguli, proutkaření apod. vůbec nemluvilo, byly také po nuceně krátké přednášce vysloveny poměrně dlouhé nesouvisející
"koreferáty", s tématikou popírání proutkaření, které bylo odsuzováno stejnými slovy jako nyní.
Velmi trapně na posluchače i na hlavního přednášejícího působilo popírání něčeho, o čem se vůbec nemluvilo, a to s náramnou zaujatostí. Zřejmě proto, "aby mohli šířit svá demagogická tvrzení", jak bylo řečeno při diskusi. Vystoupení dělalo dojem, jako když dva zatvrzelí Koniášové
bojují proti všem. O senzibilní činnosti ví zřejmě jen z doslechu, sami ji zřejmě neumí provádět. Přít se za každou cenu i překrucováním a neférovostí není zřejmě jen doménou trucovitých dětí. Prohlašují se za vědce a takto se nezdráhají jednat i na vědecké půdě Akademie věd, na níž se
konala. Ti dva patří mezi hlavní představitele Klubu skeptiků Sisyfos - to dává představu, jaká je asi členská základna, ale jistě neoprávněně to vytváří nepříznivou představu o vědcích všeobecně.
Sveřepá a dost neobjektivní "vědecká" činnost skeptiků s bohorovným postojem je patrná i z dalších akcí klubu - připomeňme si např. jejich udílení "Bludných balvanů" nebo vydání souboru přednášek "Věda kontra iracionalita" (**) (s několika s tak stejně odsuzujícími příspěvky, že čtenář ztratí důvěru i k těm ostatním). Nelze se divit, že takové jednání znechucuje i vlastní členy, což je patrné z výzvy výboru skeptiků ke svým ovečkám na zaplacení ročních členských příspěvků, protože polovina členů je ještě za celý rok nezaplatila…
Jsem přesvědčen, že skutečná vědecká činnost nemá s takovým jednáním nic společného. I činnost skeptiků, poctivě vystupujících a bojujících proti různému šarlatánství a ziskuchtivému chytračení pod rouškou
senzibility apod., by mohla jít účelně, ruku v ruce s kluby psychotroniků.
Bohužel …
*) Publikace Ing. V. Baumgartla "Fenomén ingerence a prestace" se připravuje k vydání ve vyd. Včelka. Máte-li o ní zájem, pište na její
adresu.
**) Kol. aut.: Věda kontra iracionalita.
***) Kopii článku pro ZAZ poskytl autor předsedovi AV ČR prof. Dr.
Zahradníkovi, DrSc.
Obr.: Logo Občanského sdružení Sisyfos - novodobý Sisyfos (Bartákův člověk bez tváře) valí do vrchu mozek - otázka je, čí. (Zřejmě svůj vlastní).
Ing. Vlastimil Baumgartl
|