|
Osobnost Sáma je známa, ale jeho hrad Wogastisburg, tak významný pro Čechy, je stále zahalen tajemstvím, protože se dosud nedopátralo s dostatečnou jistotou jeho umístění. Příspěvek uvádí nové aspekty získané při průzkumech v Čechách i v Německu senzibilně-archeologickými metodami s pomocí virgule. Aspekty, které mohou ovlivnit úvahy o tom, kde Wogastisburg byl. Článek také upozornuje na velmi závažná svědectví o názvech Úhoště a Úhošťan již od r. 1222 - na téměř sto let staré výpisy různých podob těchto názvů. Narazil jsem na ně při hledání podkladů o Úhošti. Asi se na ně zapomnělo nebo se o nich vůbec neví, protože se v různých úvahách odborníků neobjevují. Podle nich upozorňuje článek i na dost markantní náznaky souvislosti názvů Wogastisburg - Úhošť, kterou se dosud nepodařilo odborníkům jednoznačně prokázat.
Připomeňme si nejstarší události týkající se zejména Čech a Moravy v roce 631 n.l., spojené s hradištěm (hradem?) Wogastisburg a s bojem Slovanů, které vedl vládce Sámo, jehož osoba a dále popisované události jsou doloženy tzv. Fredegarovou kronikou. Jedná se o události, které jsou pro naše země velmi významné a přesto ještě málo doceněné, snad také proto, že stále není známo, kde vlastně byl Wogastisburg, u kterého Sámo porazil Franky v tak životně důležitém boji. Provádím řadu let průzkumy hradišť pomocí virgule speciálními senzibilně-archeologickými metodami, mj. také se zaměřením ověřit, kde Wogastisburg pravděpodobně mohl být. O jednotlivých průzkumech jsem sepsal řadu nálezových zpráv a nyní jsem sestavil celkové shrnutí poznatků v samostatném spise, z něhož zde pro informaci uvádím jen stručný výtah se zajímavými výsledky a závěry, které dosud bez využití virgule nemohly být známé.
Většina mých dále popisovaných poznatků je založena na nálezech tzv. ingerenčních stop, kterými jsou i tzv. "karlovarské kruhy" (k-kruhy). Tato tematika je široce popsána a vysvětlena v mém spise Fenomény ingerence a prestace /1/. (Kniha není v prodeji, zbývající výtisky mohu zaslat na dobírku za 77 Kč + poštovné.) Zde jen krátce poznamenávám, že zmíněné
"ingerenční stopy" na terénu, které jsou vždy hlavním cílem mých průzkumů, jsou naprosto neviditelné, je to jakési ovlivnění zeminy materiálem ležícím v dřívější době na zemině, např. dřevem, dřevěným ohražením, stěnami dávných obydlí, chýší apod. Ten materiál tam již dávno není, ale ovlivnění zeminy, které virgule dokáže zjistit, přetrvává. Stopy ve tvaru kruhů s průměrem obvykle 1,5 až 2 m i více, tzv. "karlovarské kruhy" jsou podle mých poznatků vytvořeny pravděpodobně chýšemi v době slovanských počátků na našem území. Veškeré mé další úvahy vycházejí z tohoto závěru.
O Sámovi a událostech v jeho době se píše v četné literatuře, např. v knihách /2/, /3/, kde se dočteme, kdo to byl Sámo, jak pomohl Slovanům (Vinidům), jak došlo k boji u Wogastisburgu s Franky, kde Sámo slavně zvítězil a jak značný dopad to mělo na vývoj událostí v celé střední Evropě, zejména na úspěšný vývoj našich slovanských předků. Ještě si připomeňme, že panoval 35 let do r. asi 658 a po jeho smrti již nejsou dlouho přes sto let žádné doložené zprávy o jeho následovnících a o událostech v jeho bývalé říši.
Bitva u Wogastisburgu v roce 631(632?) je událostí dokumentovanou, ale časově velmi vzdálenou, tím snáze se na význam zapomíná. Málo se veřejnosti zdůrazňuje, že se tehdy skutečně rozhodovalo o dalším bytí či nebytí slovanského lidu v našich zemích, protože cílem útoku Franků bylo vyplenění a pokoření země, zničení Sámovy říše, vyvraždění nebezpečných slovanských sil. Kdo by přežil, stal by se utlačovaným nebo by byl odvlečen do otroctví. Vtírá se otázka: Nebýt Sámova vítězství - byli bychom tu dnes?
