Věda, skeptici a iracionalita (Zamyšlení nad knihou "Věda kontra iracionalita" )

Termín "iracionalita" znamená něco, co nelze pochopit rozumem. Tento výraz použil "Český klub skeptiků - Sisyfos" v názvu sborníku přednášek "Věda kontra iracionalita".

Název znějící česky : "Věda proti nepochopitelnému rozumem," nebo také "Věda bránící se nepoznanému, neznámým novotám", skutečně odpovídá obsahu knihy a také tendencím skeptiků, protože podle stanov klubu se mají členové "postavit proti šíření názorů založených na principech, jejichž existence nebyla prokázána." (!!!) Klub zřejmě převzal stanovy ještě z temného středověku, kdy se církev a ti "lepší" zásadně stavěli proti všemu, co sami neznali, házeli klacky pod nohy těm, kteří vykročili objevovat nové.

Ale vraťme se ke knize. Sborník přednášek se 110 stranami, prodávaný za 132 Kč v prodejnách Academia, se zdá být při letmém a nekritickém čtení zajímavým, dobře napsaným dílem. Neobsahuje slovní balast, naopak je naplněn věcnými argumenty. V záhlaví knihy se píše, čeho se obsah týká - "placebo, sugesce, ufologie, okultismus, homeopatie, astrologie, léčení vírou, akupunktura, clusterova medicína, elektromagnetismus." Je to velký rozsah témat a malý počet stran na to, aby se dost věrohodně mohlo vše zavrhnout a zesměšnit.

V úvodu knihy se dovídáme, že cyklus přednášek pro veřejnost "Věda kontra iracionalita" byl připraven na základě požadavku předsedy Akademie věd ČR prof. Dr. R. Zahradníka, DrSc. Dozvíme se také, že "Český klub skeptiků je sdružením několika desítek či jen stovek nadšenců, kteří chtějí bránit naši společnost před přívalem magie a mystiky, který hrozí zavalit i vědu." A ještě se jménem skeptiků dodává: "Jsme přesvědčeni, že hranice mezi vědou a pavědou je skutečně ostrá a že se musíme vyjadřovat jednoznačně. Nebojíme se říci "nevíme", ale tam, kde víme, musíme být schopni zřetelně říci "ano", ale také tvrdě "ne"."

Je-li to pravda, jak tedy mohou být v textu vynášeny mnohé zavrhující rezolutní "ne", když většinu problematiky ještě nikdo nezná ? Připomíná to z historie známé různé povýšeně odmítavé výroky domácích i cizích akademiků proti různým novotám, které jsou dnes všeobecně k posměchu. 

Ale konkretizujme si předchozí řádky. Největší podíl na uveřejněných přednáškách má jistý plzeňský lékař, profesor lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Podívejme se trochu kriticky např. na jeho příspěvek k homeopatii. Je podán zdánlivě velmi seriózně, obsahuje historický vývoj, principy homeopatie i jejich kritiku. V úvodu autor uvádí, že jeho úkolem je sdělit svůj názor na homeopatii (získaný zřejmě jen informacemi z literatury, patrně bez vlastních zkušeností). Hned v druhé větě říká o homeopatii: "Tvrdím, že je to disciplína alternativní par excellence, že homeopatie vychází z iracionálních předpokladů, její principy jsou zcela chybné, je zcela neúčinná … " 

Je dobré, že se autor hned na začátku patřičně představil, vyjevil své zanícení a suverénně k smrti odsuzujícími slovy nechtěně včas čtenáře upozornil, aby dalšímu popisu takto zaujatého člověka moc nevěřil. 

V úvodu se ještě nerado konstatuje, že homeopatii akceptovalo na 6000 lékařů, že se homeopatii regulérně vyučuje, že byla akceptována prakticky všemi našimi lékařskými institucemi, atd. V závěru se pak mj. přiznává, že "Hahnemann byl člověk, který pracoval seriózně, byl nesmírně pracovitý a své disciplíně věřil," že i jiní zasvětili homeopatii mnoho ze své činnosti, věřili jí, stejně prý jako mnozí lékaři a různí "nikoli nezkušení mladíčkové nebo naopak sklerotici." A autor dodává, že je to (homeopatie) "nikoli podvod, ale dogmatická víra a současně ovšem hluboký omyl." (!!!)

A právě tento rezolutní a jednoznačně odmítavý soud musí vzít každému čtenáři důvěru k napsanému. Cožpak si autor neumí domyslet, že asi nějaké dobré výsledky homeopatie musela mít, když jí mnozí věnovali celoživotní práci? I kdyby homeopatie měla dobrých výsledků jen nepatrně, pak zde jsou a pomáhá nemocným, třeba při bolestech. Je tedy třeba hledat cesty, aby byly výsledky ještě lepší, a ne zatracovat již existující. Což to klub skeptiků nedokázal pochopit, když takovou přednášku nechal dát do sborníku ? Bohužel, i jiné přednášky jsou zaujatě podány, a tím celá kniha ztrácí důvěryhodnost a stává se bezcennou - není jasné, co a jak je zkresleně podáno. Prosbě předsedy Akademie věd tedy vyhověno nebylo, spíše byla jen zdiskreditována vědecká činnost. Přitom by k lepšímu účinku knihy stačilo tak málo - seriózněji podávat své názory, přiznat, co neznáme, pokusit se odhalovat neznámé úkazy, ale i skutečné podvody. Ale zejména jednat férově. Pomoci by mohla spolupráce skeptiků se senzibily a se znalci problematiky. 

Klub skeptiků si po nedávném trapném udílení výsměšných "bludných balvanů" vytvořil tímto svým sborníkem další nepěkný památník - bludný balvan, nezáviděníhodnou reklamu své činnosti. 

Ing. Vlastimil Baumgartl

Z časopisu ZAZ č. 5/1998 (občasník Klubu psychotroniky a UFO)