Osobnost Sáma stále patřičně neuctíváme. Neoslavujeme ho, naopak se oslavují osobnosti, o jejichž činech existují často jen báje. Ani české pověsti se o něm ani o jeho úspěších nezmiňují přesto, že to byla prokázaná a tak významná osoba. Při vytváření pověstí, bájí, legend totiž vždy působila církev, také při ovlivňování vědomostí a názorů lidu, ve snaze potírat vše, co bylo spojeno s pohanstvím. Tak byly vytvářeny legendy oslavující osoby vyhovující církvi a do těch se Sámo s jeho činy nehodil. Je možné, že v pověstech jeho osoba nebo potomci vystupují pod jiným jménem. Palacký se např. domnívá že "Krok byl jeden z potomkův Sámových, snad vlastní jeho syn nebo vnuk ...".
Sámo vytvořil stále sílící říši, jejíž význam a síla byly trnem v oku sousedních Franků. A tak pod určitou záminkou vytáhl v r. 631 s vojskem franský král Dagobert proti Sámově říši třemi proudy k různým stranám říše, aby se obranné síly rozdrobily, také kvůli větším možnostem drancování, loupení apod. Langobardi a Alamani táhli k jižnímu a jihozápadnímu okraji Sámovy říše, nejsilnější proud Austrasijců od západu k severní části říše. Dva proudy útočníků na jihu přepadené kraje pustošily a pak se s kořistí a mnoha zajatci vrátily. Kudy táhl severní proud útočníků není přesně známo. V kronice je totiž jen uvedeno "... jak Alamani, tak Langobardi si odvedli velmi značný počet slovanských zajatců. Avšak Austrasijci oblehnou pevnost Wogastisburg, kde zůstal největší oddíl statečných Vinidů a po tři dny s nimi bojují; je tu mečem pobit velký počet lidí z Dagobertova vojska a potom, davše se na útěk, zanechají tam všechny stany i věci, které s sebou měli a navrátí se do svých sídel." (text podle /2/).
Výsledek boje u Wogastisburgu byl překvapující - měl výrazně příznivý vliv na další rozvoj Slovanů a neblahé důsledky pro Franky. Byla to velmi významná událost, která podpořila a upevnila postavení Slovanů na dlouhou dobu.
KDE MOHL BÝT WOGASTISBURG UMÍSTĚN ?
Trasa tažení Austrasijců byla volena patrně od západu směrem k dnešnímu Chebu po někdejší obchodní cestě vedoucí podél Mohanu na východ k Ohři a dále podél ní. Útočníci se potřebovali dostat co nejdříve na cizí území, aby si mohli zajistit zásobování drancováním. K Wogastisburgu, kde byl sveden již zmíněný rozhodující boj, patrně došli po této trase. Ale do které krajiny došli?
Wogastisburg musel být všeobecně známým, význačným místem, tedy žádnou zapadlou lokalitou, když o umístění v kronice nebylo třeba se zmiňovat. Zřejmě nějaké větší hradiště (hrad?) u obchodní cesty, obchodní, výrobní, vojenské, hraniční místo apod. O umístění již přemýšlelo mnoho osob, ale k jednoznačnému závěru se dosud nedošlo. Vyřešení by v mnohém pomohlo historikům, archeologům, mohlo by se přesněji určit rozložení Sámovy říše, datovat i nálezy okolních hradišť, příslušných artefaktů apod. Již mnoho badatelů posuzovalo možnosti z různých hledisek, a tak se dospělo k velmi rozdílným závěrům, např. že Wogastisburg byl na jihu Čech, na Slovensku, v Rakousku, v Polsku, v Německu, August Sedláček již v předminulém století uvedl podle etymologie aj., že Wogastisburg mohl být na dnešní hoře Úhošť u Kadaně, v knize Sámova říše /2/ se uvažuje spíše s horou Rubín u Podbořan. Tak velké rozdíly jsou v názorech.
První lokalitou na předpokládané trase, kde podle uvedeného mohl být Wogastisburg, je hora Staffelberg v Německu, na hranici někdejšího slovanského osídlení (asi 80 km od Chebu). Dalšími odborně uznávanými lokalitami na trase tažení jsou hora Úhošť u Kadaně a ještě dále vrch Rubín u Podbořan.
Vrch Rubín je odborně prozkoumán a popsán v knize Sámova říše /2/ se závěrem, že by to mohl být Wogastisburg. Byly tam nalezeny četné slovanské artefakty, několik pásů opevnění apod. Může to být významné místo Sámovy říše, asi blízké jejímu středu, když tímto směrem byl veden hlavní útok Franků. Tím méně to však může být někdejší Wogastisburg, tedy místo, kde se Sámo připravil k hlavnímu střetu s Franky, protože není taktické nechat dojít útočníka tak daleko do říše. V takovém dost plochém a širokém terénu okolo Rubínu by mohl nepřítel dlouho plenit, vypalovat, než by začal obléhat opevněný vrch. Široký terén nebyl příznivý pro obránu říše. I když husté osídlení bylo dobrým zázemím, slabší Slované chráněni opevněním by se asi nepouštěli do útoků a pronásledování Franků v rovinách, do boje na volném poli, protože byli slabší vyzbrojením a s velkou pravděpodobností i početně. Myslím tedy, že Rubín nemohl být Wogastisburgem a z toho důvodu se můj zájem a mé dále popisované průzkumy zaměřily jen na horní Poohří, zejména na lokality v okolí Kadaně a částečně i na horu Staffelberg v Německu.
PRŮZKUMY NA HOŘE STAFFELBERG
V roce 1911 vyslovil historik Fr. Frank názor, že Wogastisburg mohl být v nynějším Německu na hoře Staffelberg, protože na ní bývalo hradiště a také místo názvem velmi podobné - Wugastesrode. Přitom touto oblastí probíhala srbská hranice. Až do těchto míst vzdálených cca 80 km západně od Chebu totiž v době Sámově zasahovalo slovanské osídlení a možná i Sámova říše. Názor o souvislosti se jménem Wugastesrode byl časem odmítnut, ale faktem zůstává, že se na hradiště mohl Sámo s bojovníky dostat. Tyto záležitosti dobře popisuje kniha /3/.
Staffelberg je vysoká hora, jejíž vrchol dosahuje 539 m n.m., vypíná se poblíž německého města Staffelstein, je to skalnaté zakončení členité pahorkatiny, táhnoucí se až k hranicím Čech. Tuto kdysi asi špatně schůdnou pahorkatinu obchází severně řeka Mohan v širokém údolí, kterým patrně i v Sámově době vedla cesta, navazující na další podél Ohře. Horu obepínají vysoké a dosti strmé stráně k poměrně veliké "dolní plošině", v jejím středu se zvedají další strmé stráně zakončené druhou, ještě vyšší "horní plošinou". Na hradištní naučné tabuli je uvedeno, že Staffelberg byl osídlen od r. 450 př.n.l. a že na dolní plošině bývalo keltské oppidum Menosgada. Po odchodu Keltů byl Staffelberg 250 let neosídlen a okolo r. 400 n.l. tam vytvořili hradiště Germáni. O dávných stavbách, obydlích apod. uvedeno nic není, také nic o Slovanech (o Srbech). Bohužel, v literatuře jsem o obydlích a o Slovanech na tétro lokalitě nenašel nic bližšího a možná, že není ani nic známo.
Při mé návštěvě hradiště jsem měl k senzibilně-archeologickému průzkumu jen málo času, proto jsem provedl na různých místech namátkově pouze orientační prospekce. Výsledek byl překvapující. Na obou plošinách jsem snadno objevil řadu soukruží s karlovarskými kruhy, zcela shodných se soukružími v ČR. O celém průzkumu jsem sepsal 23stránkovou nálezovou zprávu doplněnou 13ti obrázky. (Kopie zprávy bude uložena mj. v archivu plzeňského klubu KPU; pro úplnost dodávám, že zpráva obsahuje ještě popis dalšího mého průzkumu v jiné oblasti Německa - u řeky Sály, při kterém jsem na plošině malé skály objevil husté seskupení dalších karlovarských kruhů.).
Za předpokladu, že k-kruhy jsou ingerenčními stopami po dávných obydlích, byl tedy podle jejich nálezů patrně Staffelberg osídlen stejným způsobem jako slovanská hradiště v Čechách, tedy pravděpodobně i Slovany. Je však možné, že i Germáni stavěli své chýše v téže době stejným způsobem. K tomu se nemohu vyjádřit, lokality prokazatelně osídlené pouze Germány jsem ještě neměl příležitost zkoumat a němečtí archeologové mi při rozhovoru sdělili, že o kruhových chýších Germánů jim není nic známo.
Nález karlovarských kruhů přispívá možnosti, že Staffelberg mohl být strážním hraničním hradištěm Sámovy říše, ba i Wogastisburgem. Ale přes terénní výhody, které Staffelberg má, lze pochybovat, že tam Wogastisburg byl, a to z řady důvodů, které uvádím v samostatném spise, např. že výšinné hradiště mohlo mít podmínky pro dobrou obranu hradiště i pro střežení hranice a pro menší hraniční boje, nemohlo však zabránit silnému útočnému tažení do Sámovy říše. Proto lze předpokládat, že pro obranu říše volil Sámo účelněji daleko výhodnější krajinu u Kadaně.
Je ale možné, že na Staffelbergu při útoku Franků Sámo přítomen byl a Frankové obléhali hradiště kvůli jeho osobě. Tím by bylo vysvětlitelné, proč se útočníci zdržovali obtížným třídenním dobýváním pro ně jinak méněvýznamného pohraničního hradiště. Podle kroniky třetí den boje došlo ke zvratu boje a k útěku Franků přes to, že Vinidů byl jen větší oddíl. To mohl způsobit asi jen útok Sámových posil. Avšak je málo pravděpodobné, že by obránci během dvou dnů mohli získat v pohraniční oblasti posily, a proto i podle této úvahy je třeba Wogastisburg hledat jinde.
PRŮZKUMY NA LOKALITÁCH U KADANĚ
Soutěsky a úzká údolí, kterými vojenský útočník musí projít, jsou vždy výhodné k obraně. Takové úzké údolí, patrně nejvýhodnější nejen v celém Poohří, ale na celé předpokládané trase Austrasijců se nalézá při Ohři v prostoru mezi Perštejnem a Kadani. Je poměrně úzké, lemované strmými stráněmi, cesta nemá široko jiné možnosti než vést jednoznačně tímto prostorem. Z obou stran jsou tam totiž řeka a silnice sevřeny daleko zalesněným a dříve asi těžko průchodným horským terénem s vysokými a strmými stráněmi Doupovských a Krušných hor. Právě v tomto nejužším místě se vypíná nad údolím vedle města Perštejn hora Hradiště s náhorní rovinou, kde bylo pravděpodobně významné hradiště. O několik kilometrů dál po proudu leží Kadaň a nedaleko ní hora Úhošť vévodící celé krajině. Tato místa byla v době Sámově výhodná pro obranný boj proti očekávanému útoku Franků, také i pro protiútoky ze skrytých záloh. Bylo tam dost silné slovanské osídlení, tedy dobré zázemí pro domácí bojovníky.
V údolí před Kadaní mohlo být tedy připraveno pro útočící Franky překvapující uvítání, načež mohly proti nim následovat další překvapující údery posilami z okolního osídlení a z hradišť. Ty mohly způsobit po třídenním obléhání opevněného Wogastisburgu onen tak spěšný útěk Franků, že údajně na místě zanechali všechnu výzbroj, stany aj. Muselo to nastat náhlým obratem situace, např. posilami pro obránce Wogastisburgu, které překvapujícím útokem z nečekané strany pobili a rozehnali Franky. Výsledkem bylo úplné a dlouhodobé přemožení Franků i když obránci Wogastisburgu byli v menšině. Fredegarova kronika totiž uvádí, že na Wogastisburgu zůstal "největší oddíl" (jinde přeloženo "velmi četný voj") Vinidů - Slovanů, tedy jen část Sámových bojovníků. Lze z toho vyrozumět, že další oddíly byly odvedeny ještě jinam, zřejmě na různá sousední hradiště příp. i do jiných krajů. Taková velká shromaždiště mohla být na několika hradištích okolo Kadaně, zejména na Úhošti a již zmíněném hradišti u Perštejna. Tyto dvě lokality jsou z hlediska zmíněného boje u Kadaně nejzajímavější, proto je stručně popíši.
Pravděpodobné hradiště Půle nad Perštejnem
Východně vedle obce Perštejn, v Poohří poblíž Kadaně se zvedá hora Hradiště s příkrými stráněmi vystupujícími až k neuvěřitelně rovné, téměř vodorovné plošině s rozlohou cca 23 ha, uložené přes 200 m nad řekou (513 m n.m.). Podobná se v okolním hornatém terénu nevyskytuje. Tato hora s tak neobvyklou plošinou obklopenou dokola strmými stráněmi je všeobecně lidově nazývaná nehezky, ale přiléhavě "Placák", někdy také "Půle", protože má jakoby v půli vodorovně odříznutý vrchol. Z návrší je dobře vidět do údolí na všechny strany. Je to dobrá, přírodně chráněná veliká plocha pro osídlení, pravděpodobně zde bylo hradiště s akropolí, které mohlo mít strážní funkci nad údolím, protože různé stezky z dalekého okolí vedly pod hradištěm. Bohužel, o něm není nic známo místním obyvatelům ani odborníkům. Archeologové se domnívají, že to hradiště není, ale existence kamenných valů a starý německý název hory, také její český Hradiště mluví o opaku. Provedl jsem s pomocí virgule průzkum celé náhorní plochy a částečně i strání s jejich okolím a objevil jsem velké množství soukruží s typickými k-kruhy jak na náhorní ploše, tak na terasách na stráni i na vhodných plochách pod stráněmi. Na náhorní plošině jsem objevil navíc obdélníkové ingerenční stopy pravděpodobně po akropoli. Lokalita má ještě jiné zajímavosti, ale to zde není třeba rozvádět, jsou popsány v nálezové zprávě.
Pravděpodobné hradiště na Úhošti
Horu Úhošť s okolím jsem zkoumal od roku 1996, v souvislosti s tím pomocí virgule také desítky dalších lokalit mezi Karlovými Vary, Ostrovem a Kadaní, a téměř na všech jsem na charakteristických plochách objevil k-kruhy, zcela shodné s kruhy na prokázaných slovanských hradištích jinde v Čechách (např. na Starém Lokti, Staré Plzni, pražské Šárce, v Libušíně). Tímto bylo ověřeno, že lokality u Ohře mají shodné charakteristiky z hlediska senzibilně-archeologické prospekce, že pravděpodobně pocházejí ze stejné doby a že velká i malá osídlení kolem Ohře, konkrétně mezi Karlovými Vary a Kadaní měla mezi sebou vazby. Malé osady, tvořené často jen několika rodinami byly často na dohled. Celkově osídlení v této oblasti nebylo tedy řídké, jak se dosud jen usuzuje a mohlo být nápomocné Sámovi při obraně.
Největším shromaždištěm Sámových bojovníků, očekávajících vpád Franků, mohla být poměrně velká, samostatná hora Úhošť, která se výškou 591 m vypíná u Kadaně v místech poblíž konce údolí, kde začíná dost plochá krajina. Hora vévodí celému okolí polohou i svým převýšením o cca 200 m. Na vrchu je několik velkých plošin chráněných kolem celé hory vysokými strmými stráněmi. Rozloha náhorních ploch je cca 80 ha, je daleko větší než mají jiná velká hradiště. Ohražení celé plochy hliněnými nebo kamennými valy patrně nebylo - taková plocha má veliký obvod a i jen jednoduché dřevěné ohrazení by bylo dost náročné. Ohrazena byla patrně jen část plochy. Pomocí virgule by bylo možné se pokusit najít ingerenční stopy po ohražení. Ale při průzkumu jsem je neobjevil a soustavně jsem je nehledal.
Z nejvyšších ploch je daleká viditelnost do údolí Ohře, do středního Poohří, na Hradiště u Černovic, na fortifikaci Hradec u Kadaně aj. Také na hradiště nad Perštejnem, a to přesto, že je vzdálené cca 8 km a částečně kryté jinými vrcholy. To jsou pozoruhodné okolnosti - optickými signály totiž mohla být hradiště spojena, a tak se mohly předávat zprávy o příchodu nepřátel, o potřebě pomoci apod
Zajímavým poznatkem je, že vedle hory je naleziště zelené hlinky (seladonitu), která se drtila a byla surovinou k výrobě nátěrových barev. Těžba je známa již v r. 1558, hlinka se vyvážela do různých zemí, zejména na západ do Německa, Holandska, Francie a Anglie. Těžba byla blízko obchodní cesty podél Ohře, možná již v Sámově době. Mj. i touto hlinkou mohl být Wogastisburg (Úhošť) známý v cizině, proto se jeho umístění v kronice nemuselo ani uvádět.
Odborně bylo prokázáno osídlení hory v době bronzové, halštatské i v jiných dobách, prokazatelně byla Úhošť trvale osídlena od 14. století až do r. 1950. Život umožňovaly vodní prameny a dvě nevysychající jezírka. Na hoře se prováděly archeologické průzkumy, ale jen na několika místech v menším rozsahu. Předpokládané keltské oppidum se nepodařilo prokázat. Našly se střepy z nejrůznějších dob, i slovanské nálezy ze 7. století. Nálezů je ale poměrně málo, odborná zpráva uvádí, že dosavadní výsledky průzkumů nelze považovat za definitivní. Větší slovanské osídlení na Úhošti prokázané není, artefaktů z doby starých Slovanů se našlo velmi málo.
Plocha na Úhošti je veliká a nemohl jsem na ní provádět soustavný průzkum s virgulí. Pouze namátkově jsem zkoumal charakteristické plochy, kde mohlo být dávné osídlení a asi na šesti takto vybraných místech jsem všude objevil karlovarské kruhy s obvyklými rozměry. Rozestupy soukruží jsou dost velké, což znamená, že bylo k dispozici dostatek prostoru. Podle těchto, i když jen namátkových orientačních zjištění, byly patrně osídleny všechny vhodné plochy stejným lidem, jako na jiných prokázaných slovanských hradištích i jiných lokalitách v okolí. Podle mých dřívějších výzkumů musely kruhy vzniknout dlouhodobým ingerenčním působením pravděpodobných chýší. Ingerenční stopy po krátkodobě postavených stanech Sámových bojovníků by se již dávno vytratily. Nalezené k-kruhy tedy nemohou prokazovat přítomnost Sáma a jeho bojovníků, ale upozorňují, že Úhošť byla pravděpodobně stejně osídlena Slovany jako jiné lokality v okolí a že zde mohl mít Sámo podporu a výborné zázemí pro boj, protože návrší bylo velké, chráněné a s vodními zdroji.
Úhošť již popisovalo mnoho článků i knížek, ale stále není rozhodnuto, zda byla Wogastisburgem. Zajímali se o ni i senzibilové, ale obvykle nepříliš úspěšně, to senzibilní činnosti důvěry nepřidá. Například jeden známý psychotronik, který o sobě dává dost vědět, uveřejnil výsledky svého zkoumání Úhoště s kyvadélkem a virgulí, přičemž došel k závěrům uveřejněným v místním tisku, že na hoře bylo keltské hradiště a "jeho zbytky by se daly najít v poměrně nízké vrstvě asi do pěti metrů". To je odvážné tvrzení, protože pod povrchem je skalnatý podklad, na mnoha místech vystupující až na povrch. A proč by nezůstalo i na dosud prakticky nezměněném povrchu něco z keltských staveb, které keltové budovali i z kamene? Ještě odvážnější jeho uveřejněný závěr je, že "na celé hoře není žádná negativní geopatogenní zóna..." To už je pořádný přehmat, protože neznám větší prostor, ve kterém by se nenašla negativní geopatogenní zóna. O tom, že na Úhošti negativní zóny musí být vyplývá i bez virgule z faktu, že na vrchu Úhoště jsou vodní prameny a vodní podzemní cesty vedoucí od nejvyšších ploch a ty se projevují vždy negativními účinky. Objevil jsem tam s virgulí na jedné z nejvyšších ploch dokonce i místo, kde pravděpodobně bývala studna a ještě stále od toho místa virgule signalizuje podzemní vodní cestu.
Souvislost názvů Wogastisburg - Úhošť
Podle pouhých logických úvah by se Wogastisburg mohl klást na celou řadu lokalit ve střední Evropě. Ale sledujeme-li názvové souvislosti se jménem Wogastisburg, má Úhošť prioritu. Zabývali se tím již různí jazykoví odborníci, jejich závěry nebyly patrně zcela zavrženy, přesto archeologové v současné době většinou odmítají, že Wogastisburg mohl být na Úhošti.
Z různé literatury jsem shromáždil údaje o názvech Úhoště a sousední obce Úhošťany a v následujícím jsem provedl
porovnání, z něhož dost zřetelně vyplývá souvislost názvů Wogastisburg a Úhošť:
a/ Dnešní název Úhošť má tuto minulost: Podle Lutterera /5/ praslovanské jméno "Vógastj" (zjednodušeně psáno), staročeské Ugošč = Ugostovo (Uhostovo) sídlo (hrad) je odvozeno od osobního jména Ugost. Toto jméno snad pochází podle jiných autorů z keltského názvu "Ugost" (Vugost)). E. Schwarz /4/ se zmiňuje o možnosti, že se jedná o německé "Ugast".
b/ Během vývoje českého jazyka se řada hlásek měnila, tak např. po r. 850 se ve staročeštině měnilo "a" na "o", asi kolem roku 1200 se měnilo "g" na "h" (např. noga - noha). Při tom došlo i ke změnám připojené samohlásky "a" na "o", tedy "ga" na "go" - "ho", např. gara - gora - hora, gavor - govor - hovor, obdobně mohlo dojít např. i ke změně (V)Ogašť - (V)Ogošť - (V)Ohošť (viz názvy uvedené v bodě c/).
c/ V minulosti se jména obce a hory Úhošť i sousední obce Úhošťany vyslovovala v různých obměnách, podle toho jsou zaznamenány jejich různé podoby v archivních zápisech. V již zapomenutém, 80 let starém strojopise /4/ jsem objevil velmi poučné, unikátní výpisy starých tvarů názvu Úhoště z různých let, sepsaných i podle Schütze (Schütz: Slawische Ortsnamen im Gerichtsbezirge Kaaden und Duppau; Jahrbuch der Stadt Radonitz 1914, S. 29), nejstarší záznam z r. 1222 se jménem začínajícím písmenem "V" je zvlášť významný:
Úhošť: 1401 Ohosczt dictum Purkperk (Pozn.: V článku Z. Smrže je uvedeno: 1401 Uhosct, v jiné zprávě 1401 in Uhosscz dicto Purperk ; Aug. Sedláček: Snůška starých jmen: 1401 a 1416 Uhosč řečený Purperk), 1416 Uhosczt Purperg, 1445 Vhossczt-Purberg.
Úhošťany: 1222 Vgoscaz, 1352 Ohoczan, 1356 in Ohczano, 1367 a 1369 Ohaczan, 1375 Uhoczan, 1377 in Oczano, 1405 Ohaczaw, 1579 Ahatschau, 1631 Atscha.
Všimněme si, že Uhošťany měly v letech 1222 až 1375, záznam názvu s "O", "U" i "V" na začátku názvu, podobně se s různými písmeny na začátku názvu, tedy i s "V" užívaly v málo časově rozdílné době 1401 až 1445 pro Úhošť názvy: Ohosczt, Uhosczt, Vhossczt. Příklady z r. 1222 a 1445 ukazují, že již tehdy se na začátku názvu někdy ozývalo "v", stejně jako je tomu dodnes - kromě "Úhošť" můžeme někdy slyšet "vÚhošť" s málo znělým "v". Stejně tak se mohlo "v" na začátku názvu ozývat při pojmenování Úhoště i v době Sámově. Tehdy, tedy před změnami "ga" na "go" - "ho", se patrně mohly vyslovovat výše uvedené názvy, např. "Ohosczt", "Uhosczt", "Vhossczt", zapsané v 15. století pravděpodobně takto:
- název Úhoště pravděpodobná odpovídající dřívější zapsaný v 15. stol. výslovnost názvů v době Sámově .
- Ohosczt .........."ogasčt"(nebo "ogašč", "ogast", "ogost"?),
- Uhosczt .........."ugasčt"(nebo "ugašč", "ugast", "ugost"?),
- Vhossczt ........."vgaščt"(nebo "vogaščt", "vogašč, "vogašt"?).
(Srovnej s b. a/.)
d/ V německých názvech se přidávají dnes, a bylo tomu i dříve, ke jménu přípony, které charakterizují objekt (např. -bach, -dorf, u opevněného objektu -burg). Při zápisu názvu německým způsobem se vynechávají háčky a čárky nad písmeny a české "V" se píše "W". Takto se podle odposlouchaného názvu "Vogaščť", "Vogašč" nebo "Vogašt" mohlo v cizině zapsat pojmenování "Vogaštův hrad" názvem "Wogastisburg", což je tedy dnešní Úhošť.
ZÁVĚR
Ve Fredegarově kronice se při popisu bojů u Wogastisburgu nepíše o přítomnosti Sáma přesto, že někde v blízkosti musel být. Je možné, že Frankové o Sámově přítomnosti na Wogastisburgu věděli, když opevnění přes ztráty tři dny obléhali a neodtáhli dál plenit území. Jinou možností je, že u Wogastisburgu bojovali ne kvůli Sámovi, ale proto, že odtáhnout nemohli, protože byli obklíčeni a museli se po tři dny bránit. K druhé možnosti mohlo velmi dobře dojít právě u Úhoště, kde je nerovný terén, různorodý a tím výhodný pro hůře vyzbrojené Slovany, kteří navíc měli podporu od poměrně hustého osídlení kraje. Vše tedy stále nasvědčuje tomu, že se události udály u Kadaně.
I když se umístění tolikrát probíraného Wogastisburgu, hledaného na Úhošti, Staffelbergu, Rubínu či jinde, již asi jednoznačně neurčí, přesto jsem osobně přesvědčen, že byl nejspíše na Úhošti. Při průzkumech objevila virgule mnoho zajímavého a nového, ale žádnou uvažovanou lokalitu nevyloučila. Důkladnější odborný průzkum zmíněných lokalit, také důkladnější rozbor názvů by mohly přinést více jasna do problematiky. V každém případě je vše, co je spojeno se jmény Sámo a Wogastisburg pro české a moravské země jednoznačně tak významné, pozitivní, že bychom měli na slavného, prokazatelného panovníka Sáma, na jeho zásluhy i na bitvu u Wogastisburgu vzpomínat s patřičnou hrdostí, ne jen několika větami v učebnicích. Oslavovat alespoň tolik, jako se připomínají méně zasloužilí vladaři s nejistými zásluhami známými spíše jen ze stejně nejistých legend. Plným právem by tedy měl být i Sámo uctíván vždy 28.září, v Den české státnosti. Na paměť by se měly konat při různých příležitostech i vzpomínkové akce, také vytvářet památníky, např. i na všech místech, kde se předpokládá možná existence Wogastisburgu.
Literatura (výběr)
/1/ Baumgärtl Vl.: Fenomény ingerence a prestace; Včelka, Plzeň 2001
/2/ Lutovský M., Profantová N.: Sámova říše; Academia, Praha 1995
/3/ Ivanov M.: Podivuhodné příběhy; Práce, Praha 1979
/4/ Schwarz E.: Burberg bei Kaaden. "Wogastisburg"; "Sudeta" IV, 1928, S. 154
/5/ Lutterer I., Majtán M., Šrámek R.: Zemepisná jména Československa; Mladá fronta, Praha 1982
/6/ Baumgärtl Vl.: nálezové zprávy o senzibilně-archeologických průzkumech a objevech karlovarských kruhů a jiných ingerenčních stop z různých lokalit(zprávy byly předány mj. i klubu KPU)). Posledními zprávami jsou:
- NZ Nové nálezy pravděpodobného dávného osídlení v Německu (Ostrov 2002, 23 s.)
- NZ Nové nálezy pravděpodobného dávného osídlení v Polsku (Ostrov 2003, 24 s.)
- NZ Pravděpodobné hradiště Půle u Perštejna(Ostrov 2003, 11 s.)
Ing. Vlastimil Baumgartl
|